Leona Stříteská: Nejbližší osobní vztah si ale ke skladbě vytvářím hlavně při nácviku…
autor: archiv
zvětšit obrázekV rámci Noci kostelů 24. května 2019 vystoupí od 19:00 h smíšený pěvecký sbor Notre Dame v chrámu Matky Boží před Týnem v Praze na Staroměstském náměstí. Těleso si letos připomíná svou patnáctiletou existenci. Od samého počátku se zaměřuje na vokálně instrumentální díla baroka a klasicismu… Sbor od založení vede Leona Stříteská, odborná asistentka na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Při našem povídání došlo nejen na program koncertu v rámci Noci kostelů, ale i na začátky sboru… Rovněž jsme se zeptali, kde bere tolik energie na výběr skladeb, přípravu pro nácvik, ale i tolik odborných znalostí, zejména takovou hloubku reálií, kterou zpěvákům předává…
Každé vystoupení se snažím připravit tak, abychom se nemuseli obávat výsledku. Ne vždy se to samozřejmě podaří k mé spokojenosti, ale než jít na pódium (v našem případě spíše na kostelní kůr) nepřipraveni, radši vystoupení zruším nebo změním repertoár. Potom nemusím mít strach z nějakých vážných komplikací, a tak se na každé vystoupení opravdu těším. Někdy mívám starosti spíše organizační, zvláště v případě, že zpíváme s orchestrem. Ale nikdy se nenechávám přemoci negativními emocemi, protože i pro zpěváky je důležité, aby ze sbormistra vyzařovala jistota a klid.
V první části koncertu zazní skladby z českého baroka (Rovenský, Božanův kancionál), renesance bude zastoupena motetem T. L. da Victorii, romantismus krásným O salutaris hostia G. Rossiniho. A capella část uzavře židovská píseň. V druhé části nastoupí orchestr a nejprve doprovodí sólovou árii z Händelova Mesiáše v podání barytonisty Martina Strouhala a koncert vyvrcholí Mozartovou Korunovační mší.
Téměř pokaždé zpíváme nějaké rozsáhlejší vokálně instrumentální dílo. Které to bude, vybírám již na podzim. Další drobnější skladby obvykle až na jaře.
Všechny skladby, které pro sbor vybírám, jsou pro mě důležité, jinak bych ani neměla motivaci je nacvičovat. Spíše je pro mě inspirující, že v orchestru hrají na trubky můj manžel a také švagr.
Jsem o tom přesvědčena. Získávají tak ke skladateli i konkrétnímu dílu bližší vztah, nejsou pak pro ně jen prázdnými jmény. Tím, že se dozvědí alespoň něco málo o jejich životě a nejlépe i okolnostech vzniku díla, mohou interpretaci skladby pojmout osobněji, vřeleji.
V zásadě ano. Některé jsem třeba již dirigovala se sborem v Telči, který jsem vedla v době svých vysokoškolských studií. Jiné mě třeba zaujaly při poslechu různých sborů, další jsem předtím nikdy neslyšela, ale uchvátily mě, když jsem si je hrála doma na klavír. Nejbližší osobní vztah si ale ke skladbě vytvářím hlavně při nácviku a objevování nejjemnějších nuancí.
Je to kombinace všeho, co zmiňujete. V září si dělám předběžný plán na celý školní rok. Jsme sborem chrámovým, proto na prvním místě si naplánuji nácvik skladeb, které budeme potřebovat pro liturgii. Další skladby vybírám podle typu vystoupení, které nás čekají. Hlídám, aby byly rovnoměrně zastoupeny skladby všech hudebních období od renesance po současnost. Snažím se o pestrost v náročnosti, abychom si odpočinuli u skladeb, které sbor zazpívá takřka z listu, ale abychom na jiných mohli kvalitativně růst. Není ale jednoduché odhadnout míru obtížnosti, aby to bylo „tak akorát“. Příliš velkými ambicemi může sbormistr sboru uškodit. Osobní ambice nevidím ve výzvě dokázat interpretovat co nejobtížnější dílo, spíše jsou mi některé skladby dlouhodobě blízké a toužím s nimi seznámit i mé zpěváky.
Dávám k dispozici překlady všech cizojazyčných textů, protože pochopení zpívaného slova považuji za nezbytnost. Slovo je ve vokální hudbě rovnocenným partnerem hudby a považuji za diletantismus, když někdo neví, co zpívá, zvláště pak sbormistr.
Možná to bude tím, že oba moji rodiče mají rádi řád, a tak se mi ho snažili také předat. Ve sboru organizuji čas mnoha lidem, a protože si jich i jejich času vážím, snažím se být efektivní a tím pádem systematická.
