Scéna.cz 

Vršovické divadlo Mana uvádí inscenaci Temná je noc

Malá divadelní scéna v suterénu vršovického Husova sboru začala letošní sezónu premiérou hry Bridget Edmanové Temná je noc/ Terezie z Liesieux: Můj bratr Nietzsche v režii Tomáše Vondrovice. Vzhledem k duchovní podstatě místa – divadelní sál je součástí sídla Husova sboru - má uvedení této hry další význam. Autorkou textu je šedesátiletá švédská rodačka Bridget Edmanová, žijící od roku 1978 v Jihoafrické republice, kde se přidala k bosým karmelitánkám v Johannesburgu. Za tuto hru získala první místo v mezinárodní soutěži International Competition for Religious Drama.

Divák nemůže na jevišti očekávat klasické dialogové drama. Dramatička pracuje se dvěma postavami – německým filozofem Friedrichem Nietzschem (Pavel Batěk) a svatou Terezií od Dítěte Ježíše, tedy s Terezií z Lisieux (Máša Málková). Obě postavy se reálně nemohly potkat, autorka nabízí fikci. Samotný text je spíš literární, tedy překypující množstvím textu. Přesto je v expozici načrtnuta charakteristika Friedricha Nietzscheho, který se zdá být k svému okolí egoisticky sebestředný. Jeho chování k Peteru Gastovi (Kryštof Nohýnek) je velmi neurvalé, panovačné a sobecké. Pavel Batěk Nitzschemu nastavuje vnitřní hloubku úvah, ta však může ve vnímání zvnějšku být brána jako nevyrovnanost s duchovními otázkami. Protikladem této postavě a tedy hlavním dramatickým prvkem je postava Terezie. Máša Málková akcentuje vyrovnanou míru pokory, vztah k Bohu, a hlavně smíření, a to i přesto, že Terezii sužují bolesti. Oba protagonisté v určitou chvíli o Bohu pochybují, resp. Nietzsche ve svém vnímání nicoty a prázdnoty Boha důrazně zavrhuje. Terezie je vedena oddaností a intimní niterností, kde pochyby naznačují zdravé uvažování, ne dogmatickou zaslepenost. Máša Málková dává postavě silné světlo, Pavel Batěk představuje převážně tmu.

Na jevišti se objeví další, spíše dokreslující postavy. Lékař (Luděk Nešleha)¸ laskavý a bohorovný bezvěrec, má jedinou víru - v uzdravení pacienta. Protikladně vystupující je přísná až dogmatická Matka Gonzaga (Elena Strupková). Přítelkyně Terezie Jenovéfa (Gabriela Pyšná) je plná oddanosti a duchovní podpory.
Režisér Tomáš Vondrovic spolu s autorkou výpravy Ivanou Brádkovou nabízejí až schematický výklad textu. Dva protiklady Nietzsche a Terezie. Pravá část scény s náznakem dveří, psacího stolu a židle představuje svět Nietzscheho, vlevo opět náznak dveří a postele vymezuje prostor Terezie. Tomáš Vondrovic, autor několika knih, překladatel a dramatizátor, vede herce spíše k deklamativnímu herectví s důrazem na realistický řečový projev. Roztržitost a rozpolcenost výrazu Pavla Baťka vyvažuje oddanost a obracení očí vzhůru Máši Málkové. Na jevišti tak vzniká tvar laděný do snové roviny a fikce v duchu Setkání třetího druhu. Oba protagonisté se v režijním pojetí na sebe pouze mentálně napojují. Divák musí udržet pozornost, aby odhalil významy textu, což není vždy příliš jednoduché. Zážitku příliš nepomáhá ani prostor samotný, byť je archaický, je v něm patrná jakási nepříjemná zatuchlost. Nicméně, je třeba říci, že inscenování takového textu pokládám za velmi záslužné, protože duchovních produkcí tohoto rozměru je na českých jevištích velmi málo. Představení si svého diváka bezesporu najde, zejména z řad příznivců a vyznavačů poselství sv. Terezie od Dítěte Ježíška.

www.vrsovickedivadlo.cz