Scéna.cz 

21. srpen 1968 na obrazovce

13. komnata Kamily Moučkové
Známá moderátorka musela po roce 1968 odejít od své práce v televizi. Do veřejného života se po letech zase vrátila (2006). Připravili J. Lacina a O. Sommerová. Kamila Moučková byla známá rozhlasová moderátorka. Od počátku vysílání Československé televize také populární hlasatelka, později tvář televizního zpravodajství. Její profese pro ni hodně znamenala a do jisté míry ustupovala do pozadí i její rodina. S prvním manželem se rozvedla poměrně brzy, po narození prvního dítěte. Ve druhém manželství měla další dvě děti. Pak ji manžel opustil. S dalším partnerem, Jiřím Zahajským, prožila těžké životní období. Nemohla vystupovat v médiích a nesehnala žádnou odpovídající práci. Po roce 1968 a především po podpisu Charty 77 musela zmizet z veřejného života. Žila mnoho let v ústraní, lepila pytlíky a pomáhala šířit zakázanou literaturu a byla odhodlaná věnovat tento čas vytváření zázemí milovanému muži. Po mnoha letech skončil rozchodem i vztah s hercem Jiřím Zahajským. Ke své práci v rozhlase a televizi se Kamila Moučková mohla vrátit až po roce 1989 ve svých dvaašedesáti letech. Její životní příběh, úzce propojený s politickým vývojem Československa, zaujme v kontrapunktu s osudem jejího otce, známého komunistického novináře Viléma Nového.
Vysílání: 21.8., 14.10 hod., ČT1

13. komnata Jaroslavy Panýrkové
Známá televizní hlasatelka, ve své době jedna z nejpopulárnějších a nejpůvabnějších, dostala z práce v roce 1974 hodinovou výpověď z kádrových důvodů. Musela se vyrovnat s nespravedlností i existenční nejistotou (2012). Připravili: Š. Volemanová, A. Vebrová, J. Nekvasil a A.Derzsiová. Otec byl úředník, maminka živnostnice. Ke konci války byl jejich obchod vybombardován a na obnovu padly všechny úspory. V roce 1948 byl znárodněn. Rodina musela žít hodně skromně. Po čase se na ni usmálo štěstí. Ve škole potkala Ladislava Ulmana, který hledal nové filmové talenty. V konkurzu uspěla a získala hlavní roli ve snímku Štěňata. Několik let točila, později se stala hlasatelkou v Československé televizi. Kvůli druhému sňatku s architektem Jindřichem Santarem, který v roce 1968 vystoupil z KSČ, se zařadila mezi "nepohodlné". V televizi dostala hodinovou výpověď. Oficiálním důvodem byl styk "s nepřáteli socialistického zřízení". Čtyři roky nedostala nikde práci, pak pracovala jako účetní. Na počátku devadesátých let se konečně dočkala rehabilitace. V roce 1990 dostala nabídku moderovat rozhlasové vysílání Občanského fóra a záhy se jako průvodkyně pořadu Nedělní ráno vrátila i na televizní obrazovku. Příběhem ženy, která se nenechala zlomit nepřízní osudu a s noblesou se nakonec dočkala pocitu satisfakce, rehabilitace a zadostiučinění, provází Šárka Volemanová.
Vysílání: 24.8., 14.05 hod., ČT1

Vyloženě rodinná historie
Příběh jedné obyčejné rodiny, který nenechá nikoho na pochybách, že z prostoru privátního míří k obrazu společenskému, k absurditám doby, ovládané totalitní mocí... (1969). Hrají: B. Záhorský, V. Menšík, J. Tříska, P. Haničinec, L. Křiváček, S. Budínová, K. Jerneková a M. Myslíková. Scénář O. Zelenka. Kamera A. Navara. Režie J. Dudek. Satirická komedie zobrazuje situaci jedné rodiny po imaginární válce, dobu, kdy dosavadní hodnoty věcné i morální byly otřeseny. Na půdorysu obyčejné rodiny autor O. Zelenka satiricky portrétuje situaci společnosti, kde se ujímá moci násilí a mazanost. Televizní komedie vznikla brzy po sovětské okupaci. Rychle byla napsána, rychle natočena režisérem J. Dudkem (který by se letos dožil 85 let), jenž opřel svou koncepci o skvělé výkony předních herců – B. Záhorského, V. Menšíka, J. Třísky, P. Haničince (7. listopadu uplyne 10 let od jeho úmrtí), L. Křiváčka, M. Myslíkové, S. Budínové (od jejíhož úmrtí uplynulo v červenci 15 let) a K. Jernekové. Televizní premiéru měla mít v dubnu 1969, byla ale zakázána. Měla ovšem i štěstí, nebyla natočena na magnetický záznam, ale na film, takže příkaz vymazání ji minul. Skutečné premiéry se dočkala až po více než dvaceti letech v roce 1990. Věříme, že i dnešní repríza Vyloženě rodinné historie vás zaujme.
Vysílání: 26.8., 14.45 hod., ČT1
Opakování: 27.8., ČT1

