Scéna.cz 

Svérázná arénovsky autentická studie lidských iluzí

Soubor Komorní scény Aréna nastudoval v režii Michala Langa inscenaci Procitnutí jara, Známé Procitnutí jara, známého německého dramatika, herce, hudebníka a spisovatele Franka Wedekinda. Podle mého názoru se jedná o výtečně vybraný titul právě sem, do divadla, kam mládež neváhá chodit na rande.

Téma školy, uhozených zákazů a partiček, kde spolu kamarádí různorodé individuality, téma outsiderství a přitažlivosti myšlenek na smrt, činí hru aktuální. Spolu s důsledky tvrdé a puritánské výchovy v rodině, mají moc zasáhnout duši diváka poté, co došlo k zašlapání osobnosti mladých hrdinů zápasících s dospíváním.

Hra, autorem nazvaná „dětskou tragedií“, byla napsána v poslední dekádě 19. století. Předběhla tehdy svou dobu a potýkala se s cenzurou. Dnes, kdy je na jevišti dovoleno vše, inscenátoři zvolili cudné dobové kostýmy s důrazem na uniformy. Herci se postupně obléknou do uniforem školního ústavu, polepšovny či kněžích (kostýmy Marta Roszkopfová). Rovněž je oděvěm zdůrazněno sociální postavení Bergmannových a Gaborových. Vendulka Bergmannová (Tereza Dočkalová) touží běhat pořád v dětských šatičkách. Její přímočarost vyniká v rozhovoru se zdrženlivou matkou (Dana Fialková). V kontrastu s její obsesivní touhou po ponižování, která postupně vychází otevřeně najevo v setkání se spolužákem Melicharem Gaborem (Michal Čapka). Její děsivá smrt při neodborném potratu je předvedena zkratkou – sbor počestných žen ji nacpe do rakve a přisedne víko. Na jejím náhrobku se napíše, že zemřela na bledničku, čímž je korunováno pokrytectví přítomné v atmosféře celé inscenace, pokrytectví, které je silnější než smrt.

Závěrečná groteskní scéna na hřbitově je plná náhrobků z živých lidí, kudy provází sebevrah Mořic svého přítele Melichara. Proměnlivá scéna Davida Baziky pracuje s náznaky, dost elementů je tvořeno ze dřeva (kuželky, chůdy pana ředitele, praktikábl znázorňující strom).

Pro odlehčení se v další linii rozvíjí spletité vztahy mezi čtyřlístkem spolužáků, kteří zavile diskutují o probíraném učivu, avšak vždycky skončí u otázek sexuality. Jeník Rilow (Albert Čuba) se převléká za ženu a vášnivě rozřezává ženské akty, aby na konec během brigády skončil v náručí spolužáka Arnošta Röbla (Vladislav Georgiev). Tragikomická postava snaživého žáka, který je opožděný ve vývoji a zastřelí se kvůli strachu ze zklamání rodičů z jeho studijních neúspěchů, svým ztvárněním připomíná dřívější role Michala Moučky alias Mořice Stiefla. Spolu s Michalem Čapkou však také precizně vystřihli role otců Melichara a Mořice.

Největší počet rolí předvedl René Šmotek (Ředitel Suchopár, Zdravotní rada, Mudr. Prášek a Zakuklený pán), přičemž ta poslední dodává příběhu tajemství. Herci podali vyrovnaný týmový výkon. Zvláštní příležitost se zde naskytla Tereze Dočkalové a Michalu Čapkovi. Něžným hlas se linul z Aleny Sasínové-Polarczyk v subtilním vydání tolerantní matky Gaborové, Albert Čuba a Vladislav Georgiev pobaví s životním nadhledem a současně přesně zahranými party v dur i v moll.

Procitnutí jara je další svéráznou arénovsky autentickou studií lidských iluzí, tužeb a komplexů, kterou režie Michala Langa podává s černým humorem,s nadsázkou stylizovanými hereckými prostředky a přitom s bohatým fantaskním oparem tvořeným bá-snivými slovy a hudbou (překlad nesmrtelného bouřliváka Wedekinda - Petr Kopta).