Scéna.cz 

Vincenc Vingler a Emill Filla v Troji

Letní sezónu na zámku v Tróji zahajuje Galerie hlavního města Prahy hned dvěma výstavami V levém přízemním křídle jsou to SOCHY ZVÍŘAT jednoho z prominentních sochařů poválečného období Vincence Vinglera (1911- 1981) a v pravé části ve čtyřech místnostech práce jedné z nejvýznačnějších postav české moderny, malíře, sochaře, grafika, teoretika a také schopného pedagoga Emila Filly.

Vincenc Vingler se ve své sochařské tvorbě věnoval tematice, jež bývá považována spíše za okrajovou: zaměřil se takřka výhradně na plastiky zvířat. Výstava představuje reprezentativní výběr z díla, jež vznikalo od druhé poloviny čtyřicátých let 20. století až do posledních dnů umělcova života roku 1981. Některé z nich dobře znají návštěvníci zoologické zahrady, aniž by si vybavovali jméno autora - Kozla, Koně Převalského a Pelikána.
V expozici mají návštěvníci možnost zhlédnout klíčové sochy ze všech období sochařovy tvorby: ranou Antilopu (vybranou v roce 1946 Josefem Šímou na reprezentativní výstavu československého umění v Paříži), Jeřába, (vystaveného v českém pavilonu na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958) i minimalistické tvarově redukované práce z šedesátých let (Tuleň, 1965, Exotická ryba, 1964). Ve svém výtvarném projevu stál Vincenc Vingler programově mimo vývojové proudy a vůči uměleckým trendům si přes svůj rozhled a znalosti umění všech dob zachovával určitý odstup. Se zaujetím se věnoval přírodozpytným a zoologickým studiím.

Výstava má ne tak obvyklé architektonické řešení (Tomáš Svoboda) - jak už se u GHMP stalo dobrou tradicí- neřadí díla chronologicky, ale podle toho, kde živočichové žijí - Ve vodě, Ve vzduchu, Na souši. Lachtani se tak nachází vedle želv a ryb, jednu sekci ovládají ptáci od těch nejmenších po nejrůznější druhy sov, na souši žijí domácí zvířata kozel, kočka pes, králík pospolu s exoty jako jsou opice nebo himalájský medvěd téměř v životní velikosti. Zvířata z bronzu dřeva i hlíny jsou umístěna na kruhových dřevěných stolech a ve vitrínách jako v přírodopisném kabinetě, ve všech případech dobře viditelná a označená. Přehlídka zvířat je doplněna jejich neméně poutavými kresbami a v prostoru před vchodem v zámeckém parku je nainstalováno několik monumentálních plastik poukazujících na blízkost ZOO - Slůně, Umírající labuť. Výjimkou ze zvířecího obsahu - i když ani zde zvířata nechybí - je závěrečná část výstavy s pozdními pracemi ze sedmdesátých let, kdy se autor věnoval tematicky uzavřeným existenciálně laděným cyklům jako Corrida a Cirkus.

Zatímco na rozsáhlejší výstavu Vincence Vinglera byly exponáty zapůjčeny z několika galerií a soukromých sbírek, čerpá druhá skromnější výstava věnovaná 130. výročí narození Emila Filly (1882 - 1953) z domácích zdrojů. Ve výběru zahrnujícím na 100 prací je prezentována celá rozmanitá Fillova tvorba, jež prošla řadou proměn. Hned na počátku vzbudí pozornost litografický portrét Dostojevského z roku 1908, kdy Filla byl ovlivněn projevem Edvarda Muncha a filozoficky spřízněn se světem myšlení ruského spisovatele.

Z Fillova nuceného pobytu v Holandsku v době první světové války pochází Zátiší zobrazující kouřícího námořníka (1916). Mezi nejznámnější díla z druhé poloviny dvacátých let patří Banány na stole (1929). Ve třicátých letech se projevuje ve Fillově tvorbě surrealismus zde zastoupený Ženou s mandolínou (1932). V druhé polovině třicátých let vystupuje Filla proti fašismu a za války je za tyto své postoje vězněn v koncentračním táboře v Dachau. Jeho touhu po svobodě a boj proti fašismu vyjadřuje cyklus deseti grafických listů Herakles, který vznikl po návratu z vězení. V poválečném období se věnuje tématům lidových písní a balad a závěrečnou životní fázi na výstavě zastupují malby krajiny Českého Středohoří, v nichž Filla navazuje na čínskou tušovou malbu a nechává se inspirovat panoramatickými fotografiemi Josefa Sudka, s nímž dlouhodobě udržoval kontakty.

Obě výstavy Galerie hlavního města Prahy budou přístupny v Trojském zámku po celou návštěvní sezónu až do 4. listopadu 2012.