Televize v srpnu 1968
Statečnost i velká vynalézavost pracovníků Československé televize rozčilovala při srpnové invazi i Leonida Brežněva. Vzpomínky těch, kteří byli tenkrát u toho (1990). Kamera M. Fojtík. Scénář a režie J. Látal. Československá televize vykonala v týdnu po invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 výjimečnou službu společnosti. Díky nasazení a odvaze pracovníků neustále informovala uprostřed zmatku a chaosu své diváky. Televizní vysíláno mělo nepopíratelný význam, jelikož snahou zpřehledňovat situaci a zachovávat chladnou hlavu výrazně napomohlo tomu, aby se přítomnost vojsk cizích armád nezměnila v krveprolití. Pro velení okupantů však bylo stěžejním cílem jakékoliv vysílání na území Československa zastavit. Zajistit neustálé televizní vysílání v obklíčené Praze a navzdory hlídaným komunikacím po celé republice tak představovalo velmi obtížný úkol, který vyžadoval notnou dávku odvahy, drzosti, důvtipu a okamžité improvizace. Hlavní televizní budovy byly brzy obsazeny, a proto byli pracovníci televize nuceni se tajně přesouvat včetně nezbytného technického vybavení. Vysílalo se tak každou chvíli z jiného místa – jako provizorní studia posloužily vysílače i budova výzkumného ústavu. Okupantům se nepodařilo televizní pracovníky vypátrat a zastavit, nakonec tak vysílání dočasně skončilo až přijetím Moskevského protokolu československou vládou. Napínavé příběhy z dramatického týdne v dokumentárním pořadu z roku 1990 vyprávějí sami aktéři, z nichž mnozí museli v následujících letech Československou televizi opustit. Kamila Moučková, Otka Bednářová, Olga Čuříková, Vladimír Škutina či Jiří Kantůrek společně s dalšími redaktory a neuvěřitelně vynalézavými techniky patří mezi hrdiny těžkých časů, které pro ně netrvaly pouze jeden srpnový týden. V den, kdy si události tohoto těžkého období připomínáme, je nám ctí tímto pořadem jejich dobrodružné činy připomenout.
Vysílání: 21.8., 15.05 hod., ČT2

Polibek Alexandra Dubčeka
Učnice z Tesly Hloubětín políbila prvního muže Pražského jara a dostala se na titulní stranu časopisu. Dva lidé – dva osudy – jeden chvíli na výsluní, druhá v davu. Co je spojovalo a co rozdělovalo? (2007). Nedávná historie v nevšedním paralelním portrétu M. Dolenského. V dějinách naší země najdeme mnoho událostí, které zásadním způsobem poznamenaly chod celé společnosti. Do popředí v nich vystupují významné osobnosti, především politici. Jsou hvězdami médií, jsou jich plné noviny. Fotoaparáty a kamery však zachytí i množství dalších tváří, které se do záběru dostanou možná náhodou, možná shodou okolností nebo záměrně. Pokusíme se právě jednu z těch neznámých tváří vypátrat. Historie totiž nezasahuje jen do životů slavných, ale i do životů obyčejných, do životů nás všech. Co se stalo 11. října 1968, kdy vznikla fotografie Alexandra Dubčeka a dívky, která ho právě políbila? Jak se dále vyvíjely osudy obou protagonistů?
Vysílání: 21.8., 16.20 hod., ČT2

