Scéna.cz 

Amerika II - tísnivá cesta k sobě

Divadlo Jozefa Gregora Tajovského navštívilo festival Setkání 2009 Stretnutie (19 - 23. května 2009) s komorní inscenací Amerika II srbské současné autorky Biljany Srbljanovič. V nočních hodinách divadelního maratonu toto představení zaujalo festivalové publikum průzračnou čistotou výrazu, neokázalou poctivostí v hledání motivací komplikovaných postav a věrným zobrazením mezilidských vztahů. Divák zde pro sebe nalezl prostor k vlastním myšlenkám, aniž by byl uvržen do deprese. Mimo tragického vyústění příběhu, hra vyzařovala nadějí a pochopením pro lidské úzkosti.

Děj organicky doprovodila hudba (Juraj Haško) s kytarovým sólem Sebastiana Chriena. Mladý režisér a překladatel hry Srdjan Sekicki vytvořil mnohovrstevnatou inscenaci, kde dominuje herecká složka. Hlavní hrdina Karl (Radoslav Kuric) se propadá do svého vnitřního světa a nejprve nenápadně účtuje se životem-kdysi relativně spokojeného, dobře zajištěného a úspěšného muže. Jeho drahý byt v centru New Yorku se stává místem jeho setkání s vlezlým sympaťákem Danielem (Daniel Výrostek), který se zve jeho nejlepším přítelem, i když se jako nejlepší přítel nechová. Karla finančně využívá a schází se u něj v bytě s milenkou, atraktivní emigrantkou Irenou (Silvia Donová).

Karl je také konfrontován s Danielovou manželkou Mafi (excelentní Vladena Švorvagová). Tuto osudem zkoušenou a přitom pozitivní ženu znal ještě jako svobodnou…Utržení jejich léty potlačovaného pouta dovrší Karlův osud. Minimalistickými, vnitřně rozjitřenými hereckými prostředky postaví Radoslav Kuric svého hrdinu k definitivnímu odchodu ze života tak, že divák jeho rozhodnutí chápe, stejně jako chyby, kterých se dopustil. Karlův život se postupně hroutí jako domeček z karet a není na čem jej postavit znovu.

Inscenace nepostrádá odlehčující humor a působivé tragikomické, bytostně divadlení prvky. Koncentrovaný divácký zážitek v čtvrteční noc nenarušily ani technické problémy. Zdařilé byly i kreace vedlejších rolí, snad až na Onřeje Daniše, který zvládl roli arogantního číšníka, jako úplatný vrátný však nepřesvědčil. Účelná a jednoduchá scéna (Anita Szőkeová), jasná dramaturgicko-režijní koncepce (dramaturgie Uršula Ferenčuková) posílila vnímání hloubky problémů představovaných hrdinů. Objevují se i teskné spodní proudy typické pro slovanské duše, ať se nalézají kdekoliv na světě. Politické otázky týkající se náletu na dvojčata nebo situace na Balkáně jsou zpracovány nebanálně, ve hře jim není věnován větší akcent, než jaký mají mít vzhledem k dokreslení traumatu z minulosti postav.