Scéna.cz 

Zemřela spisovatelka Marie Kubátová

(8. 8. 1922, Praha -† 6. 6. 2013, Vrchlabí)
Uslyšíte-li jméno Marie Kubátové, bezpochyby vám vytanou na mysl především její „poudačky“ ve svérázném krkonošském nářečí. Ale paní spisovatelka rozhodně nebyla jen nějaká babka z Podkrkonoší, ale velmi vzdělaná dáma, s velkou farmaceutickou erudicí a také rozená vypravěčka.

Pocházela z Valašska, z intelektuální rodiny. Otec Jan Kutina byl nakladatel (zabýval se vydáváním tělovýchovných materiálů). Maminka Amálie Kutinová se proslavila dětskou knížkou Gabra a Málinka a zabývala se folkloristikou. Dcera Marie svůj zájem o lidovou tradici zdědila tedy právě od ní. Gymnázium studovala na války v Praze, a v letech 1941–43 absolvovala lékárnickou praxi v Křinci u Nymburka. Zájem o bylinky a chemii ji zavedl na přírodovědeckou fakultu UK, kde v roce 1946 promovala v oboru farmacie (diplomovou prací Krkonošští destilátoři, kde srovnávala receptáře krkonošských bylinkářů ze 17. a 18. století ), ve studiu pokračovala dálkově a absolvovala v roce 1949 (titul RNDr ale získala až v roce 1977 na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové). Její život se po celou dobu dělil mezi práci farmaceutickou ( i její manžel byl farmaceut) a literární. Nejvíce byl její život spojen s oblastí Krkonoš (Horním Maršov, Špindlerův Mlýn a Vrchlabí, kde po odchodu do důchodu žila a věnovala se literatuře).
Její první literární práce (pohádky, divadelní hry pro děti, adaptace lidových vyprávění) se začaly objevovat nejprve časopisecky na konci 50. let 20. Století (literární listy, KUktura, Plamen), od roku 1956 spolupracovala také s rozhlasem (nejen pohádky, al etaké rozhlasové hry a folklórní pásma), některé její texty se staly i podkladem pro scénáře k filmům (Kapitán Korda, Chlapci přece nepláčou). Snad úplně nejslavnější jsou večerníčkové Krkonošské pohádky, na jejichž scénářích se podílela s B.Šimkovou. Vedle literární tvorby paralelně vznikaly odborné i popularizační příspěvky z historie farmacie a z oblasti folkloristiky. V roce 2009 udělila Akademie literatury české Marii Kubátové Cenu Boženy Němcové za dílo Haraburdí aneb Jak se líhnou knížky. Kromě tvorby pro děti a mládež (Jak přišla basa do nebe, Pohádky vodnického dědečka, Pohádky poštovských panáčků, Veselé pohádky z muzikantské zahrádky ad.) napsala také několik románů event. povídkových souborů zaměřujících se často na svérázné postavy z lidových vrstev (včetně typického nářečí), a jejich konfrontace s proměňující se společenskou situací. Převážně optimisticky vyznívají příběhy těžící z její osobní zkušenosti (Lékárnická trilogie: Lékárna U tří koček, Třikrát denně kapku rosy, Recept na štěstí), v nichž konfrontuje činorodé stáří s hledajícím mládím a humorně kritizuje konzumní způsob života ve městě. Po většinu života byla autorka spjata s prostředím Podkrkonoší, především s Vrchlabím, kde zemřela.