Scéna.cz 

Přeci se nebudeme vyhazovat z kola ven...

Svoboda a volnost jednotlivce proti mlýnku systému a zneužití moci vůči bezbrannému, to jsou hlavní témata románu amerického spisovatele Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem, který zpracoval ve filmu Miloš Forman. Divadelní scénář podle románové předlohy vytvořil Dale Wasserman. Po Divadle Na Fidlovačce, se dočkal dalšího uvedení na českých jevištích, tentokrát v Městském divadle Brno. Pod režijním vedením Zdeňka Černína se divákům při sobotní premiéře 19. října 2002 představili Martin Havelka coby Randle Patrick McMurphy, jeho soupeřku Vrchní sestru Ratchedovou hrála Irena Konvalinová, v rolích pacientů se představili Patrik Bořecký jako Billy Bibbit, Viktor Skála jako Dale Harding a další.

Kontrast řádu a svobody podtrhl autor výpravy Jan Dušek. Po stranách scény umístil železné klece jako symbol omezení, střed scény ponechal volný. Režisér Zdeněk Černín bravurně zvládl aranže sborových scén, které patří k nejvypjatějším. Ve výkladu se dopustil drobných „prohřešků“, uvozovky vnímejme jako rozdílný úhel pohledu a případně jako odlišné vysvětlení významu.
Černín celou hru postavil na střetu McMurphyho a Ratchedové, naprosto upozadil hlavní postavu Náčelníka Bromdena, který v originále vystupuje jako vypravěč. Inscenaci rozehrál jako strohý střet systému a svobody. Právě onu volnost, jež ve svém vyprávění představoval Bromden, přenesl na McMurphyho. Ten na rozdíl od náčelníka spíše ctí anarchii, než řád svobody.
Tento úhel pohledu umožnil Černínovi dramatičtější škádlení diváka. Ve hře „na kočku a na myš“ byl ohleduplný a vyvaroval se všech drastických scén, ty ponechává jen na slovním popisu. Toto jakési napínání diváka se vyplatilo zejména v závěrečném obrazu, kdy Náčelník „osvobozuje“ operací duchovně znetvořeného McMurphyho a po provedení jeho eutanázie opouští duše McMurphyho scénu otevíráním dveří ústavu za doprovodu emotivní hudby.
Hudba vznikla v autorské dílně Davida Rottera. Vyvažuje upozadění Náčelníka, neboť většinou využívá rytmy indiánských bubnů. Zde se můžeme dostat do filosofického rozporu ve výkladu svobody a systému. Pravidelný tepot bubnů symbolizuje systém a řád, ovšem je nutné podtrhnout, že řád, který vychází z přírody a ze souladu člověka s ní. Vedle toho představovaný systém sestry Ratchedové má původ v rozjetém stroji, který bezhlavě a systematicky ničí. Rotter zkomponoval zajímavou hudbu, vedle zmíněného rytmu se velice dobře poradil s obrazem mejdanu, kdy použil velmi tvrdý rock coby zdůraznění revolty.

Z hereckých výkonů na sebe největší pozornost upínali Martin Havelka a Irena Konvalinová. Randle Patrick McMurphy ztvárněný Martinem Havelkou bezesporu patří k těm „co dělaj právě navopak, než říkaj pravidla“. Dokáže být patřičně extrovertní a komunikativní. Dobře zvládl scénu s hlasováním o možnosti zhlédnout sportovní utkání. Tato scéna ve svém závěru sedla i Ireně Konvalinové. Nechala se vyprovokovat Murphym a to i za cenu, že je trénovaná v sebeovládání. Dodržování řádu symbolizovala perfektně, chyběla jí ovšem rafinovanost. Snažila se o ní díky částečně strnulému výrazu v obličeji, který střídala s mračením, ale přesvědčit jako pravá Vrchní sestra Ratchedová věrohodně nedokázala.
Z celé plejády pacientů a chroniků mají stěžejní prostor Dale Harding (Viktor Skála) a Billy Bibbit (Patrik Bořecký). Viktor Skála bezvadně zvládá intelektuální výraz, skrytá homosexualita, jež je mu podsouvána se jeví jako druhoplánová. Velmi dobře kontroval se svým rivalem Taberem (Igor Ondříček). Ten pro svoji postavu využil masku podrážděného buldoka (Dobře, že se na rautu již nemračil – pozn. red.). Nejpozoruhodnější výkonů v epizodních rolích předvedl Patrik Bořecký coby koktavý Billy Bibbit. Bořecký skvěle zahrál nejen muže, který má radost ze ztráty panictví, ale poradil si i s přechodem k záchvatu, kdy se na něm Vrchní sestra dopustila takřka vraždy, když ho nekompromisně drtila, tím, že vše řekne mamince. (V tomto obraze naprosto unikla logika – Billy se podřezává v originále před milostným aktem, režisér kladl v tomto případě důraz na netvora v podobě Ratchedové, nechal Billyho podřezat na samotce, kde by se tam dostal k noži!!!)

Přelet nad kukaččím hnízdem v nastudování Městského divadla Brno bude bezesporu patřit k úspěšným inscenacím, a to nejen díky lákavé předloze a prostředí, kde se odehrává. Systém nebo volnost? Svoboda nebo řád? Naprosto vyrovnaně, podobně jako je potřeba soužití muže a ženy. Přeci se nebudeme vyhazovat z kola ven...

K. Kesey, D. Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem
Překlad Luděk Kárl, režie a úprava Zdeněk Černín, výprava Jan Dušek, hudba David Rotter, dramaturgie Monika Bártová
Osoby a obsazení: Náčelník Bromden (Zdeněk Junák); Ošetřovatel Warren (Karel Mišurec); Vrchní sestra Ratchedová (Irena Konvalinová); Randle Patrick McMurphy (Martin Havelka); Billy Bibbit (Patrik Bořecký); Dale Harding (Viktor Skála), Candy Starrová (Pavla Ptáčková) a další.
Premiéra 19. října 2002 Městské divadlo Brno.