Dvakrát věšák, čepice a plácačka
autor: archiv divadla
Nestává se často, že profesionální divadla přejmou titul poprvé uvedený v oblasti amatérského divadla. V tomto případě se naštěstí stalo, a tak snad do hlubšího povědomí (nejen milovníků amatérského divadla) pronikne nejen dlouhý titul Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou, ale i jeden \"utajený\" současný český dramatik...
Jen v případě, že vám něco říkají Nejhodnější medvídci z Hradce Králové a jejich kultovní osobnost René Levínský (v civilu vědecký pracovník, teoretický fyzik - ale jinak též dramatik, režisér a herec), dojde Vám, že i tentokrát jde o mystifikaci, a že Samuel Königgrätz (schválně, jestli rozluštíte, co znamená toto příjmení?!) je jeden z jeho hravých pseudonymů právě tohoto autora a zdánlivě banální \"komunální satira\" na život železničářů dokonale promyšlená mystifikace.
Jestliže tento příběh z malé železničářské staničky, kde se dokonale dodržují antické jednoty (místa, času a děje) nečteme jen jako prvoplánovou hříčku, zjistíme, že ta přehlídka životních stereotypů, banálních stále opakovaných hlášek a typických postaviček, s nimiž se v životě potkal snad každý z nás, je esencí velkého jeviště světa. Najdeme tu všechno - naděje vedle zoufalství, začínající život proti nenadálé smrti (obojí v hořkosladké nadsázce), drobné boje o moc, české furiantství a švejkování, zarážející tupost kombinovanou s neobyčejnou sečtelostí, nesnadný úděl mužů a žen, žijících podle hesla „lepší už to nebude“. Tak opravdově ryze česká hra se na našich jevištích neobjevila, co moje paměť sahá. Není tedy náhodou, že po ní sáhla hned dvě profesionální divadla - Městské divadlo Zlín a pražské Divadlo V Dlouhé. Je přitom zajímavé, že obě inscenace (zlínská v režii Petra Štindla a pražská v režii Hany Burešové) jsou hodně jiné, ale přesto každá z nich má punc autenticity.
Zlínská inscenace si více vyhrává s vnějšími konkrétními detaily a charakteristikami protagonistů (každý má svůj tik -např. donjuanský Aleš neustále bigbíťácky brnká na \"plácačku\" a odhazuje patku z čela), evokuje atmosféru odrhovačkami jako Kávu si osladím... a při prodávání \"humoru\" chvílemi tzv. tlačí na pilu. Pražská inscenace je zkázněnější a to, co diváky rozesmává, jde více z nitra postav. Atmosféra je tu přikouzlena prostřednictvím filmových záběrů na jedoucí vlak (či z jedoucího vlaku) směrem ke stanici.
Když se rozmýšlím nad tím, kterého z protagonistů vyzdvihnout, váhám. Hercům v obou inscenacích nelze nic vytknout, jeden bez druhého by nebyli tak výrazní, v obou sehraných kolektivech všechno funguje jako dobře promazaný stroj. Běžte se raději podívat - pobavíte se, a zároveň ve vás zůstane takový trochu nostalgický dojem - ne nad hrou samotnou, ne nad výkony herců, ale nad tím, jací vlastně jsme my Čechové...TIP!
Časopis 20 - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Tři mušketýři: A nikdy nezapři sám sebe
Městské divadlo Zlín uvádí od dubna 2024 nadčasový romantický příběh TŘI MUŠKETÝŘI. Tento titul se na českých ...celý článek
Dub: empatické přijímání zpráv
Městské divadlo Zlín uvádí v české premiéře hru britského dramatika Tima Crouche DUB (An Oak Tree, 2005). Crou ...celý článek
Hra, která se zvrtla: grál mezi komediemi
Městské divadlo Brno uvádí inscenaci trojice autorů Heryho Lewise, Jonathana Sayera a Heryho Shieldse HRA, KTE ...celý článek
Hostina dravců: když jde o život
Slovácké divadlo Uherské Hradiště uvádí novou inscenaci HOSTINA DRAVCŮ autorů Vahé Katcha a Juliena Sibre. V č ...celý článek
Časopis 20 - sekce
HUDBA
Startuje nová celoplošná televize OK TV
Na český mediální trh vstupuje nová celoplošná zábavně-lifestylová a hudební televizní stanice OK TV. Stanice celý článek
OPERA/ TANEC
Janáček 170 na piazzettě
Přijďte s námi oslavit narozeniny Leoše Janáčka. Náš slavný skladatel má už 170 let, tak ta narozeninová party celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Českým lvem oceněný dokument
Všechno dobře dopadne
Televizní premiéra Českým lvem oceněného dokumentu, který nahlíží na fascinující živo celý článek