Scéna.cz 

Monument transformace

Sociální i politické změny, ke kterým došlo v průběhu dvaceti let po pádu železné opony, mapuje a přibližuje ode dneška do 30. srpna 2009 výstava Monument transformace v prostorách Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně.

Více než dva roky trvající projekt, řada výstav, projekcí, diskuzí, přednášek, publikace katalogu Atlas transformace ve formě slovníku a dalších aktivit, zde byl zkoncentrován do jednoho místa, aby bylo vydáno umělecké svědectví o transformaci u nás v letech 1989 – 2009 a na druhé straně abychom se osvobodili od našich individuálních zkušeností a byli schopni podívat se na tuto dobu ve světle celosvětového vývoje.

Velkoryse pojatá a zajímavě prostorově členěná instalace, na níž nebýváme v našich podmínkách zvyklí, koncipovaná kurátory Zbyňkem Baladránem a Vítem Havránkem, zahrnuje dílo 70 známých i neznámých umělců z různých zemí a v nejrůznějších formách. Velkou část představují projekce – na televizních obrazovkách, na výstavních panelech a v několika speciálních samostatných malých projekčních sálech, kde vedle zpravodajských relací nebo bezobsažných vizuálních sekvencí běží dokumenty s velkou silou výpovědi - přistání v hlavním městě Severní Koreje Pchjongjangu, film, v němž albánský student Anri Sala zpřítomňuje minulost své matky za komunistického režimu v Albánii a další.

Jsou zde studentské projekty – např. studenti AVU v Praze představují pokus obnovit na určitou dobu ztracenou pospolitost jedné komunity hrou, kterou zorganizovali pro obyvatele vesnice Ponětovice – jednu sobotu v roce 2003 se měli všichni chovat podle stejného režimu – ve stejnou dobu vstát, jít nakoupit, obědvat, procházet se apod. a vše bylo natáčeno a zdokumentováno.

Co si pořizovali občané bývalé NDR, když získali na uvítanou v té více prosperující části Německa 100 západoněmeckých marek, vyzkoumala jedna německá výtvarnice. Vysněné objekty – značkové džíny, vlněné svetříky, přehrávače, rádia, desky jsou naskládány na stolcích, jakoby připravené k tomu, až je někdo složí do kufru a odcestuje s nimi, jsou opatřené popiskami s komentářem bývalých majitelů. Tahle výstava ve výstavě vydá za dalekosáhlá vysvětlování o tom, jak se žilo ve východním bloku.

Prostor zaplňují fotografické cykly, transparenty s hesly, velkoplošný portrét Maa, mentální mapy, kresby a malby, 365 otevřených krabiček od sirek s mikroskopickými kresbami uvnitř, architektura Varšavy a spousta dalšího materiálu, který vůbec nelze při jedné návštěvě hlouběji vstřebat. Nejde však o nějaké důkladné probádání předloženého, na to by návštěvníci potřebovali permanentku a pravidelnou několikadenní návštěvu ale spíš o působení fragmentárních zážitků, z nichž vzchází určitý celkový dojem o nedávné minulosti i dalším nejen uměleckém směřování.