Scéna.cz 

Soutěž s Divadlem Komedie

platnost:

od 24.3.2004 do 23.4.2004

Režiséři v Divadle Komedie

Pražské komorní divadlo, provozující divadlo Komedie, spolupracuje s řadou významných českých režisérů. V minulé sezóně zde připravili své inscenace např. Arnošt Goldflam (F. Kafka: Proměna), Zdenek Plachý (scénický remake filmu z roku 19921 Ukřižovaná) či Jan Nebeský (G. Tabori: Kanibalové, inscenace nominovaná v kategorii inscenace roku 2003 na Cenu Alfreda Radoka). Posledně jmenovaný tvoří spolu s „domácími“ režiséry Dušanem D. Pařízkem a Davidem Jařabem režisérské jádro divadla. V kolonce režie proto lze nalézt jméno Jana Nebeského také u nejstarší inscenace v repertoáru divadla Komedie u Terezky Lenky Lagronové a u inscenace původního textu Egona L. Tobiáše Je na čase, aby se To změnilo!, který měl premiéru na podzim roku 2002 s Miloslavem Mejzlíkem, Davidem Prachařem a hudebníky Martinem Dohnalem, Radimem Hladíkem a Pavlem Fajtem.
Na 27. března 2004 se připravuje světová premiéra zatím posledního Tobiášova textu s názvem Solingen (rána z milosti). Jedná se o scénickou báseň, která vznikla na základě razantně zjednodušeného půdorysu Shakespearova Hamleta. Je to hra o hercích a pro herce, o nemožnosti konce, o nebezpečné blízkosti, o pomerančích... Role Hamleta se ujal mladý brněnský herec Petr Štefek.

Inscenace Kvartet v Divadle Komedie

Repertoár divadla Komedie tvoří z velké části texty významných, leč v Čechách možná méně hraných autorů německé oblasti. Řadí se k nim v Komedii již „zdomácnělý“ Rakušan Werner Schwab či Maďar žijící v Berlíně George Tabori. Zásluhou režiséra Dušana D. Pařízka přibude na „seznamu“ další jméno, a to jméno Němce Heinera Müllera. Jeho hry jsou obecně považovány za skandální, několik z nich bylo dokonce před premiérou zakázáno. V divadle Komedie bude mít 5. dubna 2004 českou premiéru inscenace hry s názvem Kvartet. Jde o volné přepracování známého, již mnohokrát zpracovaného textu Nebezpečných známostí, z něhož ve hře zůstali pouze dvě postavy, a to postavy největších intrikánů Madamme Merteuille a Valmonta. Do hlavních rolí byli obsazeni Roman Zach a Martin Finger.

Ruská cool dramatika v Divadle Komedie

Jako první premiéru roku 2004 uvedlo divadlo Komedie text současného ruského dramatika Alexandra Sepljarského s názvem Třetí Řím, čímž navazuje na svou linii uvádění současných autorů. Děj hry se odehrává na Sibiři, kde žije pohromadě skupina pěti naprosto různých lidí. Je to místo beznaděje a smutku, ale jak hra napovídá, i zde se dají prožít zajímavé životní příběhy. Inscenátoři Třetího Říma (režisér Miroslav Drábek, scénografka Jana Preková a kostýmní výtvarnice Martina Lukešová) jako první využili možnost využití malé scény ve foyer divadla (chladného mramorového prostoru), která vznikla na podzim loňského roku.

Ženské hrdinky v Divadle Komedie

Loni v květnu měla v divadle Komedie českou premiéru hra současného filmaře a dramatika Američana Neila LaButa s názvem Tvar věcí. Jejími protagonisty jsou dva páry amerických vysokoškoláků. Řeklo by se klasická hra o partnerském čtyřúhelníku. Ale pozor! Přizpůsobivost může být osudová. Sochařka Evelyn vstoupí do života nesmělého Adama. Láska mocně čaruje – mladík se osamostatní, vyvíjí, dospívá... Je život sen? Nebo tu někdo obrací záležitost pohlaví vzhůru nohama? Téměř na konci hry divák zjistí, o co, že tu celou dobu vlastně šlo? Biblická paralela s Adamem a Evou není náhodná. I na jablko dojde. Svádění může být skutečné násilí. Režisér Petr Tyc obsadil do rolí čtyř mladých studentů Vandu Hybnerovou, Jiřího Hánu, Gabrielu Míčovou a Tomáše Petříka.

Současná dramatika v Divadle Komedie

Obsah poslední hry kontroverzního rakouského autora Wernera Schwaba s názvem Antiklimax, jejíž část textu byla nalezena v kapse autora po jeho smrti, se dá jen ztěží vyprávět. Lze jej vyjádřit snad jen strohými větami typu: Krása duše a morální zdraví. Rodinná výchova a taje dospívání – vztahy, účty a pražská energetika. Ohrožení všudypřítomnými elektrickými spotřebiči, oslavami lidovosti a rodiči odhaluje ohromující skutečnost, že šílenství je poslední z radovánek člověka na prahu nového tisíciletí. Ironie stále hlásané věty: „Rodina je základ státu.“ je asi nevýstižnějším vyjádřením vztahu autora k současné společnosti. Téma se objevuje téměř v každé z jeho her. Divadlo Komedie uvedlo inscenaci hry Antiklimax v režii Dušana D. Pařízka jako první inscenaci právě probíhající sezóny. Režisér tak uzavřel oblouk inscenací Schwabových her (Prezidentky, premiéra 1997, Lidumor aneb Má játra beze smyslu, premiéra 1999). Hlavní protagonistkou je zde pět postava Marjánky – pobožné hajzlbabky známé z Prezidentek – ztvárněná Gabrielou Míčovou. Setkáváme se ale také s jejím stále masturbujícím bratrem (Jiří Černý), otcem – milovníkem dechovky (Jiří Štrébl) a navenek milující avšak bezcitnou matkou. Postavu, která se v původním nedokončené textu nevyskytuje, totiž postavu vypravěče, představuje Martin Finger.

Spolupráce Divadla Komedie s jinými divadly

Hlavní dramaturgickou linií divadla Komedie jsou hry současných autorů akcentujících problémy a aktuální dění v současné společnosti. Proto se v jeho programu objevují jména jako např. Neil LaBute – současný americký autor (Tvar věcí), Alexandr Sepljarskij – současný ruský autor (Třetí Řím), Egon L. Tobiáš – mladý český autor (Je na čase, aby se TO změnilo!, Solingen – rána z milosti). Blízkost dramaturgie divadla Komedie s dramaturgií Činoherního studia Ústí nad Labem svedla tyto dva soubory k úzké spolupráci. Pražská „domovská“ scéna Činoherního studia Ústí nad Labem je právě v divadle Komedie, kde jsou pravidelně dvakrát měsíčně představovány nejnovější a nejúspěšnější tituly ČSÚL. V minulé sezoně se spolupráce přiblížila natolik, že vznikla koprodukční inscenace hry Georga Taboriho Kanibalové v režii Jana Nebeského. A právě této inscenaci se dostalo největšího ocenění v historii Pražského komorního divadla. Byla nominována na Cenu Alfreda Radoka za rok 2003 v kategorii inscenace roku.