Scéna.cz 

Financování a hodnocení divadel v České republice

Institut umění-Divadelní ústav uspořádal 15. října 2009 v Divadle v Celetné seminář, jehož hlavním cílem bylo poskytnout zástupcům divadel, městské samosprávy a odborné kulturní veřejnosti aktuální informace a prostor k diskusi na téma financování a evaluace divadel. Seminář se konal v rámci oslav 50. výročí založení Divadelního ústavu a byl součástí víceletého výzkumného projektu podporovaného MK ČR s názvem Studie stavu, struktury, podmínek a financování umění v ČR.

Na úvod vystoupil František Zborník, ředitel Odboru umění a knihoven MK ČR. Ve svém příspěvku Státní podpora umění v oblasti divadla se věnoval především Programu kulturních aktivit a Programu pro podporu stálých profesionálních divadel. Podstatnou informací v rámci diskuse bylo konstatování, že objem obou dotačních programů v roce 2010 zůstane přibližně ve výši letošního rozpočtu. Nový model Grantového systému hl. m. Prahy, jeho principů a kritérií v systému víceleté podpory subjektů a grantů pro jednotlivé projekty představili členové Poradního sboru primátora hl. m. Prahy Vladimír Procházka, ředitel Činoherního klubu, a Josef Herman, kritik a teatrolog. Ve svém vystoupení zdůraznili odborný charakter, bodový systém a dvoukolovou metodu výběrových řízení. Na závěr prvního bloku programu zrekapituloval Stanislav Doubrava, člen výboru Asociace profesionálních divadel a ředitel Naivního divadla Liberec, vývoj Financování divadel po roce 1989 na úrovni regionů a provedl inventuru současného stavu. Základním tématem diskuse k první části semináře byla konstatace neuralgického místa financování našeho divadelního systému, kterým je nedostatečná kooperace státu, krajů a měst.

Druhou část semináře zahajovala Hana Maříková, doktorandka Katedry kulturologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Představila projekt Vytvoření a ověření mechanismu evaluace nabídky veřejných kulturních služeb, na kterém katedra spolupracuje s ministerstvem kultury a který je součástí plánu implementace Státní kulturní politiky na léta 2009 až 2014. Ve své přípravné práci dospěli řešitelé projektu ke zjištění, že se metody evaluace v oblasti kultury ve městech a obcích vyskytují značně sporadicky. Velice inspirativní bylo vystoupení Blanky Chládkové, proděkanky Divadelní fakulty JAMU, s názvem Měření výkonnosti repertoárového divadla. Příspěvek byl shrnutím doktorské práce Jany Bejvlové, která se zaměřila na modifikaci moderních metod evaluačních procesů a na specifičnost hodnocení uměleckých institucí.

Závěr semináře patřil tématu Audity pražských divadel. Zuzana Navrátilová, vedoucí Oddělení kultury Magistrátu hl. m. Prahy, prezentovala účel zadání personálních, právních a ekonomických auditů, jímž je vytvoření předpokladu transformace divadel – příspěvkových organizací. Boris Halata prezentoval za firmu KPMG (mezinárodní poradenská společnost, která na pražské audity vyhrála výběrové řízení) metodiku a rozsah auditů, jejichž účelem bylo získat parametrické konotace v čistě ekonomické sféře. Téma uzavřelo vystoupení Doubravky Svobodové, ředitelky Divadla na zábradlí, a Daniely Šálkové, ředitelky Divadla v Dlouhé, které reflektovaly průběh auditů z pozice analyzovaných subjektů. Jako základní problém auditů uvedly, že pro požadovaná ekonomická data (např. mezd a dalších nákladů) scházela jasná specifikace, čímž byla, podle jejich názoru, oslabena srovnatelnost údajů a také fakt, že standardizovaný personální audit nelze jednoduše aplikovat na umělecký soubor, pokud se zkoumá jen náhodně vybraný měsíc atd. Divadla verifikovala výsledky jen částečně a se závěry dosud nebyla seznámena.
Audity proběhly u sedmi příjemců grantů, u devíti příspěvkových organizací – divadel a Symfonického orchestru FOK a dále také v Dejvickém divadle a v občanském sdružení Motus. Zdá se, že cílem auditů je zodpovědět špatně položenou otázku: Proč jsou příspěvkové organizace dražší než příjemci grantů? Závěry diskuse byly jednoznačné: kritika problémů s financováním divadel (a jeho zdroji) mimo Prahu a zjištění, že hodnocení divadel musí být komplexní. Audity bez evaluačních metod, které jsou schopny verifikovat uměleckou hodnotu, nedávají skutečný obraz kvality, potřebnosti a funkčnosti zkoumaných subjektů.