Scéna.cz 

* Jak jste přežila apríla, nachytal vás někdo?

Oslavovala jsem. Byla jsem v Teplicicích, kde jsem se narodila, můj dědeček má v dubnu sedmdesátdevět let, strejda padesát a já dvacetpět.

* Která domácí práci je vám nesympatická?

Skoro všechny. Uklízím pro výsledný efekt, ne pro zábavu.

* Posloucháte ráda vážnou hudbu, která se vám líbí?

Vážnou hudbu poslouchám ráda, nejradši v divadle, miluji chodit na opery. V poslední době mám v oblibě Pucciniho, Madame Butterfly a Toscu. Obdivuji pěvecké umění operních zpěváků. Snažím se učit zpívat, a protože mi to moc nejde studuji zpěv u paní Pavly Břinkové, která mi moc pomáhá. Je to královna české operety, ale učí mě muzikálové zpívání, takže k operním pěvcům mám strašně daleko.

* Kdo ve vás v dětství inspiroval pro práci herečky?

Hraji ve Viole v Praze s panem Borisem Rösnerem v představení Čtvrcení býčka. Hra začíná větou, kterou Boris použil ve své knize: Narodil jsem se v rekvizitním koši. A tohle můžu říct i sobě. Moje maminka pracovala v divadle S.K. Neumanna, dnešní divadlo Pod Palmovkou, kde se seznámila s mým tatínkem hercem Janem Faltýnkem. Takže jsem odmalinka v rekvizitárně a divadlo mám pod kůží. Moje babička, tatínkova maminka byla operetní subreta, dokonce v roce 1945 působila i v Plzni. To je tak zhruba všechno.

* Jaký druh scénické hudby je vám milejší: muzikálová nebo operetní?

Samozřejmě muzikálová, protože tou se živím, ale operetu mám ráda díky babičce. Plzeň má velkou operetní tradici, stále se na operetu chodí, diváci ji chtějí, je to velmi těžký žánr a je už málo umělců, kteří umí kvalitně zahrát. Jsou to mnohdy těžké árie a operní zpěváci tvrdí, že některé pasáže by sami nezvládli. Navíc musí mluvit a tančit. V muzikálu je to o něco jednodušší, protože muzikálový zpěv se více podobá mluvenému slovu, ale je to asi jenom jedna výhoda.

* Jaká se vám líbí barva?

Asi v každém období roku jiná, teď je jaro, takže se pomalu ubírám od tmavých zimních depresivních ke světlejším barvám.

* Dnes se ve Velkém divadle hraje Země úsměvů, nelituje toho, že nejste na jevišti a musíte sedět u počítače?

Momentálně teď mám dost vysokou teplotu, rýmu a zítra ráno záskok, takže si šetřím síly. V Zemi úsměvů pro mě není role, hlavně to je velmi těžké zpívání, ale je to jedna z nejkrásnějších operet. Díky muzice a vlastně i libretům.

* Cítíte se na funkci umělecké šéfky Národního divadla Praha?

To je silná otázka, nechtěla bych to za žádnou cenu. Žádnému člověku tuto funkci nezávidím. Herec to má v podstatě daleko jednodušší. Stačí sedět v rekvizitárně a nadávat, ale něco opravdu řešit, abyste vyhověl několika stranám najednou je asi velmi obtížné, ale možná v budoucnu ...

* Prý máte hodně aktivit mimo domovskou scénu, prozradíte jaké?

Violu už jsem zmínila, velmi oblíbené představení, jsme dvě hodiny s Borisem na jevišti a myslím, že oba rádi. Momentálně zkouším v divadle Skelet Pavla Trávníčka projekt Othello 21, který režíruje František Staněk, režisér, který studuje pražskou damu. Dělám roli Emílie, teď jsme začali číst a já se moc těším na zkoušení. Premiéru máme 7. května, takže na to není moc času. Potom bych měla pracovat zase v divadle v Plzni, budeme dělat Šakalí léta a během toho budu zkoušet Marnou lásky snahu od Williama Shakespeara na Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě. Režie se ujme Ivan Rajmont. Ještě hostuji v divadle Adria ve hře Hlučná samota od Bohumila Hrabala.

