Scéna.cz 

Bertolt Brecht – 110. výročí narození

Německý dramatik, básník a režisér patří k nejvýznačnějším a nejkontroverznějším osobnostem světového divadla 20. století. Jeho idea epického divadla a zcizovací efekt patří základní výbavě každého divadelníka. Od jeho narození uplynulo právě 110 let.Narodil 10. února 1898 jako Eugen Berthold Friedrich Brecht v bohaté obchodnické rodině v Augsburku. Už od dětství byl samotářem a rebelem. Se svými názory měl problémy už na gymnasiu. V roce 1917 začal studovat filozofii v Mnichově, ale po půl roce přešel na medicínu, která jej zachránila od bojů na frontě a zajistila mu nedobrovolné zaměstnání v lazaretu pro duševně choré. Válka, smrt, samota a zmar – to byly věci, kterými Brecht hluboce pohrdal a protestoval proti nim svými prvními básněmi a dramatickými pokusy. I po válce se sžíravou ironií kritizoval, především vlastní měšťáckou třídu a stylizoval se do role proletáře.

Rebeloval kabaretními songy, kritickými básněmi i naučnými marxistickými kusy. Na začátku 20. let přesídlil do Berlína, kde začal s režisérem Erwinem Piscatorem pracovat na vlastní koncepci experimentálního dramatu (Baal, Bubny v noci). Od roku 1924 byl nejprve dramaturgem Německého divadla, později svobodným spisovatelem a režisérem. V přímém kontrastu s expresionismem začal vyvíjet myšlenku "epického divadlo"(ovlivněného německým lidovým a čínským klasickým divadlem). Brecht chápal zábavu tak, že divadlo předestře před diváka problémy, které jej zaujmou a donutí jej o nich přemýšlet. Jasný program - spojení uměleckého se společenským, vycházejícím z marxismu a představy o nutnosti revoluční proměny světa. V meziválečné obě vzniklo množství modelových her, reflektující s velkou razancí soudobou politiku. Z té doby pochází jeho nejslavnější hra Žebrácká opera, doplněno písněmi K. Weilla, dále Vzestup a pád města Mahagonny, Svatá Johanka z městských jatek ad.. Série didaktických her (Lehrestücke), které měly názorně a poučně vysvětlovat základní politické, společenské a ideologické otázky, vrcholí dramatizací Gorkého Matky, byla uvedena 1932 a osvětluje problémy třídního boje.

Brechtova domácí hvězda začala zapadat se vzestupem Adolfa Hitlera. Levičácký kverulant, hlásící se otevřeně ke komunismu, figuroval přirozeně na předním místě nacistického seznamu lidí určených k likvidaci. Jeho celoživotní partnerka a múza Helene Weigelová (vzali se v roce 1928), která Brechtovi porodila dvě děti a tolerovala jeho četné mimomanželské avantýry, byla navíc židovského původu. V únoru 1933 exilu prchl bez toho, aniž se zastavil ve svém bytě. Dobře udělal - téhož dne do jeho pokojů vtrhla policie. Exilové putování Brechtovy rodiny začala v Praze, se zastávkami ve Vídni, Curychu a Paříži, pak pokračovala v Dánsku, kde dokončil své velké drama Život Galileiho, a Švédsku, místě, kde se zrodila slavná Matka Kuráž a její děti. Na útěku stále psal – do roku 1940 vznikly také hry Dobrý člověk ze Sečuanu, Strach a bída Třetí říše, Zadržitelný vzestup Arthura Uie. V té době se Brecht začal intenzivně věnovat i próze. Z "kočovných" let tak pochází většina jeho krátkých vypointovaných historek o panu Keunerovi, aforismů i úspěšný Krejcarový román. V roce 1941 dospěl Brecht, stále prchající před postupujícími nacisty, konečně přes Finsko a Rusko do USA. Za oceánem se mu ale příliš nedařilo - o politicky angažovaného Němce nebyl valný zájem ani v Hollywoodu. Jeho poslední hrou byl Kavkazský křídový kruh z roku 1945. Brechtova anabáze za mořem skončila neslavně v roce 1947 - výslechem před Výborem pro neamerickou činnost. Vrátil se tedy do Evropy, do východního Berlína, nicméně narozdíl od svých spoluobčanů měl možnost volného pohybu do západního Německa. Jeho spojení s komunistickým režimem NDR bylo výhodné pro obě strany. Brecht získal vlastní divadlo Berliner Ensamble a relativní volnost si pro jistotu pojistil rakouským pasem. Špičky NDR se naopak mohly chlubit, že se prominentní autor usídlil u nich - a nikoli v západním Německu V NDR zůstal Brecht až do svého úmrtí na srdeční infarkt v srpnu 1956. Jeho žena Helena vedla po jeho smrti Berliner Ensemble, zemřela v roce 1971.