Scéna.cz 

Kdysi byli bojovníky

Neznámé filmy Františka Vláčila zahajují přehlídku s názvem FILMAŘI VE ZBRANI, představující tvorbu známých českých režisérů z doby, kdy působili v Československém armádním filmu.

Snímky jako MARKETA LAZAROVÁ, ÚDOLÍ VČEL, anebo ADELHEID jsou dnes už součástí české filmové historie. Co ale bylo před nimi? Asociace českých filmových klubů uvádí výběr toho nejlepšího, co František Vláčil natočil během svého sedmiletého působení v Československém armádním filmu. Pásmo jeho krátkých filmů zahajuje přehlídku Filmaři ve zbrani, kterou AČFK připravila ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem v Praze. Premiéra proběhne 3. října 2013 ve 20 hodin v Městské knihovně v Praze.

Přehlídka filmů českých režisérů z období jejich působení v ČAF se skládá z pěti pásem krátkých a středometrážních snímků, představujících tvorbu Františka Vláčila, Václava Hapla, Pavla Háši, Ivana Baladi a Vladimíra Síse.
Jedná se o filmy širší veřejnosti prakticky neznámé, které ovšem již obsahují zárodky pozdějšího stylu jednotlivých režisérů a jejich natáčení pro ně podle slov Františka Vláčila bylo ideální “tovaryšskou školou”. „Jsme přesvědčeni, že seznámení s těmito ranými filmy bude vítaným doplňkem ke znalosti tvorby daných tvůrců a poskytne nový, bezpochyby zajímavý pohled na jejich umělecké zrání,“ říká o přehlídce programová ředitelka AČFK Iva Hejlíčková.
Přehlídka Filmaři ve zbrani je dalším krokem v několikaleté spolupráci AČFK a VHÚ, která v rámci Letní filmové školy vyústila ve velmi atraktivní a oceňované sekce “11. září a hrozba terorismu”, “Heydrichiáda ve filmu” či “Rok 1933: Nástup nacismu”. V roce 2011 pak byly na LFŠ v rámci zvláštního uvedení promítány i “vojenské” snímky některých českých režisérů a zájem, s nímž se mezi návštěvníky LFŠ setkaly, pak vedl k myšlence představit tyto snímky i běžnému publiku.

Ivan Balaďa, který se později věnoval zejména televizní tvorbě a na filmové plátno zavítal v roce 1970 snímkem Archa bláznů, se představí filmy: Cintorín bez mena (1963), Člověk ve velkej hale (1964), Čekání na vlak, který přijede podle jízdního řádu (1966), Vyprávění o Kalevi Líiva (1967), Vzpomínka na tři rána v českém lese (1967) a Metrum (1968).

František Vláčil, jehož snímky Údolí včel (1967), Marketa Lazarová (1967), Adelheid (1969) patří ke klenotům české kinematografie, strávil v ČSAF celkem sedm let a toto působení mu vynahrazovalo absenci formálního filmového vzdělání. V rámci přehlídky budou uvedeny filmy: Vzpomínka (1953), Posádka na štítě (1956), Lesy našich vojenských prostorů (1956), Vojenská maturita (1957), Skleněná oblaka (1957), Sebeobrana (1958).

Václav Hapl, podobně jako František Vláčil, neměl filmové vzdělání a učil se praxí – a právě tu mu vedle Krátkého filmu poskytl Československý armádní film, kde působil od roku 1952. Vedle ukázkových a metodických snímků tu natočil i řadu filmových esejů, formou i sdělení přesahujících konkrétní tematické zadání. Útěk (1957), Vystupovati za jízdy dovoleno (1962), Nejhezčí řeka (1964), Před očima všech (1965), Člověk neumírá žízní (1970).

Pavel Háša, klasik české televizní tvorby, pracoval v Československém armádním filmu v 50. a 60. letech a natáčel tu zejména populárně naučné, dokumentární a instruktážní filmy. V prvním sledu (1956), Člověk není sám (1958), Dva muži a balón (1959), Reportér (1963), Lidice (1965).

Vladimír Sís, českým divákům asi nejvíce známý snímkem Balada pro banditu (1978), strávil v ČAF větší část 50. let, během nichž natočil sice svůj díl osvětových a propagačních filmů, ale také několik velmi ceněných cestopisů. Modrý den (1953), Pevný břeh (1953), Cesta vede do Tibetu (1956), Minuty v Paříži (1957).