Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Alois Lisý: Od samého začátku musí každý přemýšlet.

autor: Scena.cz

Od mouky k divadlu. Tak by se ve zkratce nechala charakterizovat cesta k divadlu Aloise Lisého, který dlouhá léta pracoval v podniku Továrny mlýnských strojů Pardubice, kde měl na starosti na třicet pracovníků. Pan Lisý prozradil, že v dilnách nemůže být nervozita. Všechno se musí dělat s rozvahou a velkou zodpovědností.
„Být v dílnách na pozici vedoucího znamená setkávat se s hodně zajímavými lidmi. Naše hlavní činnost je výroba dekorací. Pro diváka vytváříme iluzi prostoru. Jak je v dnešní době běžné – za málo peněz, hodně muziky. Pracujeme s různými materiály – dřevo, s lehkými kovovými profily. Scéna musí být dělitelná a lehká, kvůli zájezdovým představením, lehce sestavitelná. Jedinou mechanizací pro práci se scénou jsou ruce,“ uvedl Alois Lisý.

Vytváříte nejen iluzi, ale hlavně velkou stavebnici.
Určitě. Veškeré scény vznikají na základě návrhů scénografa. Návrh je nejen v tužce, ale má technické výkresy. V podstatě se na celé scéně podílejí truhláři, zámečníci a výtvarníci. Každý musí do díla vložit kus toho svého, aby se všechno povedlo.
Mnohdy se stane, že některé požadavky jsou špatně nebo vůbec nerealizovatelné. Samozřejmě, že od jeho záměru nemůžeme úplně upustit, musíme hledat jiná řešení. Snažíme se vzájemně dohodnout.

Nevytváříte scény jen pro pardubické divadlo, ale také pro Hradec Králové, některá pražská divadla…
Právě budeme dělat pro Divadlo pod Palmovkou inscenaci Gazdina roba. Také spolupracujeme s Divadlem Na Jezerce a divadlem Kalich.

Zajímalo by mě, kdy z vás opadne nervozita z celého díla?
O nervozitě se nedá vůbec hovořit, protože s ní se nedá pracovat. Prostě někdy se daří, někdy ne. Problémy se mohou někdy objevovat, ale musí se řešit v klidu. Než dojde k předání, tak konzultujeme se scénografem, upřesňují se detaily – barvy, povrchové úpravy apod.

Dělají se také barevné zkoušky, že se namaluje část a rozhoduje se?
Postupujeme tak. K tomu máme velmi zdatnou malířku, která z rozhovoru se scénografem dokáže přesně odhadnout požadovanou barevnou koncepci. Někdy se dělají patiny apod. U dřeva se používá kartáčování nebo pískování. S povrchovou opotřebovaností materiálu si umíme velmi dobře poradit.

Když to přeženu, tak jste schopni vyrobit interiér od záchodu, hotelový pokoj až třeba po stodolu. Jaké interiéry jsou vám bližší?
Není to o tom, co vám je bližší. Když se podíváte na interiér inscenace Úžasná svatba – bohatý interiér hotelového pokoje (látkové tapety apod.), tak všechno postihuje danou dobu, dané prostředí. Např. muzikál Dohana! je situovaný do tovární haly. Osobně se mi libí scény dobové.

V inscenaci Undina jste museli řešit na jevišti vodní stěny.
Pro nás to byla velká neznámá. Nechali jsme si poradit od sklenáře i statika. Nakonec jsme se vrátili k plastu. Práce se sklem je náročná, musíte být opatrný. Když už stěny uděláte včetně vzduchování i barvení, tak to musí splnit požadavek přenositelnosti. Inscenace byla velmi zajímavá. Tady u této hry nervozita byla. Musíte mít pocit, že odevzdáváte scénu, která bude sloužit po celou dobu. Vedle staveb plochých děláme i stavby patrové – např. Malované na skle, kde musíte též přistupovat s velkou zodpovědností.
Musím zaklepat, žádný úraz se nám nestal. Děláme všechno proto, aby vše bylo bezpečné. Když se scéna vyrobí, tak máme vlastní interní komisi, která se zabývá odhalováním případných rizik. Všechno projdeme – tady to bude hodně namáhané apod. Bezpečnost je na prvém místě.

Co takové šikmé plochy?
Pro nás je to jeden z výrobků. Samozřejmě složitější. Dokonce jsme na šikmě měli i točnu – Král Kolas. Pro všechny lidi v dílnách je to zajímavé, protože nikdo nedělá od rána do večera kusovou židli, ale od samého začátku musí každý přemýšlet, jak daný požadavek vyřešit.

U vás je to hodně o stavovské cti.
Samozřejmě.

Když jsme u jednotlivých kusů scény – děláte i nábytek?
Také. Vedle toho má divadlo bohatý fundus. Vedle toho se něco musí koupit v bazarech, ale pak musíte danou věc předělat a potáhnout, zpevnit. Do nějakého baroka bychom nešli, na to nejsme zařízeni. Myslím si, že se to ani nevyplatí.
Vezměte si například židli, která odehraje padesát repríz, pak je na maděru. Když si ji vyžádá režisér do další inscenace musí se dát do kupy, aby mohla pokračovat v další hře.

27.3.2007 21:17:00 Josef Meszáros