Scéna.cz 

Velká středověká freska v Olomouci

„Veškeré utrpení na tomto světě není bolest smrtelného zápasu, je to bolest rození. My musíme pomáhat přírodě, aby došla ze služby pomíjivému životu k nádheře svobody: aby příroda konečně dospěla ke svému Tvůrci.“ Paul Claudel.

Tímto citátem by se dala uvést druhá premiéra činoherního souboru Moravského divadla v Olomouci letošní sezóny - 11.10. 2002 měli diváci ve Velkém divadle možnost shlédnout nové nastudování hry francouzského konvertity Paula Claudela (1868 – 1955) Zvěstování panně Marii. Po velmi úspěšném titulu Přijď království Tvé, který byl mimochodem odvysílán i Českou televizí, se tak opět olomoucké publikum po Faustovi setkává s náročným filosoficko – náboženským tématem. Ke slavnostní atmosféře večera přispěla i účast arcibiskupa olomouckého Mons. Jana Graubnera.

Samotná hra, patřící ke Claudelovým raným dramatům se dočkala dvou autorových přepracování. Z původní hry Dívka Violena – prosté selské tragédie tak vytvořil Claudel drama kladoucí osudové otázky - lidského chápání Boha, překonávání životních krizí a celého lidského bytí.

Hostující režisér Jakub Korčák citlivě a s jistotou osvětluje divákovi silnou mariánskou symboliku hry vycházející z Písma a prostupující celým dílem. Podařilo se mu velmi plasticky tvarovat charaktery jednotlivých postav v několika dějových rovinách. Divákovi se tak naskytne pohled na přerod mladé a krásné Violeny (Vladimíra Včelná) milující malomocného stavitele chrámů Petra z Craonu (Petr Franěk), která svým jediným polibkem stvrzujícím lásku odsoudí samu sebe k odloučení od společnosti, ve svatou ženu, jíž o Vánočních svátcích přichází prosit za záchranu života svého dítěte její vlastní sestra Mara v podání Evellyn Čapkové–Pacolákové, prapůvod jejího smutného osudu.
Obě herečky předvedly v hlavních rolích vpravdě strhující výkon. U Evellyn Čapkové–Pacolákové je pak možno navíc vysledovat celý rejstřík psychologického propracování její postavy – není jen tím zlým a odstrkovaným druhorozeným dítětem. Je také sice tvrdou, ale pracovitou ženou, milující matkou a manželkou, která neváhá dojít až k pokusu o vraždu vlastní sestry! V závěru hry, neseném v duchu odpuštění a spásy, své počínání omlouvá otázkami: Proč by její muž měl mít dvě ženy? Proč by její dítě mělo mít dvě matky?…
I výkony herců v dalších úlohách byly neméně pozoruhodné. Skvěle se uvedl Filip Čapka (ve hře Jakub Hurry) snoubenec Violeny, který si po přísaze věrné lásky a odhalení její nemoci bere za ženu Maru. Je rozeným statkářem, jednoduchým člověkem srostlým natolik se svou zemí, že mnohdy nechápe co se kolem něj děje. Jeho život však vystihuje fráze: „Hlavně nebudit veřejné pohoršení.“
Mikuláš Pánek jako Anne Vercors – otec obou sester, velmi silně nábožensky založený muž, cítí, že jeho úloha otce a manžela již skončila a odchází od své zdánlivě šťastné a spokojené rodiny do Jeruzaléma, aby se po návratu setkal se svou umírající prvorozenou dcerou. Ivana Plíhalová, jako Alžběta, matka obou sester těžce, ale pokorně snáší celou osudovou tíhu odloučení od svých blízkých.

K celkovému dojmu z inscenace přispívá funkční scéna, která představuje dřevěnou místnost na statku v Combernonu, po vysunutí zadní stěny se pak otevírá celá hloubka jeviště a dekorace tak vytváří dojem tíživého rámu celé hry. S celkovou koncepcí korespondují i kostýmy a scénická varhaní hudba (Zbyněk Matějů).

Tato bezesporu náročná hra, inscenována v netradičních prostorách kláštera, potvrdila vysokou kvalitu a souhru činoherního souboru olomouckého divadla. Ve Zvěstování panně Marii získalo Moravské divadlo hru svou náplní i inscenační kvalitou vysoce přesahující rámec regionu.

Paul Claudel: Zvěstování panně Marii
Režie Jakub Korčák, dramaturgie Věra Mašková, scénografie a kostýmy Milan David a Eva Bellefeuille, scénická hudba Zbyněk Matějů.
V hlavních rolích: Violena (Vladimíra Včelná), Mara (Evellyn Čapková–Pacoláková), Anne Vercors, otec (Mikuláš Pánek), Alžběta, matka (Ivana Plíhalová), Jakub Hurry (Filip Čapka), Petr z Craonu (Petr Franěk) a další.
Moravské divadlo Olomouc, premiéra 11.10.2002 ve Velkém divadle.