zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jiří Příhoda - Sochy

Jiří Příhoda - Sběratelova archa (Foto: Michal Hančovský)

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Výstavou Jiřího Příhody hodlá GHMP pokračovat v sérii sochařských projektů, které odstartovala loňská expozice Václava Ciglera. Nyní padla volba na na Jiřího Příhodu, který už v minulosti mnohokrát osvědčil svou schopnost zacházet s nabídnutým prostorem inovativně a bez předsudků. Autor si počínal natolik kreativně, že definitivní množství a způsob implantace jeho monumentálních sochařsko architektonických děl v dobrém slova smyslu zaskočil jak realizátory, tak autora samotného.
Expozice nabízí téměř nepřerušovaný sled jeho prací od osmdesátých let k současnosti a naplňuje tak parametry retrospektivy, kterou si letos jubilující autor (narozen 1966) užívá v rámci jednoho z nejrozsáhlejších a také nejkomplikovanějších projektů. Překonávat překážky a zdolávat velké výzvy v podobě stále rozměrnějších realizací je totiž jeho přirozeností.

Možná leckoho překvapí, že se Jiří Příhoda v mládí pohyboval v prostředí lesa, už tehdy však byly jeho zásahy do přírodního prostředí ovlivněny konceptuálními postupy. V jeho rituálně podbarvených akcích se jako určitý záchytný bod objevují kruh a trojúhelník - racionální geometrické tvary. Napětí mezi přírodními živly a konstrukčním řádem bude pak jeho představivost zaměstnávat i nadále v různých podobách. Když v díle Událost I(1991–1992) zavěsil kruh o průměru téměř čtyř metrů na rozhraní dvou sálů, zrodil se jeden ze základních principů jeho tvorby. Rub a líc konstrukce se stávají rovnocennými entitami, záměrně odhalená vnitřní struktura je stejně tak finální součástí výrazu jako její opláštění. V tomto případě navíc jako šroubovice simuluje pohyb, který prostupuje pevnou materii. Tato iluzivní hra je vzrušující a plná tajemství, stejně jako rané práce, v kterých hodlal kombinovat vznášející se geometrické útvary s atmosférickými jevy. Mladické okouzlení přírodními silami se postupně mění ve smělé technicky a matematicky inspirované vize a autorův romantismus tak získává vynálezecké rysy. Příhodova uvažování je také do jisté míry spjato s možnostmi, které mu nabízejí nové materiály. Modrý styroform mu tak umožnil realizovat během dlouhodobého pobytu ve Francii dílo inspirované studiem života velryb. Jejich monumentální tělesné fragmenty působí do jisté míry autenticky a do jisté míry také technicistně. Balancuje tu opět na hraně biologické a průmyslové skutečnosti. Aby svému dílu dodal další rozměr, použije v názvu strohá čísla - kmitočet a decibely (2078000 Hz/0,2–188Db,1992,93), kterými se velryby domlouvají. Příhoda se vyhýbá přímým poukazům na civilizační problémy a nechává nás, abychom si je aktivně dobývali nebo vkládali pod krásnou ambaláž jeho prací. S jinou strategií přichází v případě chrličů z newyorské Chrysler Building, které se rozhodl realizovat v reálném měřítku. Umožňuje nám pozorovat je zblízka a k tomu nám servíruje výsostné řemeslo, když kostra ze dřeva nese olověný plech. Přesto, že mu nebylo dovoleno shlédnout orly z bezprostřední vzdálenosti, své úsilí nevzdal a nastudoval je z dostupných materiálů v knihovnách.

Jiří Příhoda soustavně studuje přírodní procesy a odhaluje v nich zákonitosti, které běžný pozorovatel většinou nevnímá. Zjistil například, že písečné duny se přemisťují podle určitých pravidel a rozhodl se simulovat tento přírodní úkaz po svém. Uzavírá tak nějaký jev z exteriéru do výstavního prostoru a činí z něj nezávislou výtvarnou realitu, která nemusí nutně znamenat jen transformaci zjištěné skutečnosti (Písečná bouře, 1995). Posledních téměř deset let se Jiří Příhoda zabývá stále monumentálnějšími představami, které hraničí v mnoha směrech architekturou. V Troji použil jednu ze svých posledních realizací ve zcela nových souvislostech (Helix, 2015). Jestli ji poprvé mínil jako pozorovací věž, v které je možné stoupat vzhůru díky husté vnitřní síti žeber, uzpůsobil ji nyní novým podmínkám a učinil z ní trychtýř s vnitřní rotací, v němž je možné pozorovat jako v kaleidoskopu detaily nástěnných maleb trojského interiéru. Instalace mPodu, která vznikla také pro jinou příležitost, dozná rovněž některých změn, zejména v řemeslném zpracování. Jejím základem je opět architektura s vnitřní spirálou, po které se divák dostane k širokoúhlé projekci markýrující pozorování povrchu planety Marsu. V tomto bodě se setkávají dva principy Příhodovy tvorby-video a konstrukce přesahující měřítko sochy. Dříve je využíval více odděleně, i když podíl architektonických prvků nebyl nikdy zcela zanedbatelný. Tady jsou pevnou součástí jedné myšlenky, která sleduje další z romantických představ autora-být účastníkem mise na Rudou planetu. Kromě přenesených a významově transformovaných děl připravil Jiří Příhoda i pár zcela překvapivých zásahů do barokního organizmu areálu. Některé z nich by mohly v budoucnu oživit zahradu novými funkcemi. To se však ukáže až po skončení výstavy, kdy projdou provozní zátěží.

Výstava věnovaná Galerií hlavního města Prahy životnímu jubileu sochaře Jiřího Příhody probíhá v Trojském zámku do 30. října.

19.9.2016 16:09:18 Helena Kozlová | rubrika - Výstavy

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - Výstavy

Fotografie Miloše Budíka v Praze

Vila Tugendhat ve fotografii Miloše Budíka

Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním ...celý článek



Časopis 18 - sekce

DIVADLO

Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev celý článek

další články...

HUDBA

Turbodechovka Fanfare Ciocărlia roztančí Flédu

Fanfare Ciocărlia

Fanfare Ciocărlia, jedna z nejproslulejších balkánských dechovek, představí 12. května v premiéře na Flédě svo celý článek

další články...