Scéna.cz 

"Festivalové ozvěny" - ohlédnutí za festivalem německého divadla v Praze

Jedenáctý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka, který právě skončil, nabídl vyvážený přehled současné divadelní tvorby v německém jazykovém prostoru. Během devíti představení většinou ve "dvojitém vydání" vidělo pražské publikum jak úpravy klasických děl (např. Tolstoj- Vojna a mír, Ibsen- Nora) tak současnou dramatiku v provedení renomovaných souborů z Německa, Rakouska, Švýcarska, Lucemburska a Lichtenštejnska. Dětským divákům vyšel festival vstříc dvěma inscenacemi - hrou o čaroději Krabatovi Otfrieda Preusslera (soubor TAK Theater Liechtenstein a TRIAD ze Švýcarska) a loutkovou hrou Alibaba a čtyřicet loupežníků, kterou do Prahy přivezlo Naivní divadlo Liberec.

Nora aneb domeček pro panenky
Městské divadlo v německém Oberhausenu si za vedení Petera Carpa získalo uznání i v mezinárodním kontextu. Inscenace Nora aneb domeček pro panenky, s níž se účastnilo pražského festivalu, byla nominována na nejprestižnější soutěž v německém divadelním světě- Berliner Theatertreffen.
Už tento fakt by mohl vzbuzovat lehké obavy, zda bude Ibsenovo drama dostatečně "čitelné". Režisér Herbert Fritsch však nezpůsobil standardnímu příběhu žádnou újmu, zato si to vynahradil na formě.
Nora (skvělá Nora Buzalka)- panenka na hraní, v oblečku panenky (kostýmy Victoria Behr) účes barbíny, její dlouhé nohy, ještě delší na baletních špičkách. Ve svém manželství v domečku pro panenky - jediná barevná plocha a smrček z dětské stavebnice (autor scény rovněž Herbert Fritsch). S panenkou si pohrávají postavy jak z Hitchcockova hororu. Manžel Torvald se vzezřením utopence, "živá mrtvola" doktor Krank, zlotřilec Krogstadt s umrlčí tváří, který Noru vydírá a žena vamp, uhrančivá blondýna v černých krajkách Kristýna Lindová. Během dialogů se postavy svíjejí v orgiastické rozkoši, uspokojují se úchylně i neúchylně a prožívají sexuální vzrušení. Směšnost situace kontrastuje s výraznou a srozumitelnou recitací klasického textu. Jak postupuje dění, z panenky se vyklube silná a rozhodná žena, která za nesmírnou cenu zachránila manželovi život, z darebáka Krogstadta nešťastný a zvržený nápadník, z Kristýny obětavá a oddaná žena. Rodinný přítel dokter "Nemocný", zamilovaný do Nory, sleduje s vědeckým zájmem svůj vlastní konec, jen Torvald zůstává neotřesen, soustředěn jen na uchování své důležité pozice v bance, snad ani nepochopil, že Nora ho opustí.
Grotesknost celkového pojetí, výtvarné řešení a přesexualizovaná choreografie odlehčují děj, ale ani tak neztrácí drama na své závažnosti. Naopak tyto prvky mohou asociovat mnohé aktuální momenty. Reklama stále pracuje s ataky na podvědomé sexuální představy a touhy a přes veškerou rovnoprávnost a korektnost zůstává žena v mediálním světě často jen sexuálním objektem, krásnou panenkou na hraní.

Přišlo to ze shora
Stefan Kaminski z Deutsches Theater Berlin vymyslel v roce 2004 speciální formát - Kaminski On Air - něco jako rozhlasové hry na divadle. V holešovickém divadle La Fabrica předvedl svou "černobílou poslechovou hru" Es kam von oben (Přišlo to ze shora) o pádu neznámého kosmického tělesa nedaleko jednoho fiktivního městečka v Americe a co z toho pošlo. Kaminskému se líbí černobílý efekt starých filmů, který se pokouší obnovit akustickým a výtvarným způsobem na scéně. Zápletku ze scifi filmů padesátých let ztvárňuje sám jen za pomoci svých dvou kolegů a nejrůznějších rekvizit pro vytváření potřebné hudby a zvuků. Sám také odmluví všechny postavy - kladného hrdinu novináře a astronoma Ricka Hudsona, jeho milenku Helen, zlotřilého šerifa Eda Sarazza i mimozemšťany. Vyjadřuje se pateticky, velmi emotivně v obvyklých klišé, používá i klišé zvukové. Hýří světelnými efekty - "zelení mužíčkové", hvězdná obloha se promítá po celém prostoru divadla i s diváky. Ti se dobře baví - zvuk zavíraných dveří auta nahrazují dvířka staré ledničky, kroky vyrábí zmačkaný igelit a projekci létajícího talíře obrácený šálek s podšálkem. V určitých okamžicích můžeme také popustit uzdu fantazii a pěkně se zabát jako ve skutečném dobrodružném filmu nebo rozhlasové hře.
Kdo by si na podobné legrácky nepotrpěl, má možnost si i zafilozofovat na téma existence mimozemských civilizací nebo xenofobie. Fantastickou sehranost týmu a hereckou ekvilibristiku Stefana Kaminského asi ocení každý.

Zloději
Závěr festivalu patřil souboru Duetsches Theater Berlin a inscenaci současné autorky Dey Loher Diebe (Zloději) v režii Andrease Kriegenburga.
Děj hry je upleten z jednotlivých obyčejných i neobvyklých historek, jejichž hrdinové jsou událostmi neseni blíže k sobě, překračují "oblast své působnosti" a potkávají se za překvapujících okolností. Příběhy se odvíjejí na lopatkách jakési ohromné horizontální hřídele přes celé jeviště. Představení má převážně statický charakter a divák, který neovládá tak dobře jazyk se přes překlad velice brzy přestane orientovat v postavách a souvislostech. Z více než tříhodinového představení se spoustou mluveného textu pak zachytí útržky více komického nebo tragického zabarvení a "kolotoč" na scéně. O jeden silný dojem ale ochuzen nezůstane- výborné herecké výkony.