Scéna.cz 

Portrét umělce potřebuje okořenit

Zádumčivost. Zimní večer, obloha zalitá měsíčním svitem a sněhové vločky vytrvale bojující s gravitací. Zkuste se podívat proti nim a po chvíli se odpoutáte od země. Sníh mezitím, co letíte vzhůru, přikrývá vše pod vámi, jakékoli plochy – střechy, silnice, ale i vzpomínky, se nekompromisně smažou vlivem bílého příkrovu. Připočtěme k tomu magický vliv silvestrovského večera, kdy většina platí účty nejvyššímu Vrchnímu. Jaký byl předchozí rok, uplynulá léta?
Inscenace Thomase Bernharda Portrét umělce jako starého muže (Minetti) pojednává právě o této problematice. Hru uvedlo Národní divadlo k osmdesátinám režiséra Otomara Krejči, který se ujal jejího nastudování. Do hlavní role Minettiho byl obsazen František Němec.

Minnetti, herec, přichází na schůzku s uměleckým šéfem divadla do hotelu ve Flensburgu. Šéf k jednání nedorazil, pravděpodobně kvůli sněhové vichřici. Po celou dobu čekání Minetti vzpomíná a účtuje. Náhoda mu do cesty přivedla dvě nezúčastněné posluchačky. První, Dáma (Johanna Tesařová), a druhá, Dívka (Jaromíra Mílová). Obě jsou velkým protikladem. Dáma, na sklonku produktivního věku, dodržuje svůj obvyklý rituál na závěr roku – láhev šampaňského a zábavu. Dívka, poněkud jednodušší dcera výpravčího, čeká na svého milého se zeleným rádiem v ruce.
Podobné matematické přesnosti, které navrhl Thomas Bernhard, využil režisér Krejča spolu se scénografem Jiřím Sternwaldem. Například kulatá zrcadlová plocha vytváří začátek a konec příběhu. Úhel jejího sklonu odráží lustr v hledišti Stavovského divadla a vytváří přesné ohraničení úsečky příběhu. Onu geometrii narušuje nahodilost hotelových hostů, kteří se vesele a marnotratně baví s maskami na tvářích. Minneti (František Němec) do tohoto reje vstupuje jako poněkud podivný muž v černém kabátě, džentlmentsky uhlazen. Přesto se na jeho uhlazeném životě objeví tu a tam skvrna, například se mu náhodně rozváží tkaničky od spodků.
František Němec vytvořil zajímavý portrét umělce zejména díky perfektní dikci a práci s hlasem. Jeho „Mé dítě..“ vyřčené temně zbarveným tónem přesně zní do oné mrazivé atmosféry. Byť vše perfektně technicky zvládnuto, chybí celé postavě vnitřek. Experimentální hledání, nahodilost. Možná ale právě tato bezduchost a pošetilost je pro danou postavu oním pravým.
Inscenace Portrét umělce jako starého muže není bezpochyby bez režijních nápadů a zajímavých výkonů, ale přesto jí něco chybí. Možná trochu koření, které umělá filosofie potřebuje.

Thomas Bernhard Portrét umělce jako starého muže Překlad Josef Balvín, režie Otomar Krejča, scéna Jiří Sternwald jh., kostýmy a masky Jan Koblasa jh., hudba Jan Klusák jh. a dramaturgie Johana Kudláčková
Osoby aobsazení: Minetti, herec (František Němec; Dáma (Johanna Tesařová); Dívka (Jaromíra Mílová); Hotelový vrátný (Rudolf Stärz); Hotelový sluha (Štěpán Benoni) a další.
Premiéra 22. a 23. listopadu 2001 ve Stavovském divadle.