Scéna.cz 

Inscenace Ostatní světy v Divadle ABC

V Městských divadlech pražských proběhlo setkání s tvůrci a herci červnových premíér – SEBEVRAH a OSTATNÍ SVĚTY. Besedovalo se o tom, jaké jsou poslední dvě premiéry divadelní sezony 2011/2012, jak probíhalo zkoušení nebo jak vnímají svoje role herci. Za hru OSTATNÍ SVĚTY byli na setkání přítomni režisér Radovan Lipus, dramaturgyně Věra Mašková, překladatelka hry Dana Vlčková, scénograf David Bazika a herečky Dana Batulková a Henrieta Hornáčková.

Hra prozaičky Kate Atkinsonové měla slavnostní premiéru v sobotu 9. června 2012 v Divadle ABC a na druhou premiéru se diváci mohou těšit 10. září 2012. Herci i tvůrci se shodují na tom, že v inscenaci je nejpůsobivější střet dvou rovin, dvou světů – období viktoriánské Anglie a současnosti, na která nahlížíme především prostřednictvím ženských osudů. Jedou ze základních otázek, které si hra klade, je otázka, kam až sahá a může sahat naše svoboda a spolu s ní i naše odpovědnost a jestli přílišná volnost nakonec nevede jen k opuštěnosti a k touze po něčem, co by životu dávalo smysl. Mohlo by se zdát, že hra je určena spíše ženskému publiku, ale jak říká sám režisér Radovan Lipus, pro muže je zajímavý právě onen pohled ženskýma očima na mužský svět.

O tom, proč v dramaturgickém plánu padla volba zrovna na Ostatní světy, promluvila dramaturgyně Věra Mašková: „Bude to pražská premiéra tohoto titulu a navazuje na linku inscenací, které se snaží v našem divadle reflektovat situaci současného člověka v jeho nejsoukromější sféře, proměnu soukromého života, proměnu rodinného života. Tahle hra má velikou přitažlivost právě v tom, že jsou v ní konfrontovány dvě roviny, rovina minulosti, rovina viktoriánské Anglie vrcholného 19. století, a rovina současnosti. Tzn. období, kdy se zrodila a konstituovala moderní Evropa. (...) V našem představení je na jedné straně vybudován příběh 19. století se všemi jeho omezeními, se vší jeho krutostí, se vší jeho omezeností lidských možností a s jeho oprávněností k zápasu za emancipaci a osvobození člověka. Na druhé straně je konfrontován s těmi výsledky, ke kterým svět během toho století dospěl, a s překvapením zjišťujeme, že to není svět absolutně šťastných lidí, kteří byli osvobozeni od svých pout, a tudíž mají všechny možnosti a žijí naplněné životy, žijí životy, které si vybrali.“

Režisér Radovan Lipus připojil své zkušenosti a postřehy ze zkoušení: „Kate Atkinsonová útočí s vtipem, humorem a napětím, ta hra vychází z nejlepších tradic britských konverzačních her, tzn., že klade i z tohoto hlediska nemalé nároky na herce a vyžaduje velikou přesnost a veliký cit pro jazykové jednání v obou těch rovinách. A samozřejmě hra je i velmi zručně a poučeně napsaná co se týče její stavby a vedení motivů, protože opravdu pracuje, dalo by se říci, s prvky detektivky, s prvky milostné romance, je tam těch žánrových hladin víc a na to, že to je autorčina dramatická prvotina, které se dopustila už jako uznávaná prozaička, tak je to z tohoto hlediska velmi zajímavé.“

Hra je umístěna do fotografického ateliéru a scénograf David Bazika prozradil, že s tématem fotografie se pracuje v průběhu celé hry. Překladatelka Dana Vlčková pak zavzpomínala na proces překládání a komunikaci se samotnou Kate Atkinsonovou.

Na závěr promluvila Dana Batulková o své roli Kitty: „Hra je nemilosrdná k mužům a myslím si, že moje postava je k nim nemilosrdná podobně jako ta hra, nejvíc z těch žen, je bez iluzí. Příčiny jsou, jaké jsou, to se postupně odkrývá ve hře, ale s ničím se nepáře a bojí se, má strach z citu, z lásky, ze zklamání... Všechno to pramení z dětství, které prožila.“

Henrieta Hornáčková, představitelka Agnes, je protiklad Kitty a zastupuje model viktoriánské ženy. V 19. století by ale žít nechtěla a o Agnes říká: „Moje postava byla hodně svázaná konvencemi a tím, co se smí a nesmí, a moje postava na to doplatí, na tu otevřenost, na tu svobodu.“