Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Se sopranistkou Beatriz Lafont nejen o španělské barokní hudbě

autor: Zdroj: Pořadatel koncertu

Španělská sopranistka Beatriz Lafont Murcia se jako interpretka již od studií věnuje staré hudbě a baroku. Letos bude nejen jednou z pedagožek na Mezinárodní letní škole staré hudby ve Valticích, ale také již za měsíc vystoupí s orchestrem Musica Florea. Povídaly jsme si o charakteristice tvorby skladatelů, jejichž dílo na chystaném koncertu zazní – Francisca Hernándeze Illany, Emanuela d’Astorgy a José de Nebry, ale také o lásce k hudbě a jejímu duchovnímu poselství. Koncert zazní totiž v předvelikonočním prostředí 17., 18. a 19. března, a to v Praze, Nymburce a v Brně. Beatriz Lafont bude zpívat Illanovy duchovní kantáty, zatímco d’Astorgovo Stabat Mater dalo celému programu název. Proč by měli diváci barokní hudbu poslouchat?

S orchestrem Musica Florea spolupracujete už poněkolikáté. Co vás láká k další spolupráci?
Moje spolupráce s orchestrem Musica Florea byla vždy nesmírně obohacující. Obzvláště si cením toho, jak dokáží spojit historickou poučenost a preciznost s obrovskou interpretační svobodou. V jejich podání nejde jen o strohou rekonstrukci minulosti, ale o její skutečné oživení. Navíc v souboru panuje takřka rodinná atmosféra; rozumíme si skvěle nejen po hudební stránce, ale i lidsky, což je pro mě to nejcennější. Právě tohle mě k nim stále vrací.

Jak se vám pracuje s Markem Štrynclem?
Práce s Markem je velmi inspirativní. Jako dirigent má naprosto jasnou vizi, ale zároveň zůstává otevřený dialogu a je velmi flexibilní – přichází s vlastními nápady, ale dává vám dostatek prostoru, abyste do interpretace vložili i kus sebe. Jako umělecký vedoucí dokáže projektům vtisknout jasný a logický rámec a jako muzikant ztělesňuje neuvěřitelnou energii a oddanost věci.

Jak vnímáte duchovní rozměr skladeb, které na koncertě zazní?
V tomto programu se duchovní rozměr odkrývá skrze dvě doplňující se tváře hispánského baroka. Astorgovo Stabat Mater nabízí intimní a kontemplativní spiritualitu. Skrze křehký a nesmírně expresivní hudební jazyk zde hudba citlivě dokresluje tichou bolest obsaženou v textu. Naopak Nebrovo Salve Regina představuje spiritualitu zářivější. Jeho kompozice je plná vnitřní síly a proměňuje mariánskou prosbu v cestu od nářku k naději.

Budete zpívat kantáty Francisca Hernándeze Illany. Co se vám na nich nejvíce líbí a jaký je jejich hudební charakter?
Na kantátách od Illany mě fascinuje především jejich výrazová síla a rétorická bohatost. Mají velmi dramatický, až divadelní charakter s prudkými kontrasty. Například v kantátě Fenómeno asombroso autor působivě pracuje s protiklady, jako je žár sopky a chlad sněhu.

Jak cítíte syntézu italského a španělského hudebního baroka jako interpretka? Je Illana na svou dobu pokrokovým autorem?
Tuto syntézu italských a španělských prvků vnímám velmi zřetelně. Celková struktura a nároky na vokální virtuozitu odkazují k Itálii, zatímco rytmika a určité melodické obraty nesou jasný otisk španělské tradice. Illana byl ve své době nepochybně moderním skladatelem, který velmi vnímavě sledoval tehdejší celoevropské trendy.

Zpíváte španělskou hudbu tohoto období často i na světových pódiích? Máte pocit, že o ni zájem stoupá?
Ano, španělskou hudbu z tohoto období zpívám poměrně často a musím říct, že v posledních letech zájem o tento méně známý repertoár roste. Španělské baroko prochází fází znovuobjevování a u publika vzbuzuje čím dál větší zvědavost, i v zahraničí.

