Moliérova komedie Pán z Prasečkova i nadále ve Stavovském divadle
autor: archiv
zvětšit obrázekPokud půjdete na Molliéra s tím, že jdete na Molliérovu komedii pro nenáročného diváka, chcete se zasmát a nečekáte hlubokomyslné dialogy, rozhodně nebudete zklamáni. Herecké výkony jsou dle očekávání skvělé s vynikajícím Václavem Postráneckým v titulní roli. Jedničku s hvězdičkou si zaslouží scéna a kostýmy. To, že některé nešvary jsou nesmrtelné a přenášející se přes více než tři staletí i do naší doby, autoři úprav a herci vtipně glosují a hru tímto aktualizují pro současného českého diváka.
Moliére napsal comedie-ballet Pán z Prasečkova v roce 1669 u příležitosti královské slavnosti na zámku Chambord. V této rozverné hře plné intrik a nástrah, autor vytvořil živý typ přihlouplého pošlechtěného měšťana. Zápletka a děj hry jsou tak (ne)náročné, jak si to žádalo dobové publikum – dvůr krále Ludvíka XIV.
Julie (Jana Pidrmanová), dcera významného pařížského šlechtice Oronta (Jiří Štěpnička), se má provdat dle otcovy vůle za měšťáckého šlechtice pána z Prasečkova (Václav Postránecký). Dívka je však zamilovaná do sličného, ale chudého Erasta (Radúz Mácha). Naštěstí mladí milenci mají přátele, kteří v tom „umí chodit“. Jsou to Neapolitán a intrikán Sbrigani (Ondřej Pavelka) a protřelá Nerina (Pavla Beretová), kteří sestavili plán, podle něhož se snaží dohodnutý sňatek překazit a nebohého pána z Prasečkova zdiskreditovat a odstranit z cesty.
Velice zdařilá je scéna, ve které vystupují údajné „manželky“ pána z Prasečkova Pikarďanka a Languedočanka, ve které mohou Pavla Beretová a Jana Pidrmanová naplno rozehrát svůj komediální talent. Dobovou atmosféru navozuje i Lullyho hudba v úpravě Víta Zouhara, provedená živě souborem Collegium 1704.
Vizuálně hra překvapí jednoduchostí a funkčností scény Martina Černého, která evokuje Paříž atypicky a minimalisticky – v jeho bílých „hranatých obloucích“ lze spatřovat perspektivu současné Paříže: Grande Arche z moderní mrakodrapové čtvrti La Défence, Vítězný oblouk a oblouk Carousselle u Louvru.
Vtipně řešené kostýmy Kateřiny Štefkové nadchnou – přestože jsou jednoduché, navozují atmosféru baroka, přičemž u mnohých si geniálně vystačí se základní bíločernou barevností typickou pro francouzského Pierotta.
Oficiální trailer ND zde/
Režie: Hana Burešová. Dramaturgie: Štěpán Otčenášek a Iva Klestilová. Scéna: Martin Černý. Kostýmy: Kateřina Štefková. Hudba: Jean-Baptiste Lully a Vít Zouhar. Hráli: Václav Postránecký, Jiří Štěpnička, Jana Pidrmanová, Radúz Mácha, Pavla Beretová, Ondřej Pavelka, Filip Rajmont, Milan Stehlík.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla
Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek
Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih
Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek
Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu
Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Ivan Hlas – 70
Ivan Hlas – Pramínek času
Muž mnoha profesí a jedna z legend české hudební scény Ivan Hlas se u příle celý článek
OPERA/ TANEC
Den otevřených dveří Tanečního centra Praha
Konzervatoř Taneční centrum Praha pořádá v pondělí 29. dubna 2024 od 14 do 17 hodin ve svém sídle v branickém celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Kino Art: Na Chesilské pláži a Daleko od Reykjavíku
Na Chesilské pláži
Jiná doba, jiná láska. Britská adaptace stejnojmenného románu Iana McEwana, nominovaného celý článek