Scéna.cz 

Zemřel britský dramatik Peter Shaffer

(15. 5. 1926 Liverpool, Velká Británie – 6. 6. 2016 County Cork, Irsko)
Peter Shaffer se díky svému Amadeovi, a hlavně jeho úspěšnému zfilmování, stal jedním z nejznámějších britských dramatiků druhé poloviny 20. století. I když posledních třiadvacet let už nic nového nenapsal, a na veřejnosti se téměř neobjevoval, tato jediná hra stačila k jeho nesmrtelnosti. Trochu paradoxně – někteří odborníci tvrdí, že hru psal tak trochu o sobě – nikoli jako o geniálním dítěti jako byl Mozart, ale o průměrném, leč pilném umělci jako byl Salieri…

Peter Shaffer se narodil společně se svým bratrem dvojčetem, Anthony Shafferem (rovněž dramatikem). Prý o pět minut později než on, do bohaté židovské rodiny. Vystudoval historii na univerzitě v Cambridge (což se ostatně projevilo v tématech mnohých jeho her). Za II. světové války pracoval jako horník, knihovník, kritik či knihkupec. Svou literární kariéru započal až po válce, kdy s bratrem napsal několik detektivních příběhů. Jeho debutem byla Slaná země z roku 1954, kterou uvedla rozhlasové stanice BBC, a Shaffer povzbuzen úspěchem pokračoval v psaní. V roce 1958 spatřilo světlo světa Cvičení pro pět prstů (u nás nepřeloženo), které v Londýně režíroval John Gielgud. Toto rodinné drama si vysloužilo několik cen jak doma, tak v New Yorku, kde se hrálo na Broadwayi. Následně Shaffer překvapil zcela jiným žánrem, a to dvěma komediálními aktovkami Soukromé ucho a veřejné oko. Ke komediálnímu žánru se vrátil v Černé komedii z roku 1965, která se několikrát s úspěchem hrála i u nás. Nicméně největší věhlas mu přinesla dvě dramata. Nejprve Equus z roku 1973, vyprávějící příběh sedmnáctiletého mladíka, který oslepil šest koní, a jeho psychiatra (mj. v roli Adama sklízel velké úspěchy Daniel Radcliffe, filmový Harry Potter), a především hrou Amadeus, zpracovávající údajnou travičskou kauzu, kdy se skladatel Salieri na stará kolena přiznává k tomu, že zničil geniálního Mozarta. Hra měla premiéru v londýnském Národním divadle v roce 1979 v režii Petera Halla, a později na jejím základě vznikl scénář stejnojmenného oscarového filmu Miloše Formana. Hra se hrála a stále hraje po celém světě, např. na Broadwayi dosáhla 1200 repríz. U nás se objevila ve třiceti inscenačních verzích (!). Shaffer napsal množství dalších her, z těch, které byly uvedeny i u nás, jmenujme drama Královský hon na slunce, komedii Andělika a laskavec a jeho poslední hru z roku 1992 Dar Gorgony. Shaffer se ve svých hrách dotýkal historických témat, kontrastu průměrnosti a geniality, ale také psychicky křehkých jedinců. I když byl považován na komerčně úspěšného autor, a jeho hry byly inscenovány většinou v divadlech umělecky zaměřených.
Peter Shaffer byl homosexuál, a i když se svým zaměřením netajil, v rozhovorech o svém soukromí nehovořil. Nicméně, vyvstala domněnka, že ho fatálně poznamenala smrt jeho přítele, profesora scénické mluvy a zpěvu, Roberta Leonarda, který zemřel v necelých 50 letech na tuberkulózu v roce 1990. Velké přátelství jej spojovalo s herečkou Maggie Smithovou, která hrála už v jeho hře Cvičení pro pět prstů, a pro níž napsal komedii Andělika a laskavec (u nás hráno i pod názvem Locika a libeček). V londýnském Národním divadle pro novou sezónu připravují návrat Amadea, z čehož měl prý Shaffer velkou radost.
Peter Shaffer získal v roce 1987 Řád britského impéria, v roce 2001 byl povýšen do šlechtického stavu a o šest let později uveden do americké divadelní síně slávy. S Peterem Shafferem jsme se mohli setkat i u nás, když navštívil karlovarský filmový festival.
Jak oznámil Shafferův divadelní agent, starý pán oslavil ještě své 90. narozeniny a zemřel v klidu a míru po krátké vážné nemoci v nemocnici v County Cork v Irsku.