Scéna.cz 

Hra snů zaplnila jeviště lidstvím

Strindbergova bilanční Hra snů je textem, který pro svou náročnost nebývá často inscenován. V ostravské Komorní scéně Aréna se tohoto činu dopustil hostující režisér Jiří Nekvasil, známý z ceněné směsi opery a melodramu o procesu Milady Horákové Zítra se bude…

Dramaturgie divadla titulem důsledně otvírá sezónu BYTÍ A NEBYTÍ, která bude pokračovat Vůjtkovou Branpartijou. Inscenace Hra snů střídá intimní úvahy nad sebou samým a smyslem světa s davovými scénami, kde rotuje celé panoptikum postav. Na jevišti se naboso objevuje celý soubor Arény, inspicient, tanečnice, děti a jiná individua. Kmenoví herci souboru se postupně představí ve čtyřech rozdílných úlohách.

Z programu k inscenaci se diváci dozvědí, že hra nemá v originále žádný seznam osob: „Publikum má být překvapeno tím, jak se jednotlivé role štěpí a proměňují.“ Jak autor předpokládal, publikum překvapováno je, inscenace v divácích probouzí asociace na své individuální sny, aniž by bylo možno mikrospánkem pobyt v divadle ukrátit. 110 minut alegorického proudění mnohoznačného příběhu, spleteného z archetypálnícch motivů, které dotírají jako moucha na naši mysl a nastolují důležité otázky svědomí, osobních démonů, strachu a úzkosti, stárnutí, dětství, štěstí a lásky v jejích paradoxech…

Průsvitná, jakoby neviditelná opona dělí scénu na dva světy, přičemž v každém se prolíná sen s realitou. Kvalita textu v překladu Zbyňka Černíka melodicky splývá s hudbou Aleše Březiny a díky choreografickým zásahům Števa Capky nedošlo během střídání jednotlivých výstupů k neplánovanému setkání postav, mezi nimiž vyniká Tereza Dočkalová jako boží dcera Indry řešící veskrze lidské otázky. Zaujmou také hravé epizody, kde exceluje Michal Čapka jako učitel, Albert Čuba jako zamilovaný důstojník, baletky jako baletky a děti jako děti.
Finále inscenace stojí na souhře Terezy Dočkalové s Michalem Moučkou alias Básníkem. Zprvu se zdá, že na ukázněně temperamentní herečku její partner nestačí. Posléze začne skrze svou roli promítat záběry ze své osobní zpověďnice, která koresponduje s duševním vývojem postavy Básníka a dodává jí autentičnosti, takže se síly, jimiž disponuje Indrova dcera a Básník, nakonec harmonicky vyrovnávají.Tereza Dočkalová jako éterická průvodkyně tímto lidským příběhem, doluje ze své bytosti maximum možného, co ještě nebylo vytěženo v jiných „kládách“, které na její bedra toto divadlo klade. Dobře, že nás-lidstvo má kdo politovat…
Groteskní schůze několika děkanů Univerzity (René Šmotek, Michal Čapka, Marek Cisovský, Josef Kaluža) přináší komický vrchol inscenace. Představení neopustí vaše vědomí ještě dlouho po odchodu z Arény.