Scéna.cz 

„Budoucí perspektivu divadla vidím v dětském divákovi,“ říká ředitelka Věra Kmochová

Minulý školní rok byl na Vyšší odborné škole herecké ve znamení oslav. Pořádala se představení, výstavy, koncerty a zahradní párty. Začal se vydávat školní bulletin. Jubilejních deset let existence již něco znamená. Celé to juchání, vzpomínání, bilancování a plánování do budoucna by měly završit blížící se Vánoce. Světlo světa spatří publikace pedagožky VOŠH, novinářky a divadelní kritičky Jany Soprové. Ta se rozhodla sestoupit nejen do hlubin archívů, ale též duší studentských, hereckých i pedagogických, aby tak v knize 10 let VOŠH aneb tak šel čas přinesla zajímavé svědectví o dosavadním životě jedné pražské herecké školy. Oproti tomu my jsme se rozhodli vystoupit na vrchol a společně s ředitelkou školy doktorkou Věrou Kmochovou nahlédnout do dnů budoucích.

Vyšší odbornou školu hereckou opouští každoročně na třicet absolventů – třicet mladých herců a moderátorů. Bohužel, tato škola není jedinou ve svém oboru, „herecký trh“ je již přesycen, a tak jejich uplatnění je rok od roku těžší. Ředitelka PhDr. Věra Kmochová se tedy rozhodla nabídku své školy rozšířit. Vedle stávajícího oboru herectví-moderování, by měl vzniknout obor nový - loutkářské umění. U jeho zrodu stojí mimo jiné takové osobnosti jako Karel Makonj či Nina Malíková. Právě v oblasti herectví s loutkou vidí ředitelka VOŠH značný prostor, a to jak na poli vlastní výuky, tak divadelní praxe. Navíc díky práci se znakem, maskou a pohybem zde vzniká velká perspektiva otevřenosti nejen vůči okolní Evropě, ale světu vůbec. Řada budoucích studentů se tak může těšit na užší spolupráci se zahraničními školami podobného typu.

Koncepce oboru vychází do jisté míry z letité praxe starých loutkářů, kdy každý měl v kufru své vlastní „přenosné“ divadlo a sám sobě byl nejen režisérem, scénografem, ale především manažérem. Právě funkce manažéra či principála se dnes stále častěji vrací a je velmi potřebná. Zatím je vše ve stádiu příprav. „Domnívám se, že se nám podařilo fundovaně připravit velice kvalitní osnovy, o čemž svědčí i pochvala samotného ministerstva školství,“ říká s úsměvem Kmochová. „Kromě toho je zapotřebí zajistit především učební a hrací prostory,“ dodává. Již v červnu nadcházejícího roku by měla škola získat od Městské části Praha 4 stávající objekt mateřské školky v Hadovité ulici. Kromě toho se též bude v letošním roce opět v konkurzním řízení ucházet o prostory letenského Pidivadla, své dosavadní stálé divadelní scény, které patří OKD Prahy 7.

Přestože problémů a starostí paní ředitelce stále přibývá, má radost, když jsou věci v pohybu. A její krédo pro příští roky? „Chtěla bych dokázat, že umění má své místo v Evropě. Naší prioritou by se měl stát dětský divák. Jeho setkávání s divadlem osobně považuji za daleko kvalitnější, nežli onen neustálý kontakt s počítačem a televizí. Dětského diváka je třeba kultivovat a vychovávat. Vždyť je to právě on, kdo je perspektivou pro budoucnost divadla a naší kultury vůbec.“