Scéna.cz 

Nejstarší fungující britské divadlo Old Vic (190 let)

Divadlo, které najdete v Londýně na jižním břehu Temže nedaleko stanice metra Waterloo, bylo založeno v roce 1818 (otevřeno v květnu 1818) Jamesem Jonesem a Jamesem Dunnem (předtím manažery Surrey Theatre v Bermondsey), a Thomasem Serresem, později osobním malířem královým, kterému se podařilo získat záštitu princezny Charlotty a jejího manžela prince Leopolda Sax-Coburg tak, že pojmenoval divadlo Royal Coburg Theatre. Divadlo patřilo k menším scénám a nesmělo hrát vážný repertoár (pouze komedie a melodramata). Nicméně, v době, kdy divadlo v roce 1824 přešlo do majetku Williama Bolwella Davidge, podařilo se mu sem dotáhnout legendárního herce Edmunda Keana, který tu během šesti večerů zahrál v šesti Shakespearových hrách. Jaká byla reakce publika, můžeme podhadovat pouze podle zaznamenaných Keanových slov, kterými se po představení obrátil k publiku. Údajně sdělil : Ještě nikdy jsem nehrál před takovou bandou ignorantů a grázlů, jaké tady vidím před sebou.“ Když Davidge odešel v roce 1833 do divadla v Surrey, divadlo koupili Daniel Egerton a William Abbott, kteří se pokusili vydělat na tom, že byly zrušen zákon, podle kterého byla divadla formálně rozdělena na patentní (prvotřídní – určena k produkci klasiky a dramat) a menší (určena pro produkci komedií a melodramat) a přejmenovali divadlo na Royal Victorian Theatre po tehdejší následnici trůnu princezně Viktorii. V roce 1880, kdy se vlastníkem stala Emma Consová, získal stánek jméno The Royal Victoria Hall And Coffee Tavern (Královský Viktoriin sál s kavárnou a hospodou). V té době začala být budova proslulá jako Old Vic. Mohlo by se zdát, že takový název podpořil zábavné zaměření podniku, ale právě naopak – ve velkém sále se pořádaly vzdělávací kursy, a to vedlo ve 20.letech k založení Morley College pro vzdělávání dospělých. Když Emma Consová v roce 1912 zemřela, divadlo přešlo do rukou její neteře Lilian Baylisové (ta s emimochodem podílela na vedení divadla už od roku 1898). Ta položila důraz na Shakesperovy hry jako základ repertoáru. V roce 1929 vznikla The Old Vic Company, vedená Sirem Johnem Gielgudem. V letech 1925-1931 se Lilian Baylisové podařilo přestavět legendární Sadler's Wells Theatre a vytvořit baletní soubor pod vedením Ninette de Valois. Pár let pak činoherní a baletní společnost rotovaly mezi oběma divadly, až v roce 1935 se baletní soubor natrvalo usadil v Sadler's Wells.

V průběhu druhé světové války bylo divadlo Old Vic silně poškozeno při náletech a v letech 1940-43 společnost, která našla útočiště v Burnley, Lancashire ve Victoria Theatre, kočovala. V roce 1944 znovu nabrala dech a s dvěma hvězdami Ralphem Richardsonem a Laurencem Olivierem začala hrát znovu v Londýně v New Theatre (nyní Noël Coward Theatre), a to až do roku 1950, kdy byl Old Vic znovu otevřen. V roce 1946 byla vytvořena pobočka souboru Bristol Old Vic. V roce 1963 byl soubor Old Vic rozpuštěn a mnoho let zde sídlil nově vzniklý soubor Národního divadla - National Theatre Company pod vedením Laurence Oliviera. Až do roku 1976, kdy byla otevřena nová budova na South Bank. V červenci 1974 poprvé zazněl v Old Vic rockový koncert. A to díky řediteli Národního divadla Siru Peteru Hallovi. Progresivní folk. rockého skupina Gryphon tu hrála při premiéře Midnight Mushrumps , fantazii na téma Hallovy inscenace Bouře v Old Vic (hlavní roli hrál Sir John Gielgud). Old Vic ovšem zažil horké chvíle, a to i v novodobé historii. V ekonomicky nezáviděníhodné situaci se divadlo ocitlo poté, co v 90. letech minulého století tehdejšímu řediteli Peteru Hallovi odmítla státní Umělecká rada podporu ve výši 300.000 liber ročně, podobně jako dalším londýnským scénám. Roztočil se kolotoč problémů - vysoké finanční nároky nutily divadla k vysokým cenám vstupného, které odrazovaly diváky. Poloprázdná hlediště "na oplátku" odháněla sponzory a pořadatele nutila ke komerčněji zaměřeným titulům. Old Vicu v té době hrozilo dokonce to, že se ze slavného divadla stane šantánem. Nějakou dobu byl dokonce opuštěn. Nicméně, nakonec to dobře dopadlo. V roce 2003 byl novým uměleckým ředitelem Old Vic Theatre Company jmenován herec Kevin Spacey (který se angažoval pro divadlo už od roku 1998, kdy zde vystupoval), který chce podle vlastních slov „vdechnout nový život britskému divadlu“ tím, že na scénu přitáhne britské a americké hvězdy. Spolu s hudebníkem Eltonem Johnem, který je předsedou správní rady Old Vic, zahájili své působení charitativním koncertem na opravy. Samotný Spacey má prý k divadlu osobní vztah, protože tu jako dítě v něm s rodiči viděl několik shakespearovských her. Neváhal proto k jeho záchraně finančně přispět šestimístnou sumou. Při svém debutu v nové roli se Spacey rozhodl jít s kůží na trh - režíroval hru v Anglii skoro neznámé nizozemské autorky nazvanou Kloaka, ale u kritiky neuspěl. Nicméně, Old Vic stále žije. Nejnověji se do Old Vic vrátil režisér Peter Hall, jehož inscenace Shawova Pygmalion patří v této sezóně podle kritiky k tomu nejlepšímu, co je v Londýně k vidění.

Na prknech divadla Old Vic, kde mělo v 60. až 70. letech svoji dočasnou scénu také Národní divadlo, účinkovala v minulosti celá plejáda slavných jmen. Byli to například Edmund Kean, John Gielgud (Hamlet či Král Lear), Ralph Richardson (Peer Gynt, Falstaff nebo Othello), Laurence Olivier (Hamlet, Richard III., Oidipús nebo Othello), Vivien Leighová, Richard Burton (Hamlet), Peter O˙Tool, Judi Denchová (Romeo a Julie), Derek Jacobi či sir Ian McKellen (Aladin).