Scéna.cz 

Zemřel herec Bořivoj Navrátil

(26.9. 1933 – 31.10. 2011)
Bořivoj Navrátil byl v divadelním prostředí známou osobou- nejenže se v posledních letech podílel na mnohých projektech mladých tvůrců, ale také jim velmi fandil jako divák. Navzdory své nemoci si tento zájem uchoval do poslední chvíle svého života. Herec, který díky své neobvyklé image „holé hlavy“ často ztvárňoval role padouchů, či na druhé straně vážených úředníků či lékařů, měl za sebou nejen desítky filmových rolí, ale také dlouhodobé působení v českých a moravských divadlech nejrůznější velikosti a typu. Nejen jako herec, ale i jako osobnost bude v českém divadle scházet.

Bořivoj Navrátil se narodil v Kroměříži, ale jeho nejmladší léta byla poznamenána tragédií, kdy matka zemřela na tuberkulózu a otec po této nešťastné události spáchal sebevraždu. O Bořka a jeho bratra se pak starala otcova sestra. Na nápad věnovat se herectví údajně Bořivoj přišel už během první návštěvy divadla - v pohádce Zlatovláska totiž hrála herečka, podobná jeho mamince. Ale ochotnickému divadlu se začal věnovat až v roce 1951 v tzv. Mládežnickém studiu Horáckého divadla. Zde jako představitel Olega Koševého v Mladé gardě padl do oka vedení Horáckého divadla a nabídli mu hostování v představeních profesionálního souboru.
Možná právě tato zkušenost mu pomohla při zkouškách na brněnskou JAMU - za absolventskou roli Osvalda v Ibsenových Strašidlech dostal cenu v celostátní soutěži divadelních škol. S celým ročníkem odešel do Těšínského divadla (1956-1957), další dvě sezóny strávil v Divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě, poté se posunul dále, do Státního divadla v Ostravě. Zde si zahrál mnohé milovnické role, mj. Romea v Romeovi a Julii, a právě zde si ho vyhlédl tehdejší šéf činohry pražského Národního divadla Otomar Krejča a pozval ho do angažmá. V roce 1961 tedy herec přešel do Prahy, a ve „zlaté kapličce“ strávil 31 let. Zde mimochodem přišel ke své charakteristické image (1965 se na podnět režiséra M.Macháčka pro roli mravenčího Vynálezce v ve hře Ze života hmyzu ostříhal do hola). Po listopadu 1989 nastaly ve vedení Národního divadla radikální změny, objevil se jiný způsob práce, jiný repertoár, a Bořivoj Navrátil na znamení nesouhlasu z divadla odešel. Vypadalo to, že předčasně odejde do důchodu, ale v té chvíli dostal nabídku ke spolupráci od mladého režiséra Petra Lébla na hostování v divadle Na zábradlí (poprvé, ještě v Labyrintu se objevil v jeho režii ve hře Fernando Krapp mi napsal dopis) a vzápětí hrál na zábradlí v několika Léblových režiích (mj. Služky, Racek, Naši Naši furianti). Během dalších pěti let také hostoval v Horáckém divadle, kde kdysi začínal. Svoji pozdní divadelní kariéru ale spojil především se spolkem Kašpar (od roku 1996 až do své smrti) a Divadlem v Celetné. (Královský hon na slunce, Účtování v domě Božím, Sestup Orfeův,Mrzák inishmaanský, Vánoční vzpomínka, ale objevil se také v Arše (Odcházení), v Činoherním klubu (Jednou k ránu), Švandově divadle (Den matky) a v Divadle v Dlouhé (titulní role v Titovi Andronicovi).
Bořivoj Navrátil byl také využíván ve filmu a televizi, kde byl využíván především jeho charakteristický zjev (lékař v Už zase skáču přes kaluže, Sestřičky, Pozor, vizita, předseda Světové rady v Návštěvnících i bizarní uštipovač knoflíků v Zelenkově filmu Knoflíkáři). Vedle natáčení a divadelnímu jevišti se systematicky věnoval práci v dabingu a především v rozhlasu, kde se zabývá přednesem literárních pásem (jeho koníčkem byl také žánr melodramu). V minulosti se také dvacet let věnoval pedagogické práci na konzervatoři.