Scéna.cz 

Divadelní tipy na 48. týden

Archivní návraty Princezna Turandot (Vysílání: 24.11., 09.00 hod., ČT1)
Krutá princezna dává princům tři hádanky. Kdo neuhodne, je bez milosti popraven. Objeví se ale princ, který přišel do země inkognito, do princezny se zamiluje a její tři hádanky uhodne. Tím ale příběh pýchy, feministické emancipace - dnešním slovníkem řečeno, touhy po nezávislosti, ale i lásky, žárlivosti a zrady nekončí.
Divadelní hra italského dramatika osmnáctého století Carla Gozziho Princezna Turandot se stala podkladem pro různá zpracování, připomeňme dílo F. Schillera či operu G. Pucciniho. Sám Gozziho text vycházel z pohádek Tisíce a jedné noci a tam pověst doputovala z Persie.
Gozziho pohádkové drama bylo v roce 1974 adaptováno pro televizní vysílání režisérkou A. Procházkovou v barvitém výtvarném pojetí, s postavami tří sluhů v tradici commedie dell´arte a s výbornými hereckými výkony H. Maciuchové, V. Preisse a dalších.

Příběhy slavných - Helena Růžičková / Vichřice mezi životem a smrtí (Vysílání: 26.11., 10.30 hod., ČT2)
Když po dlouhém boji se zákeřnou nemocí zemřela herečka Helena Růžičková, mluvilo se v nekrolozích o odchodu velké české herečky a silného člověka. Režisér Troška napsal: Helena se stala členem každé české rodiny a symbolem češství, a to v dobrém slova smyslu. Jaká však byla ve skutečnosti? Obraz výjimečné osobnosti skládají prostřednictvím vzpomínek P. Černocká, S. Zindulka, P. Hapka, bratři Formanové a další.

Divadlo žije! (Vysílání: 28.11., 22.00 hod., ČT2)
Poslední letošní nahlédnutí do zákulisí i na jeviště moravských divadel nás zavede do legendární Husy na provázku, kde Vladimír Morávek nastudoval současnou hru - České moře Davida Drábka. Má podtitul hra o naději v roce 2009 a je posledním dílem projektu Perverze v Čechách.
Nenecháme si ujít ani premiéru Divadla Feste Be free! v Redutě. Režisér Jiří Honzírek se rozhodl zpracovat stále značně aktuální téma česko-německých vztahů s důrazem na velice zásadní historickou událost z května 1945, kdy došlo k vysídlení Němců z Brna. Tento takzvaný Pochod smrti je inscenačně ztvárněn jako středověká Slavnost Božího těla.
V Mahenově činohře se hostující Emil Horváth ml. ujal režie jedné z nejúspěšnějších konverzačních komedií amerického dramatika Neila Simona Zlatí chlapci (...vstupte!)

ZE ZLATÉHO FONDU Tři mušketýři (Vysílání: 29.11., 12.00 hod., ČT2)
Kdo by neznal Dumasovy bohatýrské Tři mušketýry,z nichž se posléze vyklubou čtyři - v čele s ohnivým Gaskoňcem d'Artagnanem. Tentokrát je uvidíte v muzikálové podobě vytvořené režisérem L. Rychmanem. Ale vraťme se do roku 1934, kdy požádala dramaturgie Vinohradského divadla básníka V. Nezvala, aby vytvořil veršovanou hru na motivy prvního dílu tohoto slavného románu. Čtyřiatřicetiletý básník viděl v této objednávce vítanou příležitost vyzkoušet si talent i v divadelní hře. "Jsou to zvučné, elastické verše", napsala po premiéře kritika, "jež místy přímo zvoní svými rámy, okouzlují galantním leskem a vzdouvají se do romanticky vznosného patosu."
Po válce se básník k tomuto dílu vrátil, přepracoval je a doplnil vlastní hudbou. V této podobě a režii V. Kašlíka se poprvé hráli 8. května 1953 v tehdejším Divadle hlavního města Prahy v Karlíně. V roce 1982 je L. Rychman spolu s dramaturgem V. Sýkorou začali připravovat k televizní podobě. Podařilo se objevit i původní skicu Nezvalovy hudby, a tak mohla začít příprava na natáčení. Písně i scénickou hudbu moderně zinstrumentoval V. Popelka, a tak dnes opět v repríze ožijí Mušketýři v podání plném elánu předních herců pražských divadel v čele s Janem Čenským jako ďArtagnanem.

Semafor atd. (5/8) (Vysílání: 29.11., 15.10 hod., ČT2)
Na léta normalizace si ještě pamatuje většina z nás. Naštěstí. Byly to roky, kdy nebylo snadné téměř nic, ani nakoupit na neděli. Lidé si chodili pro duševní posilu do divadel a byli vděčni i za sebemenší náznak odporu proti režimu. S povděkem přijímali každou poznámku, každý pohled či možný dvojsmysl. Diváci byli zvyklí číst mezi řádky a sdělení tímto způsobem přečtené mělo sílu přinášet radost i krátkodobou vzpruhu. V této atmosféře se v Semaforu museli vyrovnat s tím, že všechno bude jinak. Nejenom politicky; umřel Jiří Šlitr a Jiří Grossmann. Pod nové písničky se začíná podepisovat Ferdinand Havlík, s Miloslavem Šimkem začíná autorsky spolupracovat Luděk Sobota /na scéně s Petrem Nárožným/ a později Jiří Krampol. Pokus utvořit komickou trojici Suchý + Dvořák + Molavcová se rozplynul po druhé premiéře, a v Semaforu vzniká další samostatná skupina kolem Josefa Dvořáka. Státní divadelní studio, v jehož svazku Semafor působí, bylo v roce 1980 zrušeno, a jednotlivé scény převedeny pod správu velkých divadel, Semafor toho největšího - Hudebního divadla v Karlíně.
Jiří Suchý vytváří typ stárnoucího komika Jonáše, vzpomínajícího na zašlou slávu, po jehož boku se pohybuje nešikovná a nešťastně oddaná hospodyně Žofie Melicharová. Komika Jitky Molavcové v tomto typu, jak se zdá, dosahuje svého dosavadního vrcholu. Působení tří samostatných skupin a dílčích pokusů o vznik dalších aktivit nezávislých na původní poetice Semaforu, přeruší až "sametová revoluce".