zvláštní poděkování
Volný.cz

Tenkrát v Evropě – Čeští umělci v totalitách 1938 – 1953

Emil Filla – Velikonoční oběť

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Západočeská galerie v Plzni připravila na podzimní a zimní období výstavu Tenkrát v Evropě - Čeští umělci v totalitách 1938 -1953.
Čtyřicátá léta – až apokalyptické období dvou totalit a války, doba nesvobody a neustálého nebezpečí, statisíce uprchlíků proudících napříč Evropou i mimo ni a přitom je nikde nikdo nechce, miliony odvlečených a zavražděných. A umění? Jediné místo skutečné tvůrčí svobody zůstává v umělci samotném, v jeho touhách i zlobě.
Pod tlakem válečných konfliktů a mnoha dalších život ohrožujících podmínek je ve světě podle odhadů na útěku z domovů 65 500 000 lidí. Je to největší počet uprchlíků od druhé světové války. Stejně jako tehdy se lidé snaží dostat do bezpečnějšího světa, zachránit život sobě a svým rodinám, stejně jako tehdy je nikdo nikde nechce. Za masou lidí, v níž každý je významný a zároveň bezvýznamný, se skrývají dramatické osudy. O tom je výstava Tenkrát v Evropě.

V letech 1938–1953 došlo k největším nedobrovolným přesunům Evropanů v dějinách. Jejich původcem i vykonavatelem byla zrůdná nacistická ideologie , a po v álce nástup dalšího totalitního režimu, tentokrát komunistického.
Dodnes historici odhalují lokální a individuální dramata, o nichž se nevědělo nebo na která se v rámci celkových hodnocení událostí zapomnělo. S vědomím, že každé z nich fatálním způsobem zasáhlo do života konkrétních lidí, bylo v možnostech výstavy pouze symbolicky připomenout několik proudů těch, kteří se jim snažili uniknout. Zároveň však nebylo možné pominout přesuny milionů Židů, Romů, politických vězňů a válečných zajatců násilně transportovaných do vyhlazovacích táborů.
Pohyb mas lidí, proudících ve čtyřicátých letech Evropou, zpřítomňujeme amatérskými fotografiemi, tedy tak, jak k nám proniká úděl současných uprchlíků. Tehdy jsme to byli MY, nyní jsou to ONI, osobní příběhy lidí jsou stejné. Podobnou vyostřeností se vyznačují i umělecká díla, která společně s fotografiemi vytvářejí duální strukturu výstavy. Fotografie zaznamenávají dramata, v nichž jedinec je manipulován a stává se součástí anonymního davu. Umělecká díla z anonymity vystupují, deklarují osobní svobodu, vzpírají se manipulaci a oslovují konkrétního člověka. Skutečnost transcendují a po souvají do zobecňující polohy.

Záměrem výstavy je ukázat, že dějepis umění je disciplína, jejíž smysl se naplňuje tím, že má co říct k přítomnosti. Patří k paradoxům dějin, že to mohou být právě čtyřicátá léta – až apokalyptické období dvou totalit a války, která vykazují řadu znovu aktuálních znaků, jež však dnes máme sklon přikládat výhradně jiným než evropským kulturám. Z nich, s evropskou, mnohdy arogantní distancí, nejvýrazněji vnímáme nekonečné a pro nás neindividualizované proudy uprchlíků z válkou destruovaných území. Zapomínáme, že něco podobného zažila Evropa právě ve čtyřicátých letech.
Čtyřicátá léta – doba nesvobody a neustálého nebezpečí, statisíce uprchlíků proudících napříč Evropou i mimo ni a přitom je nikde nikdo nechce, miliony odvlečených a zavražděných. A umění? Jediné místo skutečné tvůrčí svobody zůstává v umělci samotném, v jeho touhách i zlobě. Proto se výstava zaměřuje právě na tyto dva aspekty. Umělecká díla vybraná bez zřetele na jejich skupinovou a další příslušnost, zato ale s vyhraněně soukromým až provokativním postojem ke světu, k jeho odvěkým, tehdy však bezskrupulózně ničeným hodnotám, jsou prezentována přímo na pozadí co největšího množství mal&yac ute;ch d obových dokumentárních fotografií prchajících a násilím odvlečených davů lidí – mladých, dětí, starých, nemocných…, a vizualizována uspořádáním do grafů se statistickými čísly.

Výstava, zahrnující na šedesát uměleckých děl od třiceti autorů - např. Jiřího Koláře, Aléna Diviše, Kamila Lhotáka, Mikoláše Medka, Karla Čapka a dalších zvučných jmen, by měla být obrazovou esejí o zachování osobní integrity v krajní existenciální situaci. Práce umělců z 30. – 50. let minulého století (obrazy, kresby, koláže a konfrontáže, fotografie, plastika) jsou ve výstavě zcela jedinečně instalována v konfrontaci s více nnež 150 dokumentárními fotografiemi ze stejného období vytištěnými na opálovém plexiskle.
Výstava organizovaná Západočeskou galerií v Plzni probíhá v prostoru Masné krámy do 21. ledna příštího roku.

9.10.2017 16:10:20 HelKo | rubrika - Výstavy

Časopis 29 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Dobrý konec všechno spraví

Články v rubrice - Výstavy

Praha 1848 - 1948

Z výstavy

Výstava Muzea hlavního města Prahy představuje dva významné okamžiky v dějinách naší metropole – událost ...celý článek


Naše Francie

Z výstavy

Výstava Naše Francie - francouzská poezie v českých překladech a ilustracích představuje v prvním patře letohr ...celý článek


Plečnikův dům. Architektovo pokusné pole

Plečnikův dům. Architektovo pokusné pole

Od června do září tohoto roku má pražské publikum možnost navštívit vlastní dům architekta Jože Plečnika v Lub ...celý článek



Časopis 29 - sekce

DIVADLO

Léto ochotnických divadel

Z inscenace Lakomec a další světci

V červenci se uskuteční v divadle Studio DVA nultý ročník Léta ochotnických divadel. Pražská scéna poskytne od celý článek

další články...

HUDBA

Hana Zagorová po koncertech odlétla do Malagy

Štefan Margita a Hana Zagorová – Malaga

V první polovině letošního roku stihla devítinásobná Zlatá slavice Hana Zagorová 43 koncertů v Čechách, na Mor celý článek

další články...

OPERA/ TANEC

Opera Sedlák kavalír

Plácido Domingo (Sedlák kavalír)

Sedlák kavalír
V nádherné opeře Pietra Mascagniho účinkují v hlavních rolích Plácido Domingo a Jelena Obraz celý článek

další články...