Scéna.cz 

Poslední z Haussmanů z NT Live

Pro nejnovější celosvětový divadelní přenos NT live dramaturgie tentokrát vybrala prvotinu herce Stephena Beresforda POSLEDNÍ Z HAUSSMANŮ (THE LAST OF HAUSSMANS), která byla uvedena v sále NT Lytteton v režii Howarda Daviese.

Jedná se o čistě realistickou hru, jejíž inspirační kořeny můžeme hledat jak v Čechovovi, tak i O´Neillovi a T. Willimasovi. Náladou je blízká čechovovským opusům, popisující dobu „odcházení generací“ (proto je přirovnávána k Višňovému sadu), na druhé straně zde nacházíme traumata typická pro západní společnost – nepoužitelná matka, chybějící otec, homosexualita, drogy. Svým způsobem je příběh přímou obžalobou volného života hippies, který popřením všech pravidel středostavovských rodiny připravila další generaci absolutní životní nejistotu a chaos ve vztazích. Judy Haussmanová, dítko 60. let, odešla do indického ašramu, opustila děti a nechala je na vychování prarodičům. Do starého domu v Devonu se vrací zemřít. Zatímco ona sama nikdy neopustila žádný z „ideálů“ hippies, setrvává na nich a snaží se (spíše již ze setrvačnosti) stále užívat života. Je nesnesitelná a egoistická, nicméně díky svým názorům dokáže leccos z problémů svých dětí pochopit. To, co nedokáže pochopit, je, že si nedokázaly vzít od života, co jim nabízel. Tragické osudy obou jejích dětí, jejich stálé motání se v začarovaném kruhu, se tak stávají nejvýraznější obžalobou důsledků hnutí hippies. Libby se v osobním životě zjevně nikdy nedařilo, a veškerá snaha udržet rodinu pohromadě, neustálé vytahování feťáckého bratra Nicka z průšvihů i soužití s dosti neurvalou puberťáckou dcerou Summer, přichází vniveč. Navíc, ve vidině vztahu s místním ženatým doktorem uvalila na dům tzv. zpětnou hypotéku. Takže po smrti matky o něj přicházejí a právě doktor (společně se svou ženou) se stává jeho majitelem.

Dům ve stylu art deco, který můžeme díky točně nahlížet z různých stran, je dílem Vicki Mortimerové. V tomto mikroprostoru se rozehrává drama, které balancuje na hraně tichého dramatu a černé komedie. Ta však není dána nadsázkou, ale spíše životním stylem rodiny. Julie Waltersová jako Judy je okouzlující a současně nesnesitelnou ženou, která si v životě vždycky dělala, co chtěla, a nikdy si nepřipouštěla odpovědnost za své děti. Duševně uvázla v ideálech 60.let, užívá si života do poslední chvíle a není prakticky schopna uvědomit si, jaký chaos ve své rodině způsobila. Libby Helen McRoryové se sice zoufalství svého života snaží překonávat drsností a humorem, nicméně stále výrazněji si uvědomuje, jak marná byla její snaha dát životu svému a svých bližních řád. Nakonec ji opouštějí všichni, a je jasné, že získaná svoboda pro ni bude spíše přítěží. Rory Kinnear jako Nick je ztracenou existencí, homosexuál závislý na heroinu, který už jen očekává svůj smutný konec. Kinnearova studie lidské trosky s prázdným pohledem a roztřesenýma rukama, který na chvíli ožívá jen při pohledu na svalnatého mladíka Daniela, je dokonalá. Taron Egerton jako Daniel je odsouzen k pasivitě, do pózy nanicovatého mladíčka, oddaně zbožňujícího Libby. Jejich chvilkové sblížení však nemá šanci, i díky nenávistné žárlivé reakci Summer a Nicka. Summer Isabelly Laughlandové, je puberťácká drsňačka, která však svou racionalitou má jako jediná šanci na záchranu. Opouští matku i tento prokletý dům a odchází žít do „ideální“ rodiny svého otce, který si vzal Asiatku. Komorní obsazení doplňuje ještě doktor Matthewa Marshe, tak trochu parodie na zestárlého Boba Dylana, vytrvalého svůdníka, a zároveň konformisty, který vytěží co nejvíce z mimomanželského vztahu s Libby, ale z pohodlnosti zůstává v manželství s nemilovanou ženou. Inscenace Poslední z Haussmanů je poctivou realistickou hrou, ukázkou excelentního psychologického herectví. Tedy typem hry a herectví, které – jak se zdá – se na britskou scénu po létech experimentů ke spokojenosti diváků stále intenzivněji vracejí.