Především společenství lidí, které považuji za své přátele. Nepřestane mě fascinovat, jak je každý jedinečný a pro celkovou pestrou mozaiku důležitý. Moc si vážím toho, že se na drtivou většinu mohu spolehnout, a že se všichni aktivně snaží o dobré klima ve sboru. Vedle této společenské roviny je pro mě důležitý i stálý umělecký růst. V některých obdobích to třeba není snadné (zvláště když se některý z hlasů početně oslabí), ale považuji za nutné vždy najít cestu, na níž se bude sbor neustále vyvíjet.
Liší se zásadně. Začátky každého sboru jsou těžké, první roky to bývá boj o existenci. Hledá se správný tvar, směřování, zvuk, buduje se základní repertoár. Za těch patnáct let je nás asi trojnásobek, jsme schopni rychlejšího nácviku, zvládneme obtížnější repertoár. Také máme více neliturgických vystoupení, avšak ne na úkor zpěvu při bohoslužbách.
Z uvedeného je pravda jen to, že jsem od pěti let hrála na klavír. V mé rodné Telči žádný dětský sbor nebyl a před zrcadlem jsem dirigovala až když jsem na VŠ studovala sbormistrovství a měli jsme to za úkol, abychom měli nějakou vizuální kontrolu. Moji rodiče jsou oba amatérští hudebníci a ze strany tatínka se dědí varhaničení v chrámech. Tak jsem kromě klavíru začala ve 13 let hrát i na varhany. Nejprve jen při bohoslužbách, později jsem docházela i na hodiny v jihlavské ZUŠ. Kromě rodičů měl na mě velký hudební vliv právě můj učitel varhan, tehdejší ředitel ZUŠ v Jihlavě Petr Šandera. Ke sbormistrovství jsem se dostala přes tatínka, který založil v Telči sbor, ve kterém se setkávaly děti, mladí i střední generace. Chodila do něj celá naše rodina a jeho vedení jsem postupně převzala a vedla ho až do mého definitivního odchodu do Prahy. Mimochodem sbormistrovství se věnují i můj bratr a sestra.
Mí předci si od nepaměti předávali křesťanskou víru a já jsem v tomto prostředí vyrostla. Víra byla u nás spjata i s aktivní službou, všichni v rodině jsme varhaníci, a tak jsem od mala hrála a zpívala nejen v Telči, ale i při bohoslužbách v širokém okolí.
Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy jsem vystudovala obory hudební výchova a sbormistrovství, poté doktorát a nyní tam působím jako odborná asistentka. Obor sbormistrovství založil počátkem 90. let minulého století prof. Jiří Kolář, takže jsem zdaleka nebyla první absolventkou a naštěstí ani poslední. Každý rok se tento obor hlásí jak čerství maturanti, tak sbormistři s delší praxí.
V červnu zazpíváme Mozartovu Korunovační mši ještě na slavnost Seslání Ducha sv. v našem domovském Týnském chrámu. Naše zpěvy nemohou chybět ani o týnské pouti 15. 8., o měsíc později zazní ve stejném chrámu Stabat Mater F. I. Tůmy. Na Dušičky tradičně provádíme během bohoslužby Mozartovo Requiem. 5. 11. se těšíme na vystoupení s naším předním hobojistou Vilémem Veverkou, se kterým budeme spolupracovat už podruhé. O Vánocích zazpíváme při mši Brixiho pastorální mši, na začátku ledna pak míváme koncert, na kterém tradičně zazní mimo jiné nádherné úpravy koled Luboše Fišera s názvem Vánoční. To je výčet alespoň těch základních vystoupení, bude jich totiž ještě více...
Přeji hodně zdaru, ať se všechny plány vydaří….
www.sbornotredame.cz
TIP!
Časopis 13 - rubriky
Časopis 13 - sekce
DIVADLO
Pardubická Noc divadel 2024 zpřístupní zákulisí
Výjimečná akce Noc divadel se z původního podzimního termínu přesouvá na jaro a od letošního roku bude součást celý článek
HUDBA
„Ženy B-Side Bandu“ natočily videoklip k písni Polštáře
Brněnský B-Side Band završil své snažení a s novým čistě autorským albem Tam a zpět se staví na vlastní nohy. celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Velikáni filmu... Franco Zeffirelli
Jana Eyrová
Chtěli z ní vychovat poslušnou ovci. Vyrostla v sebevědomou mladou ženu. Britský koprodukční fi celý článek