Scéna.cz 

Choderlos de Laclos: VALMONT

Původní adaptace Daniela Špinara líčí napínavou hru dvou cynických poživačníků - vikomta Valmonta a markýzy de Mertuil - se ctí madame de Tourvel a je strhujícím obrazem lidské morálky, soubojem cynismu a čistého citu.

Když vydal Choderlos de Laclos v roce 1782 poprvé své Nebezpečné známosti, zřejmě netušil, jaký rozruch vyvolá. Odhalení morálky francouzské společnosti, milostné hrátky šlechticů popsané do nejmenších detailů způsobily šok a zároveň zájem společnosti. Nebezpečné známosti jsou natolik přitažlivé a inspirativní, že podle nich vznikla již řada filmů a divadleních představení. Kniha díky své oblíbenosti vyšla již nesčetněkrát a byla přeložena snad do všech světových jazyků.

Soubor činohry Národního divadla v Brně uvádí na scéně divadla Reduta inscenaci Valmont. Česká premiéra 4. listopadu 2011 v Divadle Reduta. Nejbližší reprízy 20. 11., 1. a 13. 12. 2011, 26. 1. 2012. Hrají Václav Vašák, Eva Novotná a Jana Pidrmanová.

Pierre-Ambroise-François Choderlos de Laclos (1741 – 1803)
Narodil se v Amiensu, vystudoval vojenskou školu a sloužil u dělostřelectva. V pětatřiceti letech publikoval svou první báseň a pokusil se i o komickou operu Ernestina. Své nejznámější dílo – Nebezpečné známosti – začal psát patrně již v roce 1778, dokončil jej v Paříži 1780 a tiskem vyšlo o dva roky později. Choderlos de Laclos zde demaskuje pravidla hry aristokratických libertinů, k nimž patřila volba co nejobtížněji dosažitelné oběti, její plánovité dobývání, svedení a následný rozchod, případně společenské znemožnění zveřejněním důkazů. Laclos mystifikoval čtenáře dobově obvyklým tvrzením, že Nebezpečné známosti jsou sbírkou skutečných dopisů, což mělo zvýšit věrohodnost celého příběhu. Tehdejší aristokracie jeho román vnímala jako útok proti předrevolučnímu režimu. V roce 1783 začal psát odpověď na otázku, kterou vypsala Akademie v Châlons-sur-Marne: „Jak nejlépe by bylo možné zdokonalit výchovu žen“. Tak vznikl esej O ženách a jejich výchově. V roce 1788 opustil armádu a vstoupil do služeb vévody orleánského, v revolučních letech se stal na čas komisařem na ministerstvu války, účastnil se bitvy u Valmy, byl uvězněn a osvobozen. Postavil se na stranu Napoleona a vrátil se k dělostřelectvu. Zemřel na úplavici při obléhání Tarentu 5. září 1803.