Scéna.cz 

Osiřelý západ v Kašparu

Hra OSIŘELÝ ZÁPAD irského dramatika Martina McDonagha, která je součástí tzv.Connemarské trilogie z let 1996 - 97, se objevila v Čechách poprvé v roce 2002. Pro Činoherní klub ji přeložil a režíroval Ondřej Sokol. Od té doby se objevila na několika českých a moravských scénách. Nejnověji měla premiéru včera v Divadle v Celetné, kde ji režíroval Jakub Špalek. Do noir dramaturgie Kašpara hra dost dobře zapadá (mimochodem k 25 - letému výročí zde v obnovené premiéře uvedou i další hru Martina McDonagha Mrzák inishmaanský), patří koneckonců k základním dílům tzv. coolness dramatiky. McDonaghovy hry jsou zvláštní směsicí až šokujícího vulgárního jazyka, a situací, u nichž je až nemyslitelná krutost přirozenou součástí života.

Navíc, McDonagh – a tím patrně nejvíce láká k dalším a dalším pokusům o scénickou verzi – nabízí velmi nejednoznačné situace. Vše je prezentováno tak, že i sebeabsurdnější situace v sobě nese kousek pravděpodobnosti. Autor si s gustem pohrává s tím, jak titěrné záminky mohou spustit nesmyslný řetězec tragických událostí. Tím se takový text, i takový typ postav stává pro herce velkou výzvou. V Divadle v Celetné se rolí dvojice bratrů ujali Petr Lněnička a Matouš Ruml, a jak se zdá, režisér Jakub Špalek se hodně spolehl právě na jejich hereckou invenci i schopnost improvizace. Jejich vzájemný slovní ping-pong je zpočátku zábavný, šokující, postupně odhalovaná podstata postav i jejich nejednoznačnost udržuje diváky v napětí, v druhé části však už máme tak trochu pocit „únavy materiálu“, ať hereckého, tak diváckého. Za ústřední dvojici poněkud pokulhávají další dva představitelé, ať už je to Tereza Rumlová, působící spíše sympatickým dívčím zjevem, nežli výrazným herectvím, či Lukáš Jůza jako frustrovaný Otec Welsh, který využil dramatického potenciálu své postavy jen napůl. Kdo tedy má rád tarantinovsky vulgární jazyk, divné postavy a vysokou míru nadsázky, přijde si patrně při exhibici Petra Lněničky a Matouše Rumla, tedy bratrů Connorových na své, ti ostatní ať si raději z repertoáru Kašpara vyberou méně temný titul.

Martin McDonagh je britský dramatik a filmový režisér irského původu. McDonaghovou nejúspěšnější hrou je prvotina Kráska z Leenane, za kterou obdržel Cenu londýnských kritiků pro nejslibnějšího autora. Kráska z Leenane je součástí tzv. Connemarské trilogie, do které patří ještě Lebka z Connemary a Osiřelý západ. Autorovo dílo pokračuje tzv. Aranskou trilogií, sestávající se z her Mrzák inishmaanský, Poručík z Inishmooru a Smrtky z Inisheeru. Další je například Pan Polštář (The Pillowman). V roce 2006 získal McDonagh Oscara za svůj autorský krátký film Six Shooter a i díky tomu mohl natočit svůj první celovečerní film V Bruggách. V roce 2012 natočil film Sedm psychopatů.
Britský dramatik irského původu. Z Irska pocházejí oba jeho rodiče, kam se posléze také vrátili a zanechali šestnáctiletého Martina i jeho bratra v londýnské metropoli. Martin záhy opustil školu a dalších deset let strávil na podpoře. Oba sourozenci měli literární sklony, a když si starší ze sourozenců začal psaním vydělávat, Martin se po čase pozorování a vlastních literárních pokusů rozhodl jít stejnou cestou. Inspiraci pro svou tvorbu našel Martin McDonagh ve dvou zdrojích: v rodné zemi svých rodičů, Irsku a ve filmu.V Irsku pobýval v létě na návštěvě u rodičů a místní dialekt i odpozorované svérázné typy domorodců se staly poznávacím znamením jeho stylu, stejně jako filmově klipový střih divadelních her, který nezapřel autorovu inspiraci ve filmové tvorbě. Martin McDonagh paradoxně neměl divadlo příliš rád a spoustu času svého období na podpoře strávil sledováním filmů, především těch s mafiánskou tematikou, plných násilí, ale i nadsázky a ironie. Nejvíce ho ovlivnili režiséři jako Martin Scorsese, David Lynch, Quentin Tarantino nebo Terrence Malick.
Jeho první literární povídky a televizní scénáře zmizely v propadlišti literárních dějin, ale poté již následovala divadelní hra Kráska z Leenane (1996), která si získala jak přízeň u kritiky, tak ohlas u publika. Hra dodnes patří mezi světově nejuváděnější hry současné dramatiky a stala se první z her tzv.Connemarské trilogie, kterou dále tvoří hry Lebka z Connemary (1997) a Osiřelý západ (1997). Na ni navázal tzv. Aranskou trilogií, kterou tvoří hry Mrzák Inishmaanský (1996), Poručík z Inishmooru (2001) a Smrtky z Inisheeru (nedokončena). Jeho poslední hra se jmenuje Pan Polštář (2003). Všechny hry se dočkaly velkého diváckého úspěchu a podle některých zdrojů je Martin McDonagh v současnosti 2. nejhranějším dramatikem na světových divadelních scénách, hned po Shakespearovi. Jeho hry se vyznačují dokonale stylizovanými dialogy v úsporných větách, již zmiňovaným „filmovým“ střihem a scénami plnými explicitního násilí a černého humoru, který přechází do groteskní nadsázky. Autor vnímá svět jako kruté místo, kde neexistují žádné morální ani jiné hodnoty. Jeho postavami jsou obvykle primitivní figury ze dna společnosti, jejichž touhy jsou řízeny nenávistí, egoismem a vlastním pohodlím.

www.divadlovceletne.cz