zvláštní poděkování
Volný.cz

Křehkosti, tvé jméno je žena

Karel Dobrý a 420 People

autor: Petr Neubert  

zvětšit obrázek

Na Nové scéně se v režii Daniela Špinara představila celá plejáda hereček (a tanečnic) v titulu pod názvem Křehkosti, tvé jméno je žena. Na jedné straně se kolem inscenace strhla kritická vlna, mající výpovědi starších hereček souboru za příklon ke „komerci“, na druhé straně lze inscenaci naopak hodnotit jako vstřícné gesto vůči herečkám i diváků, otevřené dveře těm, kdo nejsou tak úplně vstřícní vypjatým experimentům, které obvykle na Nové scéně vídáme.

Citát ze Shakespearova Hamleta "Frailty, thy name is woman", tedy Křehkosti, tvé jméno je žena, může na první dobrou evokovat poetické, romanticky podbarvené a vesměs kladné konotace. Když ale řečenou frázi dáme do souvislosti s tím, že ji Hamlet vyslovil jako kritiku své matky Gertrudy, která se tak brzy po smrti manžela znovu vdává, získáme najednou zcela jiný pohled. Fráze poukazuje spíše na její nestálý, nedostatečně pevný charakter. Ani v případě inscenace na Nové scéně se nejedná o nějakou jednoznačnou poctu ženám, ani herečkám. Spíše jim to tvůrci (dramaturgyně
Marta Ljubková a režisér Daniel Špinar) kladou jako výzvu. Zkoušejí schopnost zdejších hereček podívat se na sebe, na svůj věk a schopnosti s nadhledem, a prokázat – někdy dosti velký – smysl pro humor. A kdo by nepochopil, pro toho je zde MUŽ, respektive postava genderově proměnlivá, aby nadsázku umocnila až do grotesky.

Z mého pohledu bylo dobře, že původní úmysl sestavit představení z úryvků citací, básní, a dramatických zlomků věnovaných ženám, se v průběhu přípravy poněkud proměnil. Travestie Karla Dobrého, který se před našima očima na scéně převlékne v ženu alias právě zesnulou divadelní divu z Královny duchů Elfriedy Jelinek, může sice být hereckou lahůdkou pro intelektuály, širší publikum ji však ocení právě v kontrastu s méně vykloubenou většinou ostatního textu.
Propojení tanečních kreací, zralejších členek souboru 420 People – Nataši Novotné, Heleny Arenbergerové a Zuzany Herényiové, symbolizujících ve zkratce běh života - se zlomkovitými monology šesti hereček (vycházejí z autentických citací z rozhovorů, které herečky v různých obdobích poskytly), ukazují hravou formou rozmanité stránky ženských osobností obecně, i nejrůznější variace na „křehkost“ z titulu.

Na začátku jsme konfrontováni s obrovskou krabicí s nápisem FRAGILE, která obsazuje téměř celou scénu (scéna Lucie Škandíková). Zpoza ní vytančí tři tanečnice, kterým je za vystoupení „poděkováno kyticí“ od muže, jenž se vzápětí změní v přednášejícího. Ten doslova zahltí diváky přednáškou na téma Žena v kultuře (z dnešního pohledu vyznívá tento text až urážlivě sexisticky). A když už to skutečně není k vydržení, je tento „panák“ odnesen tanečnicemi z jeviště. A pak se krabice křehkosti otevírá a nastupují dámy, které navzdory věku neztratily nic ze svého charisma a přitažlivosti. V kostýmech Lindy Boráros každá z nich ztvárňuje určitý prototyp ženského idolu různých dob: Iva Janžurová připomíná Sarah Bernhardtovou v secesní stylizaci Muchových plakátů, Tatiana Medvecká má v sobě androgynní šmrnc Marlene Dietrich, ale zároveň humor kabaretní klaunky, Jana Preissová se stává ohnivou Carmen, Eva Salzmannová v lesklých upjatých šatech připomíná hollywoodskou star, zatímco Johanna Tesařová působí jako sošně vznešená kněžna Libuše. Pro herečky paradoxně bylo mnohem obtížnější než interpretovat jakoukoli jinou roli zahrát v nadsázce sebe sama. Každá z nich se tohoto úkolu ujímá s trochu jiným temperamentem a odstupem. Tato ambivalence, křehká rovnováha mezi JÁ a NE-JÁ, vytváří zajímavé napětí, a je i jakýmsi mimovolným zdrojem humoru navíc. Ostatně, právě ironický nadhled, který prochází jako červená nit celým představením, je hodnotou, kterou patrně ocení nejvíce divačky. Neboť ona křehkost je zároveň síla, s níž se ženy (troufám si říci, že více komplikovaně než muži) potýkají s životními nástrahami, problémy, které spojují a zároveň vytváří propast mezi osobním životem a povoláním herečky. Pokud každá žena zastává v životě dobrovolně i nedobrovolně nejrůznější role, které jsou po ní vyžadovány, herečky to mají komplikovanější. Ale někdy i zábavnější v tom, že si na scéně mohou, dokonce „odpočinout“ od běžných rolí životním. Kromě ženství jako takového v nejrůznějších fyzických i duševních aspektech, je druhým důležitým tématem inscenace DIVADLO. Právě divadelnost jako taková je zkoumána, dotýkána a převracena z různých stran, a to jak tanečními střípky, výstupy hereček, tak i groteskně laděnými vstupy jediného muže, tedy Karla Dobrého, který se kromě již citovaného lektora z počátku inscenace a vtělení zemřelé herečky v jednu chvíli promění v machistický symbol pokleslého showbusinessu, v písni interpretované na vrcholku obrovské dekorace s nápisem FRAGILE.

Domnívám se, že toto scénické dílko si nečiní nárok na nálepku „umění“, ale to kousek, na které se z nejrůznějších důvodů bude chodit, o čemž svědčí vyprodaná představení do konce sezóny.

www.narodni-divadlo.cz

22.5.2017 00:05:22 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 21 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Paní Bovaryová  (PP)

Časopis 21 - sekce

OPERA/ TANEC

PhilHarmonia Octet koncert v NoD

PhilHarmonia Octet

PhilHarmonia Octet vznikl z iniciativy dvou skvělých, mezinárodně úspěšných českých muzikantů – hobojist celý článek

další články...

LITERATURA/ UMĚNÍ

Kino art tipy 22. týden

Tančírna

Tančírna
Proměny doby na tanečním parketu ve slavném koprodukčním filmu italského režiséra Ettoreho Scoly ( celý článek

další články...