Scéna.cz 

Miloš Šejn: Knihy

Výstava probíhá v prostorách Archivu výtvarného umění v rámci projektu Polička. Součástí vernisáže 3. července je přednáška autora z pravidelného cyklu "V šest v Archivu". Potrvá do 3. srpna 2014.

Dílo Miloše Šejna je spjato s přírodou resp. s krajinou, avšak jeho výklad, který by se na tuto spjatost omezoval, by byl zjednodušený a ochuzený. Nejde jen o to, že zdánlivě člověkem nedotčená místa, kde Šejnovy akce probíhají, bývala mnohdy místy dávného osídlení (např. Prachovské skály, různé jeskyně), takže interakce s nimi je i kontaktem s historií, podstatné je ale především užití krajiny jako prostředku vypořádávání se se sebou samým.

Miloš Šejn užíval ve své práci jak knih s prázdnými listy, tak knih s již existujícím obsahem. Tento obsah není ovšem bez vlivu na autorovu kresbu v interakci s krajinou. Nejde o konkrétní práci s textem – čtení či vyslovování zpaměti naučeného, ale o prolnutí myšlenkového úhrnu daného textu s autorovou meditací, jeho pohybem a jeho kresbou.

Kresebně-písemné záznamy tvarů a pocitů z viděného přírodního okolí za pomoci přímo v něm dostupného materiálu (rostlin, hlíny) je Šejnovým knihám vlastní; původně tohoto postupu užíval při tvorbě rozměrných jednotlivých kreseb vznikajících na jednom místě, přímo v doteku se zemí.

Při čtení písemného sdělení nejprve rozpoznáváme znaky, následně rekonstruujeme slova a nakonec myšlenky; čtení rukopisu je ale zároveň cestou po stopě pisatelova fyzického pohybu. V případě Šejnových kreseb/zápisů je to jakási syntéza pohybové rekonstrukce: sledujeme pohyb jeho ruky zachycený pomocí materiálů, jež jsou součástí krajiny, jíž autor prošel, a tento pohyb prostorem (přičemž sama chůze je čtením krajiny) sledujeme, když listujeme knihou.

Pouť, kterou rekonstruujeme však není přímočará. Zacházky, dokonce vědomá snaha se v krajině ztratit, nejsou pro Šejna bludem a ztrátou, ale způsobem, jak se s danými místy propojit, stát se jejich součástí. Bloudění v buddhistickém pojetí by šlo přímo chápat jako projev zaslepenosti (móha), neboť k té patří i trvání na oddělenosti člověka od okolí, víra, že svět mimo nás samotné je i proti nám. Trvání na oddělené osobnosti je jen zdánlivě vzdorováním chaosu; něčeho se vzdát znamená též něco přijmout; nelpění, jehož je schopen Miloš Šejn, může být cestou propojení bezprostřední zkušenosti se světem, překonáním duality.