Scéna.cz 

Zpátky se Sobotou: Janžurová a spol.

Vynikající česká herečka, držitelka řady ocenění, Iva Janžurová se narodila 19. května 1941 v Žirovnici u Pelhřimova. Oba její rodiče byli učitelé. Také ona vystudovala pedagogické gymnázium v Českých Budějovicích. Ve studiu však pokračovala na Divadelní akademii múzických umění v Praze, kde v roce 1963 absolvovala. Po studiích začala hrát v divadle FX Šaldy v Liberci. Hned na to, od roku 1964, se stala váženou členkou Vinohradského divadla a od roku 1988 je členkou činohry Národního divadla v Praze.

Její mnohotvárný herecký projev a schopnost skvěle zahrát nerůznější postavy, ji vyzvedl mezi přední herecké osobnosti již v 60. letech, kdy byla režisérem Karlem Kachyňou, v roce 1966 obsazena ve filmu Kočár do Vídně. V témže roce natočila také s režisérem Jurajem Herzem film Znamení Raka a k tomu se rovněž v roce 1966 se objevila v televizním seriálu Eliška a její rod.
Rok 1967 jí přinesl naopak velké komediální role. Excelovala v komediích Penzion pro svobodné pány a Svatba jako řemen, tam si zahrála po boku Jiřího Hrzána. S ním se pak ve filmu i v televizi objevovala často. Například ve velice populárním seriálu té doby, Píseň pro Rudolfa III.
V následujícím roce 1968 byla opět úspěšná ve vážné roli nesmrtelného pětidílného seriálu Františka Filipa, Sňatky z rozumu, kde hrála po boku své kolegyně Jiřiny Jiráskové. V roce 1969 se opět měla možnost vrátit k rolím komediálním, například ve filmu Zabil jsem Einsteina, pánové, Šest černých dívek, a především v legendárních Světácích Zdeňka Podskalského.
Počátek 70. let byl rovněž ve znamení komediálních rolí, mimochodem také pro její veřejně projevované sympatie k Alexandru Dubčekovi, jež nebyly tehdejšími pohlaváry vítány. Filmové role na vážnější společenská témata jí tedy byly odepřeny. Iva Janžurová nechala proto svůj talent vyniknout v komediích Pane, vy jste vdova! Václava Vorlíčka, Čtyři vraždy stačí, drahoušku Oldřicha Lipského, Ďábelské líbánky Zdeňka Podskalského, a velmi úspěšný byl také přepis divadelní frašky Slaměný klobouk, kde znova hrála s Jiřím Hrzánem.
V roce 1971 dostala jednu z mála dramatických rolí v románu Petrolejové lampy a o rok později hrála dvojroli v psychologickém dramatu Morgiana režiséra Juraje Herze.
V dalších letech se Iva Janžurová opět objevila v komediích. Například Homolka a Tobolka 1972, Hodíme se k sobě, miláčku? 1974, Drahé tety a já 1974, Marečku, podejte mi pero! 1976, Zítra to roztočíme, drahoušku 1976, Což takhle dát si špenát 1977, a jiných veselohrách.
Iva Janžurová hrála v řadě televizních pohádek a televizních seriálech. Nezapomenutelná je role sestry Huňkové z Nemocnice na kraji města. Objevila se také v seriálu Václava Vorlíčka, Arabela a v komediích Co je doma, to se počítá, pánové, Ten svetr si nesvlíkej, Létající Čestmír, Bambinot a dalších.
Nezapomenutelné jsou její televizní skeče a scénky. Například s Jiřím Hrzánem nebo Felixem Holzmannem. Později si zahrála ve filmech Co chytneš v žitě Romana Vávry, Ene Bene a Výlet režisérky Alice Nellis, v televizních inscenacích Přepadení a Na psí knížku. Nedávno hrála ve slovenském filmu Poločas rozpadu.
Iva Janžurová získala v roce 1967 cenu Trilobita za filmy Penzión pro svobodné pány a Svatba jako řemen, v roce 1971 obdržela Cenu pro nejlepší herečku na mezinárodním festivalu fantastických filmů v Terstu, další cenu za nejlepší herecký výkon dostala na 27. festivalu československých filmů v Mladé Boleslavi za slovenský film Ja milujem, ty miluješ 1980. Dvakrát získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Co chytneš v žitě 1998 a Výlet 2002. Za své divadelní počiny získala v roce 1998 Cenu Alfréda Radoka za roli Winnie ve hře Šťastné dny, v témže roce obdržela i Cenu Thálie. Pravidelně se umisťuje na předních příčkách v diváckých anketách.
Vysílání: 26.10., 22.05 hod., ČT1; Opakování: 27.10., ČT1., 30.10., ČT1.