Prinzhornova sbírka – art brut z legendární kolekce německého psychiatra
autor: archiv
zvětšit obrázekZelené laserové obrysy gotických oken Domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí a ohromné barevné oči – exponát a design pozvánky na vernisáž – vítaly 5. února 2009 vpodvečer návštěvníky výstavy Prinzhornova sbírka v Galerii hlavního města Prahy.
Největší sbírka děl psychicky nemocných osob na psychiatrické klinice v Heidelbergu obsahuje na 5000 kreseb, akvarelů, olejomaleb, koláže, plastiky ale i literární texty od téměř 450 pacientů - osob různého věku, různého sociálního postavení, převážně mužů, diagnostikovaných většinou se schizofrenií - z různých ústavů zejména v německy mluvících oblastech - Německu, Rakousku a Švýcarsku, ale i v Itálii, Francii Polsku. Jen někteří z nich měli umělecké vzdělání, mnozí se setkali s uměleckou tvorbou během školy nebo studia.
Díla byla shromažďována mezi lety 1880 – 1933 a nejintenzivněji v období 1919 – 1922, kdy se na pokyn ředitele kliniky Karla Wilmanna začal věnovat tomuto úkolu psychiatr, kunsthistorik i aktivní umělec Hans Prinzhorn. Měl za úkol materiál rovněž vědecky zpracovat a tak v roce 1922 vydal knihu Bildnerei der Geisteskranken (Tvorba duševně nemocných). Prinzhorn, který se zajímal o kulturně antropologické otázky jako je původ umělecké tvorby nebo schizofrenní vnímání světa u expresionistů, hledal v dílech pacientů nezdeformovaný elementární přístup k umění. Jeho zásadním přínosem pro kunsthistorii je fakt, že nehodnotil prvotně projev pacientů jako doklad diagnózy, nýbrž zdůrazňoval psychologickou rovnocennost všech tvůrčích fenoménů a přiznával určitým dílům umělecké kvality. Přehlížené umění „bláznů“ i jeho tvůrci se tak dostali do nové perspektivy. Zúžený pohled psychiatrie se otevřel do umělecko vědných oblastí a Prinzhorn se v tomto smyslu stal jakýmsi průkopníkem interdisciplinárního přístupu. Jeho názory vzbudily na jedné straně kritiku v odborných psychiatrických kruzích, na druhé straně nadšení modernistů, kteří se od počátku 20. století pokoušeli hledat autentické umění v tvorbě primitivů a dětí. Umění duševně nemocných se stalo inspiračním zdrojem pro Kubina, Kleea, Ernsta, Picassa a další.
Nacisté za nového ředitele kliniky Carla Schneidera zneužili tento materiál jako důkaz patologického projevu modernistů na berlínské výstavě Entartete Kunst (Zvrhlé umění), která měla velký ohlas u měšťácké veřejnosti, zachvácené strachem z moderního umění.
V poválečném období v 50. letech podnítila tvorba duševně nemocných a společenských outsiderů malíře Jeana Debuffeta k vytvoření pojmu art brut. V roce 1955 byla zapomenutá Prinzhornova sbírka nalezena na půdě při rekonstrukci kliniky v Heidelbergu.
Švýcarský kunsthistorik Harald Szeemann, který prohlásil, že existuje jen umění, které buď má nebo nemá co říct a nikoliv umění, které vytvořil někdo s revmatismem v koleně nebo schizofrenií, si později zapůjčil 225 děl pro výstavu v Bernu pod názvem Insania Pingens. Tento soubor tvoří i jádro současné výstavy pořádané společností ABCD a Galerií hlavního města Prahy. Zatímco s uměním art brut z francouzské sbírky se mohli Pražané setkat v GHMP už v roce 2006, více než stovka děl z Prinzhornovy sbírky je u nás k vidění poprvé.
Výstava připravená kurátorkami Ivanou Brádkovou a Terezií Zemánkovou, vnučkou významné české tvůrkyně art brut Anny Zemánkové, je pozoruhodná nejen svým obsahem ale i instalací. Černá je barvou odkazů na období nacizmu, přímo osvětlené obrazy na černých panelech v úvodu připomínají bloudění v labyrintu duše, projekce děl, portrétů pacientů, fotografií z kliniky, zvukový doprovod, velkoplošné přehledné texty prohlubují zážitek z výstavy. A především - díla skromných rozměrů vytvořená různými technikami - tužkou, pastelkami, barevnými křídami, vodovými barvami, olejem včetně instalace z roztrhaných prostěradel mají vedle estetických hodnot co říci - na rozdíl od mnohokrát prázdných nabubřelých velkoplošných výtvorů „normálních“ současných umělců.
P.S. Od 18. 3. do 3. 5. proběhne v Heidelbergu výstava Text – Wahn – Sinn, která vůbec poprvé představuje literární texty z Prinzhornovy sbírky. Dopisy, básně, divadelní scény, autobiografické spisy, fantastické projekty 50 mužů i žen přinášejí popis aktuálních zážitků v ústavu, vzpomínky, fantazie pacientů, kteří někdy používají někdy i vlastní jazyk a kód. K textům vytvořili vysvětlivky studenti germanistiky, kteří si na nich cení fascinující sílu výrazu, literární kreativitu i zacházení s jazykem dokazující nejrůznější přístupy a pohledy na svět, které ať už v jakékoliv podobě je však třeba respektovat.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Výstavy
Fotografie Miloše Budíka v Praze
Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním ...celý článek
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Levnější lístky na Brod 1995 jen do dubna
Za necelé čtyři měsíce 17. srpna se v Českém Brodě uskuteční v pořadí 11. ročníku hudebního festivalu Brod 199 celý článek
OPERA/ TANEC
Lukáš Vondráček završí sezónu recitálů FOK v Rudolfinu
Klavírista Lukáš Vondráček vystoupí s recitálem v pražském Rudolfinu v rámci řady Světová klavírní tvorba FOK. celý článek