* Uvidíme vás v Praze i mimo Violu?

Teď mě uvidíte v jednom díle nového českého sitcomu, který napsal a režíroval náš plzeňský Moliere Antonín Procházka, Duch český.

* Muzikál tvoří syntetické umění, tedy činohru, zpěv, ale i tanec. Jak jste na tom s poslední disciplínou, tedy tancem?

Tanec mám moc ráda, na škole jsme prošli celou řadou druhů tanců, pak jsem chodila k Monice Rebcové na africké tance a moderní tance. Když jsem přišla do Plzně musela jsem se naučit stepovat kvůli roli Ády v Holce nebo klukovi, chodila jsem stepovat k Janě Vašákové na pražskou DAMU. Momentálně máme u divadla dílnu jazz dancu, kterou vede sólistka baletu Zuzana Šimáková. Když jsme studovali Jeptišky, připadla mi roli Lea, která chce být baletkou a v jednom čísle tančí na špičkách. Pan režisér mi řekl, že samozřejmě nemusím tančit na špičkách, ale já jsem se zapřela a protože jsem skopec a hned tak něco mě nezastaví, tak jsem za čtrnáct dní stála na špičkách. Tu bolest bych nikomu nepřála. Nikomu jsem to neřekla, ale dodneška mě ty kotníky, prsty u nohou jenom při pomyšlení na špičky, šíleně bolí.

* Zajdete do kina?Co vás v poslední době nejvíce zaujalo.

Do kina chodím moc ráda, ale nemám moc času. Nedávno jsem viděla skvělý film Magnolia, radši chodím na filmy na některé nechodí převážná část celé zeměkoule, ale většinou si film půjčím a dívám se doma.

* Věříte na duchy? Máte nějaké ve Velkém divadle, ať již dobré nebo zlé?

Na duchy věřím. Když mi zemřela babička, která byla v Plzni operetní subretou, tak já jsem se rok po její smrti dostala sem do operety. Nikdy jsem nechtěla na jevišti zpívat a dělat operetu nebo muzikál, byla jsem přesvědčena, že jsem činoherní herečka a myslím si tedy, že to tam babička zařídila. Moje kamarádka, která je čarodějnice, zjistila, že jsem médium, několikrát jsme to zkoušely, vyvolávat duchy, ale neměly jsme moc dobré zkušenosti, je to velmi nebezpečné. Ve Velkém divadle tesaři vytesali v hledišti malého zeleného pavoučka pro štěstí divadelníkům, a tak si myslím, že nás chrání. Boris Rösner ve své knize říká, že pod střechou divadla se skrývají duše zemřelých herců, někdy je to cítit.

* Propůjčila byste se pro reklamní kampaň nějaké politické strany?

Politice moc nehovím, zvlášť když vidím co se tady děje, ale asi bych se do takovejch věcí moc nepouštěla. Myslím, že nejsem tak známá, aby si mě nějaká strana vybrala pro svoji reklamní kampaň.

* Co vás vedlo k emigraci z východních Čech do západních?

Dostala jsem nabídku a šla jsem. Zároveň jsem dostala nabídku i z pardubického divadla, ale hlas babičky byl tak silný.

* Jaké role nejraději hrajete?

Vzhledem k tomu, že stárnu, tak se zajímám o vyzrálejší ženy, než které jsem doposud hrála. Jsem ráda, že si mohu zahrát roli Fany v muzikálu Funny Girl a teď se těším na Emílii v Othellovi. Mám radši role charakterově složitější nad kterými mohu přemýšlet a rozvíjet je.

* Koho byste pozdravila touto cestou ze svých kolegů , případně proč?