Kteří jsou vaši další oblíbení autoři – bez ohledu na národnost? Jsou mezi nimi i Češi?
K mým nejoblíbenějším patří Claudio Monteverdi, Francesca Caccini, Barbara Strozzi, José Marín nebo Luys de Milán, ale i mnoho dalších, méně známých autorů. Z českých skladatelů pak chovám hluboký obdiv k Janu Dismasi Zelenkovi.

Jsou někteří čeští skladatelé ve Španělsku známí?
V oblasti staré hudby je u nás pravděpodobně nejznámějším českým jménem Zelenka. Samozřejmě se velké úctě těší také Antonín Dvořák, i když ten už patří do úplně jiného období.

Pro nás jsou španělští autoři spíše objevem. Předpokládám ale, že ve Španělsku jsou tito skladatelé slavní, možná jako u nás Jakub Jan Ryba? Jaký je jejich význam pro španělskou hudbu?
Je zajímavé, že ani ve Španělsku nejsou tito autoři pro širokou veřejnost nutně „celebritami“, ale v odborných kruzích jsou nesmírně ceněni. To se ale postupně mění díky stále většímu počtu španělských souborů, které se tomuto repertoáru věnují. Jejich zásadní význam spočívá v tom, že představují klíčovou etapu, kdy španělská hudba vstřebávala italský styl a zároveň si začala formovat svůj vlastní, osobitý výraz.

Španělská hudba je typická svou specifickou rytmikou. Je to dědictví původní lidové kultury, nebo spíš výsostně maurského vlivu? Lze to vůbec po staletích odlišit?
Charakteristické rytmy španělské hudby mají mnoho kořenů – vycházejí jak z lidové tradice, tak z arabských a širších středomořských vlivů. Oddělit „předmaurské“ prvky od těch pozdějších je ale nesmírně těžké, ne-li úplně nemožné. Staletí kulturního soužití u nás vytvořila unikátní, hybridní identitu.

Existovalo ve Španělsku někdy období „purismu“, kdy se umělci chtěli těchto vlivů zbavit, nebo je to nedílná součást vaší identity, na kterou jste hrdí?
Ano, objevovaly se momenty, kdy se kladl silnější důraz na to čistě „národní“, zejména v 19. století, jako patrně všude v Evropě. Ale obecně jsou tyto vlivy do naší identity vrostlé velmi hluboko. Nevnímáme je jako něco cizího, ale jako základní součást toho, kým jsme.

Co myslíte, že bude pro středoevropského posluchače na nejnápadnější na skladbách, které uslyšíme?
Myslím, že posluchače nejvíce zaujme ten silný rytmický náboj a vitalita některých pasáží, a to dokonce i v rámci sakrálních skladeb. Také určité kadence a melodické obraty mohou znít velmi neotřele, tak trochu „středomořsky“.

Vy sama se na starou hudbu specializujete už od studií. Co vás k ní přitáhlo a stále drží?
Když jsem jako velmi mladá poprvé slyšela starou hudbu – tehdy jsem ani netušila, že se jí tak říká – prostě mě něčím naprosto fascinovala a dodnes mě to nepustilo. Během studií jsem si uvědomila, že staré hudbě „rozumím“ mnohem přirozeněji než hudbě jiných epoch; zkrátka jsem ji četla jako otevřenou knihu. Později mě na ní začala přitahovat ta možnost propojit muzikologický výzkum s vlastní kreativitou. Každá partitura je pro mě novým objevem a stále mě fascinuje pocit, že prozkoumávám území, které v sobě skrývá mnohá tajemství.

Co je na staré a barokní hudbě pro dnešního posluchače nejlákavější
Tím největším lákadlem je její emocionální bezprostřednost. Přestože vznikla před staletími, promlouvá k posluchači velmi přímo. Má v sobě rétorickou sílu a intenzitu, která může působit až překvapivě moderně. Ostatně její témata jsou stále aktuální: láska, zklamání, víra nebo vztah k přírodě.

📘 Vstupenky na www.goout.net

23.2.2026 20:02:36 Lucie Kocourková | rubrika - Rozhovory

TIP!