Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jiří Šulc: Vždycky je proti čemu bojovat.

autor: Z webu

Vaše kniha Dva proti Říši velice poutavě, a netradičně zpracovává historii atentátu na Heydricha. Jak jste na toto téma přišel?
Chodil jsem kolem těch zdí rozstřílených kulomety na dnešní Obchodní akademii v Reslově ulice po celé čtyři roky.To téma mě fascinovalo dlouho, ale nějak jsem se na to necítil zralý. Když nastala čas, že už jsem byl starší než Gabčík a Kubiš, a byl jsem spíš ve věku Heydricha, tak jsem se rozhodl do toho pustit.. Celá ta kniha by opravdu nevznikla, kdyby ten příběh nebyl tak silný, výjimečný. Je o hrdinství, našich hrdinech, o lidech, kteří umřeli velice mladí. Když jsem začal připravovat materiály, zjistil jsem, že o tom nevím skoro nic, a teprve postupně začal odkrývat všechny ty vrstvy. Zjistil jsem,že ten příběh má daleko víc vrstev, než jsme si dokázal představit a doufám, že se mi podařilo dát to dohromady.

Někde jste se mohl opřít o historické prameny, ale například u líčení pocitů parašutistů v kryptě jste musel značně popustit uzdu fantazii...
Nejtěžší část té práce bylo snažit se pochopit, jací ti lidé doopravdy byli. Situace v té kryptě je nepředstavitelná. Já jsem se inspiroval na místě samotném, strávil jsem tam hodně času. Do toho muzea samotného chodí jen velmi málo lidí, takže jsem tam stál zabouchl za sebou dveře a nechal na sebe působit tu tíživou atmosféru.

Příběh parašutistů je do jisté míry kontroverzní, a podobné asi bude přijetí čtenářů...
Upřímně řečeno, je natolik kontroverzní, že jsem nikdy jsem přesně nepochopil , jak je možné, že přežil čtyřicet let komunismu. Vysvětluju si to tím, že to byla skutečně výjimečně silná událost v určité fázi odboje proti němcům, že ji nebylo možno eliminovat. Ale je fakt, že jsem si klad otázku, co by se asi s těmi kluky stalo kdyby přežili jak by se k nim ten národ zachoval.

Tahle vaše kniha má ještě jednu zvláštnost – napsal jste ji původně v angličtině?
Je to pravda, rukopis skutečně vznikl v angličtině, a kniha, kterou vydal Knižní klub je vlastně autorský překlad. Vysvětlení je jednoduché. Původně jsem začal společně s anglickým editorem psát jinou historickou knihu, týkající se operace britských výsadkařů, kteří vve Francii ukradli Němclm v roce 1942 radar. Ale ta kniha v Anglii nebyla vydána a pro český trh se mi téma zdálo hodně vzdálené. A tak jsem začal psát knihu o atentátu na Heydricha jako druhý pokus, kde jsem se snažil propojit anglické a české reálie. Ale reakce od brtiské nakladatelky byla dosti kuriozní. Řekla, že ten příběh je příliš neuvěřitelný. Tak nevím, jestli se jí nelíbilo téma nebo autor...

Možná, že byste měl prozradit ještě něco ze svého života, což může vysvětlit, proč jste psal knihu v angličtině. A to, že po 16 letech v BIS jste se rozhodl odstěhovat do Belgie. Jak to bylo?
Je to pravda, byl to pro mě takový pokus změnit život, zejména v mém případ, kdy jsem byl na jednom místě téměř 16 let. Myslím, si že současná doba není příliš ideální pro to, aby člověk zůstal celý život v jednom zaměstnání. Sám pro sebe jsem si chtěl dokázal, že zvládnu odejít, že jsem ještě schopen se něco nového naučit. Vlastně tuto změnu iniciovala manželka, a já se s ní svezl. Odjeli jsme do Belgie – a od července tohoto roku jsme vstoupil do nového zaměstnání, budu pracovat pro EU.

Mnozí muži by měli touhu bojovat za dobrou věc, myslíte, že je dnes ještě za co bojovat?
Vždycky je za co a proti čemu bojovat. Klasik řekl, že boj s blbostí je nekonečný a vyhrát se nedá. Ale – vážně. V našich životech je stále spousta negativních jevů, ať už jsou to ty obyčejné každodenní boje s byrokracií, a nebo boj proti terorismu, což je otázka hodně složitá a bohužel i hodně aktuální.

24.9.2007 12:09:13 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (2), Noc kostelů/ Víra (1), Výstavy (1), Z éteru (7), Zprávy (2)

reklama