Scéna.cz 

Jan Tříska vzdává poctu Shakespearovi

Ve dnech 21. a 22. července Letní shakespearovské slavnosti oficiálně vzdaly POCTU SHAKESPEAROVI.
Na nejvyšším purkrabství Pražského hradu proběhly dva večery v režii Václava Lautnera, které lze nazval jakýmsi shakespearovským digestem. Autorem scénáře a taktéž průvodcem večera byl překladatel Martin Hilský, který nejenže vybral ty nejznámější a nejoblíbenější shakespearovské postavy, ale také posvětil večery svým populárně - odborným výkladem, týkajícím se kuriozit spojených s konkrétními hrami.

Na počátku večera se počasí tak trochu rozhodlo s diváky zalaškovat hustým deštěm, který ovšem netrval tak dlouho, aby to diváci vzdali… A tak měli možnost zhlédnout 150 minut trvající maratón složený z Hilského výkladu prokládaného úryvky z jednotlivých her - nebo to bylo obráceně? Vše rámoval zpěv Štěpánky Heřmánkové (na hudbu Alessandra Scarlattiho), při němž na pódium vtančily postavy z her alžbětinského barda a nakonec i sám Shakespeare, ztvárněný Janem Třískou. Právě Tříska - letošní osmdesátník - byl totiž tím největším lákadlem, a standing ovations na konci představení patřily bezpochyby především jemu. Během večera jsme měli možnost vidět ukázky ze Zkrocení zlé ženy, Romea a Julie, Veselých paniček windsorských, Kupce benátského, Jak se vám líbí, Hamleta, Krále Lear a Bouře. Většina zúčastněných herců si zahrála několik rolí, patrně nejvíc jich „získali“ Ladislav Hampl a Máša Málková, a ze starší generace Mojmír Maděrič. Dále se představili Vendula Křížová, Zuzana Slavíková, Simona Vrbická, Zdeněk Hruška a Jindřich Nováček. Ale - jak již bylo řečeno - největší hvězdou byl Jan Tříska, který kromě postavy samotného alžbětinského barda (který vstupoval do ukázek a mezi nimi recitoval slavné sonety), připomněl také svého legendárního krále Leara a Shakespearovo alter ego Prospera z pozdní hry Bouře….

A jaký byl celkový dojem? Podobné tematické večery působí často poněkud násilně. Tentokrát, i díky zasvěcenému průvodci, jehož lehce poučné a zároveň zábavné komentáře k renesanční historii a různým aspektům her, proplétaly známé a oblíbené postavy a povědomé monology a dialogy, probíhal večer v příjemně hravé atmosféře. Posuzovat jednotlivé „herecké výkony“ u takového typu jednorázových produkcí nemá smysl. A tak řekněme jen to, že na své si bezpochyby přišli zastánci tradiční interpretace Shakespeara. Patetický styl přednesu určil právě Jan Tříska, kterému se ostatní - rádi - přizpůsobili. Atmosféře prospělo i prostředí scény, měření času údery hradního zvonu, ale i rozmary počasí. A tak závěrečný potlesk byl zaslouženou odměnou nejen pro Jana Třísku, ale i ostatní herce a samozřejmě moderátora, kteří i v prudkém dešti dokázali hrát stejně, jako by bylo nebe bez mráčku. Ale rozhodně tento potlesk patřil i samotnému Shakespearovi.

Dva červencové večery byly důstojnou připomínkou 400.výročí, které uběhlo od jeho smrti.
A tak jsme si na konci, témě již v hodině duchů říci společně s Prosperem a Janem Třískou… „Je konec představení. Hráli je duchové a teď je z nich jen vzduch, jen pouhopouhý vzduch. Nejvyšší věže, skvostné paláce, vznešené chrámy, ano, celý svět se rozplyne a všechno, co je na něm, zmizí jak tenhle pomíjivý výjev - ani cár mlhy po něm nezbude. Ze stejné látky jsme, z níž spřádají se sny a život je jen ostrůvek, co ze všech stran je obklopený spánkem.“

www.shakespeare.cz