Cesta do Vídně
Dokumentární film mapující situaci československých občanů, kteří po srpnu 1968 zvolili emigraci do Vídně. Jak se k této emigrantské vlně zachovala rakouská vláda? Jakou jim nabídla budoucnost? Ve filmu vzpomínají doživotní i bývalí emigranti na své zkušenosti z pobytu v Rakousku (2008). Režie V. Olmer. Rakousko bylo jednou ze zemí, kam odcházeli Češi a Slováci bezprostředně po srpnové okupaci Československa v roce 1968. Vídeň byla pro některé jen přestupní stanicí na cestě do světa, ale pro mnohé se stala novým domovem. Z filmu Cesta do Vídně režiséra Víta Olmera se dozvíme, jak vypadala přímá pomoc uprchlíkům v Rakousku i jak se k invazi stavěla oficiální rakouská místa – s tím například souviselo i vydávání víz pro československé občany na rakouském konzulátě v Praze. V dokumentu vzpomínají na dramatické začátky v nové zemi známí i neznámí emigranti, například Pavel Landovský, kníže Šternberk, Ivan Medek a další. Olmerův film je zároveň příspěvkem k lepšímu poznání česko-rakouských vztahů ve 20. století, protože pro mnohé zůstávají stále na úrovni kverulanta Švejka nebo problémů s Temelínem.
Vysílání: 21.8., 17.15 hod., ČT2

Skryté zločiny osmašedesátého
Stovky zraněných, desítky mrtvých – tragická bilance prvních dnů okupace spřátelených armád (2008). Dlouho ukryté tajné dokumenty byly po čtyřiceti letech poprvé odhaleny v dokumentu Š. Horákové a J. Nováka. Dokument odhaluje fakta o zvěrstvech, která dlouhou dobu ležela ukryta na kriminální policii a později v soukromém archivu. Ta spatřila světlo světa po čtyřiceti letech. Na začátku byl unikátní soubor materiálů, které měly být dávno skartovány. Bývalý příslušník kriminální policie městské správy VB v Praze jej uchovával v šanonech odloženého případu a nakonec jej po roce 1988 přemístil k sobě domů, když od policie odcházel. Strohé policejní svodky obsahují hlášení ze srpna 1968. Minutu po minutě je zaznamenán průběh dramatických střetů civilního obyvatelstva se spřátelenými ozbrojenými silami. Jen v Praze bylo v prvních dnech okupace usmrceno 25 lidí a zraněno téměř 400, na řadě dalších míst byly spáchány rozličné další zločiny. Devět různých svědků těchto událostí hovoří o své vlastní zkušenosti.
Vysílání: 21.8., 21.05 hod., ČT2
Opakování: 24.8., ČT2

Psí dostihy
Pavel Landovský a Josef Charvát v hlavních rolích tragikomedie o životě českých emigrantů (1983). Režie Bernard Šafařík. Malíř Rek se protlouká v Basileji jako příležitostný autor plakátů a portrétista čtyřnohých miláčků; ponižující práce v nepřátelsky naladěném prostředí ho skličuje, ale nezbavuje ho sebeúcty a vědomí hodnot. Rekovým protipólem je jeho kamarád Láďa Lapák, věčný organizátor a obratný pragmatik, který je sice bezpochyby úspěšnější, ale vede prázdný a bezduchý život, je to právě on, kdo čas od času obstará Rekovi nějaký kšeft (např. práci šoféra ve své firmě pro odvoz opilců z večírků vlastními auty až domů). Exil je pro zneuznaného výtvarníka krušný, návštěva bývalých přátel, kteří si na Západ vyrazili na dovolenou, ho však utvrzuje v tom, že doma by bylo ještě hůř. Hraný celovečerní debut Bernarda Šafaříka pojednává s tragikomickou nadsázkou o životě českých emigrantů ve Švýcarsku. V hlavní roli excelují režisérův přítel Pavel Landovský a český emigrant žijící v Německu Josef Charvát. Film byl vyznamenán na mezinárodních festivalech v Mannheimu, Saarbrückenu a Amiensu a promítal se mimo jiné i na prestižních přehlídkách v Torontu, San Sebastianu a Locarnu. V Československu měl premiéru až v roce 1990. Šafařík sám na jaře roku 1968 odešel do Švýcarska, kde získal politický azyl. Studoval na univerzitě v Bazileji dějiny, literární vědu a filozofii, ale postupně jej upoutával film. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let natočil několik desítek experimentálních krátkých filmů z oblasti moderního umění. Po Psích dnech z roku 1983 se tématu emigrace věnoval ještě v nadcházející dramatické romanci Chladný ráj, uvedené o tři roky později. Oba snímky realizoval ve vlastní produkci a z podstatné části za své vlastní finance.
Vysílání: 21.8., 20.20 hod., ČT art
Opakování: 26.8., ČT art