Chtěla bych pozdravit Stáňu Fořtovou, protože tady mohla sedět místo mě. Kolegy v Plzni, kterých si vážím a mám je moc ráda, jsou to lidi, kteří mě vždy pomohli a pomáhají, Plzeňské divadlo se vyznačuje hodnými lidmi. Když jsem sem přišla, tak mě to hodně překvapilo.

* Které místo v Plzni je vám nejmilejší?

Momentálně jsem se přestěhovala, bydlím v centru Plzně, blízko náměstí pod Masnými krámy a mám ráda celé historické centrum Plzně, ráda chodím na náměstí a vždycky se zastavím u Plzeňského andělíčka. Je to jedna z hlaviček na mříži z venku Svatého Bartoloměje a každý plzeňák ač se to nikde neuvádí, se zastaví a něco si přeje.

* Co Bory?

Na Borech jsem bydlela, nicméně věznici jsem se vyhýbala.

* Čili celé léto strávíte pracovně, nebo si dopřejete i kousek divadelních prázdnin?

Vyhradím si kousek na svou chatu, kterou máme u Plzně a taky bych chtěla se svým přítelem jet na okružní jízdu po Francii. Učím se francouzsky, tak bych si to chtěla vyzkoušet.

* Z čeho čerpáte energii,kde se dobíjíte?

Skoro každý režisér s kterým jsem pracovala mi říkal, abych ubrala, myslím na jevišti. Mám opačný problém, kam tu energii vrazit. Jeviště je skvělá příležitost. Někdy se taky cítím zbitá, ale divadlo vás jak vysaje, tak nabije.

* bojíte se Prahy, v Praze?

Do Plzně jsem se tak zamilovala, že se do Prahy vracím, jenom když musím. Praha je pro mě depresivní město nad kterým leží šedý mrak a všichni z něho šílí. Plzeň má odkryté modré nebe a fouká tu vítr a lidi tu jsou klidnější.

* Nosíte ráda hanbaté kostýmy (hanbaté z pohledu zatvrdlého puritána)?

Jestli máte na mysli spodní prádlo, tak samozřejmě v několika takových úborech vystupuji a vždycky mám problém, abych se nestyděla. Musím uvěřit režisérovi a hře, že si to žádá a je to nutné. Nedovete si představit ty diety a to odříkání.

* Snažíte se být nezávislá, emancipovaná prostě TOP moderní žena?

Doba si to žádá a já tak někdy musím působit, třeba na konkurzech nebo na veřejnosti, ale uvnitř taková vůbec nejsem. Jsem herečka, a každý herec je chodící uzlíček odhalených nervů a pocitů, které musí skrývat. Moje pravé já zná jen hrstka mých přátel a možná má rodina.

* Vadí mi žvýkačky, vám taky?

Žvýkačky mám moc ráda, hlavně Orbit, protože ho doporučují 4 z 5 zubních lékařů.

* Každá herečka řeší problém mateřství, je to na vás ještě brzo?

Můj gynekolog tvrdí, že už je skoro pozdě, ale já si to nemyslím. Je to osud, až to příde, tak se tomu nebudu bránit. Ještě před pěti lety by to byl velký problém, ale když kolem sebe vidím jaký je problém pro většinu žen přijít do jiného stavu, jsem rozhodně pro mít dítě.

* Chodíte ráda na pěší tůry?

Chůzi miluju, hlavně v lese, někdy chodím až do padnutí.

* Chtěla byste se stát starší? Do které desítky života byste se nechala přenést?

Těším se na důchod, mám sen. Až moje děti odrostou budu mít bohatého milence a pojedu s ním na dlouhou cestu po jižní Francii, za poslední peníze si koupíme hausboat a na něm zemřeme. Ale takhle to asi nebude, protože já divadlo asi nikdy neopustím a skonám nejspíš jako vrátná v divadle.

* Máte ráda fernet?

Když mi nalejete, tak vám odpovím.