Scéna.cz 

Na křídlech slávy

Letiště Václava Havla se připojilo k institucím, které nabízejí klientům mimo služby i umělecké zážitky. Není to jen tak, že ocenění si zaslouží funkcionalistická architektura starého letiště i moderní ztvárnění nových provozních budov.
V souvislosti s přejmenováním letiště podle našeho prvního popřevratového prezidenta v roce 2012 byl v příletové hale Terminálu 2 umístěn objekt vytvořený Bořkem Šípkem, připomínající osobnost Václava Havla - vysoký, válcovitý dutý útvar, v němž několika průhledy lze přečíst úryvky a citáty z Havlových děl napsané na stěnách.

Na druhé straně příletové haly si mohou cestující zkrátit dlouhé chvíle čekání prohlídkou výstavy, která zde byla nainstalována k devadesátému výročí založení Československých aerolinií v roce 2013. Na první pohled ne zrovna uhrančivé téma, avšak po zahloubání se do textu a shlédnutí prvních fotografií se před pozorovatelem otevírá pozoruhodný příběh, v němž se zrcadlí závažné události novodobé česko(slovenské) historie.
Z plakátu na úvodním panelu hledí tvář Jana Kašpara, průkopníka letectví, která zve k "Aviatické produkci Bleriotova aeroplánu" v Praze na Proseku v roce 1910. Snad ještě dodnes je ve školních učebnicích zaznamenán jeho první "dálkový" let z Prahy do Pardubic o rok později.
Paradoxně se ukazuje, že o rozvoj civilního letectví se zasloužila první světová válka. Válečné kapacity - letadla a letiště se začala využívat pro dopravu pasažérů. Československo se v roce 1919 připojilo k Pařížské konvenci, která stanovila podmínky letecké dopravy včetně suverenity vzdušného prostoru nad jednotlivými státy. Podle této dohody československá letadla získala i označení - nejdříve L-B a od roku 1930 známé OK.
Ihned po válce u nás pořádalo několik soukromých společností vyhlídkové lety, ale až v roce 1923 byly z iniciativy Ministerstva veřejných prací založeny Československé aerolinie jako státní podnik. Operovaly na vojenském letišti v Praze - Kbelích a ředitelství Státního civilního letiště tam sídlilo v budovách vystavěných Josefem Gočárem v národním stylu (domy byly přeneseny později do pražské ZOO, kde jsou nyní k vidění).
Letecká doprava fungovala z počátku v nevelkém měřítku - do bývalých vojenských letounů se vešlo jen několik osob - a pouze ve vnitrozemí. První let v roce 1923 směřoval do Bratislavy a na palubě byl jediný cestující, redaktor Lidových novin Václav Konig, který svou cestu vylíčil v novinovém článku. Jeho fotokopii si zde můžeme přečíst.
Letište ve Kbelích drží ještě jedno prvenství - v květnu roku 1923 zde začalo své pravidelné vysílání Radio Praha. Na dobových fotografiích jsou zachyceny některé typy pasažérů - např. muž v kamizole se psem, který vyrazil na lov na Zakarpatskou Ukrajinu, další cestující se chystá na návštěvu slovenských lázní. Není veřejné události za první republiky, aby se o ní nezajímal prezident Masaryk, tak i zde je několik jeho záběrů na letišti.
První zahraniční linka odstartovala v roce 1930 do Záhřebu, pak do Splitu, Dubrovníku a dokonce i do Rjeky, kam se dnes není možné z Prahy prakticky vůbec dostat. "Jadranský expres" jak byl spoj nazýván, podpořil patrně zálibu Čechů v jadranském pobřeží a učinil z nich tamější nejsilnější zahraniční klientelu v předválečném období.
Od roku 1933 se létalo do Bukurešti, později do Moskvy. Uvedené destinace poukazují na státní zájmy Československa dané účastí v Malé dohodě. Již v této době se o pohodlí cestujících staraly stevardky. Servis musel být na úrovni, když jednou z prvních byla i Marie Thurn-Taxis.
Jak se zvyšoval počet pasažérů a celé zázemí nabývalo na objemu, narůstala potřeba nového letiště. Nyní se na scéně objevuje Ruzyně. Letištní areál navrhl architekt Adolf Benš, (doprovodné budovy Kamil Roškot), který za funkcionalistické řešení získal Zlatou medaily na Světové výstavě v Paříži v roce 1937.
Příznivý trend přerušila mnichovská dohoda a počátek druhé světové války. 15. března 1939 přešla Ruzyně pod Lufthansu a stala se vojenským letištěm. Po skončení války byl ihned obnoven provoz, do roku 1948 se stačily ještě mezi novými destinacemi objevit Káhira a Ankara než byla většina dopravy přesměrována do východního bloku. Do Londýna se již nevozili lidé ale borůvky a jiné tovary, aby komunistický režim získal přece jen nějaké ty devizy. Ve vybavení se v padesátých a šedesátých letech objevovaly výhradně sovětské stroje - vrtulové "iljušiny" a proudová "tučka".
S uvolněním v šedesátých letech se opět oživily západní spoje, byly rozšířeny lety do Asie, Afriky, na Kubu a jakýmsi epilogem pražského jara v roce 1968 bylo ještě zřízení letů do New Yorku a Montrealu. V osmdesátých letech nastala konjuktura asijských spojů - Hanoj, Bangkok, také Abu Dabhí apod., které ale nabyly příliš využívané.
Po roce 1989 se ČSA nacházely ve značném propadu. Byly přeměněny na akciovou společnost s majoritním podílem státu a celý podnik procházel restrukturalizací, která nakonec vyústila ve vstupu jihokorejské společnosti Korean Air v roce 2013, vlastnící nyní 44% akcií.
Již v šedesátých letech bylo letiště rozšířeno o Terminál Sever tzv. Nové letiště podle projektu Karla Filsaka a Karla Bubeníčka, v letech 1989 až 1993 byla provedena rekonstrukce odbavovací haly Nového letiště podle návrhu Petra Franty a Michala Brixiho, v roce 2006 byl dostavěn Terminál 2 podle projektu ateliéru Nikodem+ Patrner.
Nejen stavby a letadla tvoří letiště - na jedné z fotografií je také první pilotka, která zasedla do kokpitu v roce 1992, dnes je v početném týmu pilotů 11 žen. Závěrečné statistiky obsahují úctyhodná čísla - za devadesát let své existence přepravily ČSA 115 miliónů pasažérů do 146 míst v 76 zemích světa.

Výstava v minimalistickém uspořádání na několika desítkách panelů ve třech chronologických řadách v okrajové části příletové haly zahrnuje na dvě stovky archivních i současných fotografií s vysvětlujícími texty. Představuje svým obsahem počin, jehož iniciátorem by mohla být jakákoliv kulturní instituce, která to má ve svém popisu práce - např. Národní technické muzeum.