Scéna.cz 

Františkánští mučedníci se dočkali blahořečení

Mše svatá a blahořečení mučedníků Bedřicha Bachsteina a jeho třinácti druhů z Řádu menších bratří se uskutečnila dne 13. října 2012 v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Bohoslužbu celebroval reprezentant papeže Benedikta XVI., prefekt Kongregace pro blahořečení Angelo Amato.

Silný duchovní prožitek připomínající slávu církve z dob kardinála Tomáška, tak by se dalo nahlížet na slavnostní mši u příležitosti blahořečení čtrnácti pražských mučedníků Bedřicha Bachsteina a jeho druhů. O tom, že českou společnost tato událost nenechá chladnou, nasvědčovala velká návštěvnost dvě hodiny před mší. Nejednalo se pouze o lidi věřící, mezi návštěvníky se nacházely i osoby, které zjevně nikdy na žádné bohoslužbě nebyly. Krom laické veřejnosti se v Katedrále pohyboval velký počet řeholníků a řeholnic z různých řádů, ale zdaleka nejpočetnější byli františkáni, z jejichž prostředí pocházeli i blahoslavení mučedníci zabití davem roku 1611. Na jejich tváři jsem spatřoval úlevu, neboť právě vrcholila jejich několikaletá příprava, kdy svatý stolec konečně zapíše jména bratří mezi blahoslavené. Před devátou hodinou již nebylo možné projít Katedrálou, aniž byste neztratili své místo, kde jste předtím stáli. Lidé, kterým se chtělo na toaletu, raději zkřížili nohy, aby mohli setrvat tam, kde se nacházeli. Nemohu opomenout, že žádné volné místo k sezení už tou dobou nebylo a davy se stále hrnuly dovnitř.

Díky tomu, že jsem byl na místě dřív, se mi podařilo získat dobré místo ke stání v přední části určené pro veřejnost. Kolem mě se utvořila neproniknutelná lidská hradba, v níž postávali i starší páni a dámy. Těm se v průběhu slavnosti mnohdy nedělalo dobře a kolabovali. Na místě naštěstí velmi pohotově zasahovali maltézští rytíři – řád pečující o nemocné. Účastníky, u nichž se projevila nevolnost, ošetřili a odvedli na místo, kde se mohli posadit.

V devět hodin začal předprogram zahájený chrámovým sborem. Katedrálou se tak nesl zpěv písně, v jejímž refrénu znělo: „Učiň mě, Pane, nástrojem, ať zářím, ať zářím tvým pokojem.“ Poté, co sbor i veřejnost dozpívali tento popěvek, přivítali organizátoři přítomné a připomněli osud čtrnácti mučedníků pocházejících z Francie, Španělska, Itálie, Holandska a Německa. V tomto jazykovém složení také probíhala následná modlitba růžence skládající se z modliteb „Otče náš“ a „Zdrávas Maria“. Při této modlitbě se opakovala jména jednotlivých zavražděných františkánů. Od oltáře také vyprávěli svůj příběh o zázraku učiněném na přímluvu mučedníků manželé, jejichž svědectví se stalo jedním z podkladů k blahořečení.

Samotná slavnostní mše odstartovala v deset hodin vyzváněním zvonů a dalším zpěvem chrámového sboru tentokrát v Latině. Tento církevní jazyk vlastně provázel velkou část bohoslužby. V úvodu mě překvapil velký počet nastupujících kněží, řádových bratří a biskupů, kterých mohlo v průvodu směřujícímu k oltáři jít i několik desítek. Sbor dozpíval a varhany zanotovaly úvodní píseň, k níž se připojili všichni lidé: „Jezu Kriste, štědrý kněže…“

Když všichni nastoupili na svá místa, hlavní celebrant Angelo Amato uvedl mši znamením křížem a latinským „In nómine Patris, et Filií, et Spíritus Sancti. Amen.“ Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého. Po počátečních rituálech mohl proběhnout obřad blahořečení. Pražský arcibiskup Dominik Duka přečetl žádost, aby jména mučedníků byla zapsána mezi blahoslavené. Na tuto žádost celebrant z pověření papeže odpověděl: „Vyhovujeme přání našeho bratra Dominika Duky a mnoha bratří biskupů i věřících.“ Po tomto prohlášení přineslo šest františkánů na dřevěných nosítkách velký dubový relikviář s ostatky, pod nímž se viditelně prohýbali. Zároveň organizátoři odhalili slavnostní obraz, který až do této doby zůstal zrakům veřejnosti skryt. Dlouho očekávané blahořečení pozdržené kvůli nacistickému a komunistickému režimu o více jak padesát let právě dosáhlo svého vrcholu. Lidé tleskali, usmívali se a snažili se spatřit aspoň kousíček z dřevěné schránky ve tvaru domu.

Bohoslužba pokračovala slavením eucharistie před vystavenými ostatky. Pro oplatku proměněnou v tělo Páně směřovalo množství věřících, čímž vznikla nebývalá tlačenice, avšak vše dobře dopadlo a organizátoři počet lidí bez větších problémů zvládli.

Konec slavnosti zakončili celebranti kardinál Dominik Duka, bývalý apoštolský nuncius v ČR Giovanni Coppa a generální ministr Řádu menších bratří José Rodriguez Carballo promluvou k přítomným. Velký potlesk si na několika místech svého projevu vysloužil Giovanni Coppa za svou řeč v češtině. Řečníci většinou vyzdvihli význam události pro společnost, církev i bratry františkány. Dominik Duka ve své promluvě prohlásil: „Nové blahoslavené nezískali pouze Češi, ale také Italové, Němci, Francouzové, Španělé a Holanďani – tedy všechny země, z nichž bratři pocházeli.“ Po závěrečném poděkování a požehnání od Angela Amata vyzval přítomný jáhen latinsky: „Jděte ve jménu Páně,“ odpovědí mu bylo: „Bohu díky.“¨

Dvou a půl hodinová bohoslužba byla završena výstižným a dojemným Hymnusem na počest blahoslavených mučedníků, který mi zní stále v hlavě. Tato událost mě rozhodně nenechala chladným a cestou domu jsem měl o čem přemýšlet.