zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Fraserovo drama v Mladé Boleslavi

Milan Ligač a Jan Hofman (Teď mě zabij)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Titul Teď mě zabij rozhodně na první dobrou neevokuje příliš optimistické pocity. Čekáme buď horor, tragédii či možná černou komedii. V případě hry kanadského autora Brada Frasera však se jedná o rodinné drama, dotýkající se nejrůznějších tabuizovaných témat spojených s neléčitelnými tělesnými handicapy. Vše probíhá v komorním domácím prostředí, v němž se pohybuje všehovšudy pět postav. Hra, kterou přeložil Pavel Dominik, měla premiéru v britském Workhshop West Theatre v Edmontonu v roce 2013 a českou premiéru v květnu 2017 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Připomeňme, že Robert Finta byl za roli Joeya nominován na Cenu Thalie.

Druhou scénickou verzi v Čechách nyní nabízí Městské divadlo
v Mladé Boleslavi
, kde si pod režijní taktovkou Petra Miskesky zahrála pětice herců, z nichž čtyři jsou členy soubory a jeden hostující. Tuto statistiku uvádím v souvislosti s konstatováním, že tak vyrovnané herecké výkony, jaké bylo možno vidět v mladoboleslavské premiéře, rozhodně není obvyklé. Téma se týká rodiny, s níž si osud nepěkně zahrál: po autonehodě, kdy zemřela manželka a dcera, zůstal otec sám se synem, postiženým mozkovou obrnou, a v době chlapcova dospívání postihne otce vzácná choroba, stenóza páteřního kanálu, která vede k úplnému ochrnutí. Vydržet takové peklo, a najít i jisté řešení problémů, vyžaduje pomoc, oddanost a pochopení lidí kolem, tedy sestry a přítelkyně otce Jakea, a Joeyho kamaráda Rowdyho. Zpracovat takový příběh, který obsahuje mj. podtémata eutanazie, či řešení sexuálních potřeb handicapovaného pomocí asistence, aby nepůsobilo zcela bezvýchodně a vyděračsky vůči zdravým (divákům), ale spíše ukazovalo i v takové situace alespoň jiskřičky naděje, rozhodně není snadné.

V mladoboleslavském divadle se vše odehrává na jedné scéna, stupňovitě rozlišené na přední a zadní trakt. V předu jsme v kuchyni, resp. v pokoji, ale také ve vypůjčeném studiovém bytě, kde se setkává Jake se svou milenkou Robyn. Vzadu vidíme koupelnu, u níž se dá zatáhnout závěs (pozn. autorem scény je Michal Syrový, stejně jako v případě ostravské inscenace). Z mého pohledu nejsou tak úplně nutné ilustrativní proměny v „jiný byt“ pomocí matrace, na které tráví úterní večery Jake s Robyn. Nicméně, pozornost je soustředěna především na herecké výkony, a ty - jak bylo řečeno v úvodu - jsou vesměs velmi dobré. Hercům se pod vedením Petra Mikesky podařilo vytvořit nepřehnaný, i když syrový obraz zvláštního soužití této zdánlivě nesourodé společnosti lidí, kteří ovšem postupně, jak se poznávají a jejich vztahy se různými způsoby proplétají a rozvíjejí, do sebe logicky zapadají jako kamínky do mozaiky. Každý z nich navíc vytváří celistvý, uvěřitelný charakter – nikdo není jednoznačný klaďas, ani záporák. Samozřejmě, největší tíhu odpovědnosti nese dvojice syna a otce Sturdyových.
Milan Ligač bezpochyby hodně studoval a fixoval pohyby, pozice, ale i chování handicapovaných, postižených dětskou obrnou, a dokázal tak na scéně bez vypadnutí z role zvládat i nejrozličnější konfliktní momenty s otcem či kamarádem. Ty vyžadovaly situace, kdy si handicapovaný začíná stále více uvědomovat svá omezení, svou „ošklivost“ spojenou se sexuálními touhami, i následný boj s otcem o svou „svobodu“. A tak má svou logiku, že v konfrontaci s otcovou nemocí, je to právě on, kdo má sílu rozseknout neřešitelnou situaci, a přijmout za ní odpovědnost. Pro Milana Ligače je role Joyea bezpochyby velkou příležitostí ukázat své herecké možnosti, a doslova si náročnou, ale efektní roli užít. Dobrým partnerem je mu Roman Teprt jako otec Jake, profesor oddaně se starající o syna, na úkor vlastního života, z něhož si ukrajuje se školáckou stydlivostí alespoň kousek radosti během večerů s Robyn. Teprt hraje s plným nasazením (z první řady jsem byla svědkem jeho „záchvatu“ na scéně, který vypadal až mrazivě opravdově). Bojuje svůj boj s nepřízní osudu bez sentimentality a dojímáním se sebou samým, a přes svou chvilkovost směšnost se stává opravdovým hrdinou. Tato role bezpochyby patří k těm nejzajímavějším, které Teprt na mladoboleslavské scéně vytvořil. Jeho partnerku hraje další z mnohaletých jistot souboru Lucie Matoušková, která Robyn dokázala obdařit zralou krásou, pochopením pro partnera, ale i nutností prokousat se nepříjemnou nečekanou situací, která jí vstoupila do života s Jakeovou nemocí, a stát se organickou součástí rodiny. Naopak, k nejmladším posilám souboru patří Malvína Pachlová, herečka s přirozeným půvabem a temperamentem, jejíž Twyla patří k těm obětavým lidem, které v normálním životě nikdo moc neocení. Protože se obětují tak přirozeně a neokázale, že nikoho ani nenapadne, že i oni mají své smutky a problémy. Pachlová má ovšem dobrého partnera v hostujícím Janu Hofmanovi, který Rowdyho hraje se stejnou přirozenou lehkostí, v kombinaci puberťácké nesnesitelnosti a sympatičnosti. Vnějšková humpoláckost jeho chování mezi řádky prozrazuje přirozenou empatii a zároveň touhu po zakotvení v životě, touhu někam patřit.

Téma hry, které připravili v boleslavském divadle, je samozřejmě slzotvorné, a na konci patrně jen silné nátury neuroní slzu. Nicméně, hercům se podařilo vytvořit nepřehnaný obraz komorního společenství lidí, kteří si i přes hrůznou životní situaci dokážou uchovat jistý smysl pro nadsázku a pro černý humor - bez kterého, jak ostatně říká Rowdy, to v takové situaci opravdu nejde.

www.mdmb.cz

5.3.2018 16:03:43 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Články v rubrice - Recenze

Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu

M. Dancingerová,  A. Rusevová, J. Burýšek a V. Zavadil

Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek


Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih

Šimon Obdržálek a Oldřich Kříž (Zlatovláska)

Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek


Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek



Časopis 18 - sekce

HUDBA

Zlatá Lýra představí festival jako fenomén doby

Zlatá Lýra (Foto: Slovenský institut - Bara Podola)

Hudební inscenace plná známých hitů a příběhů československých zpěváků a zpěvaček – to je Zlatá Lýra. Ús celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Film na motivy povídek Oty Pavla

Smrt krásných srnců

Smrt krásných srnců
Český film Karla Kachyni, od jehož narození minulý týden uplynulo 100 let, na motivy po celý článek

další články...