Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Ondřej Zajíc: Mahábhárata může svou jednoduchou řečí oslovit i malé dítě

autor: archiv divadla

Na 12. září 2009 připravuje Divadlo ABC dosud nejrozsáhlejší a nejodvážnější projekt od doby, kdy do MDP nastoupilo nové vedení. Adaptaci staroindického eposu Mahábhárata z pera Jeana-Clauda Carriéra a Petera Brooka. Režisér Ondřej Zajíc se svým tvůrčím týmem se přípravou inscenace zabýval více než rok, a zkoušelo se asi půl roku.

Jak zapadá Mahábhárata do dramaturgické koncepce MDP?
Jestli jsou současná Městská divadla pražská něčím charakteristická, tak tím, že se v dnešní nepřehledné době snaží vracet k tomu základnímu, prapůvodnímu, chcete-li univerzálnímu z lidské zkušenosti. Zajímají nás velké příběhy světa - Tristan a Isolda, Peer Gynt, Anna Karenina, Na východ od ráje... A pokud se v této linii budeme chtít spustit do největší hloubky, nutně narazíme na několik tisíc let starý indický epos Mahábhárata. Inscenováním skvělé dramatizace světově proslulé tvůrčí dvojice Brook – Carriére tak završujeme již třetí sezonu intenzivní souborové práce.

Rozsahem a množstvím postav ovšem tento projekt daleko převyšuje všechny předchozí jmenované tituly...
Původní text duchovního eposu má gigantický rozsah asi 110 tisíc dvojverší (rozměr asi tří našich Biblí), a Brook s Carriérem, poté co si vyslechli celodenní nonstop převyprávění tohoto příběhu, zasvětili deset let života přípravám dnes již kultovní inscenace Mahábháraty. Jejich posedlosti teď už rozumím. Poté co se povznesete nad předsudek „povinné četby“ a překonáte kulturní bariéru, můžete, díky obrovské energii někdy až šokujících obrazů Mahábháraty, tomuto dílu totálně propadnout. Ale nejde pouze o obrazy. Tento příběh má svého velkého hrdinu, který za nás uskutečňuje cestu až k definitivnímu konci. Stává se tak předobrazem všech budoucích velkých hrdinů.

Můžete aspoň ve zkratce čtenářům přiblížit příběh?
Hlavním tématem – podobně jako například v Pánovi prstenů - je boj o moc. Na výsledku tohoto souboje samozřejmě také závisí osud celého lidstva. Proti sobě stojí spřízněné rody – bratranci Pánduovci a Kuruovci (historicky se opravdu bitva na Kuruově poli odehrála). Přes veškerou snahu božsky obdařených Pánduovců se konečný konflikt nepodaří odvrátit a vše vrcholí bratrovražedným masakrem.

V příběhu se prolíná svět Bohů a lidí. Na scéně se objeví na třicet postav...
Nesmrtelnost tomuto dílu nejspíše zajistila přítomnost Kršny, největší postavy celého hinduismu. Bude ho hrát Jiří Hána. Rád bych však představil alespoň tři hlavní Pánduovce – Judhištiru (Lukáš Jurek), Bhímasénu (Zdenek Vencl) a Ardžunu (Roman Říčan). Proti nim stojí Kuruovec, zarytý tyran Durjódhana (Vasil Fridrich). Právě hrdinská cesta předurčeného krále Judhištiry je předobrazem individuální cesty každého z nás sama k sobě. Mahábháráta je však plná dech beroucích fantastických postav. Bhíšma (Olda Vízner), muž, který si může zvolit den, ve kterém zemře; matka Kuntí (Jitka Smutná), která mimo jiné způsobí, že jejích pět synů má pouze jednu ženu - krásnou Draupadí (Zuzka Kajnarová) nebo slepý král (Vláďá Čech) a jeho ctižádostivá žena Gándhárí (Veronika Gajerová); dokonalý bojovník s osudem bastarda Karna (Míra Nosek); bůh se sloní hlavou Ganeša (Standa Lehký) a další postavy včetně legendárního vypravěče Vjásy (Honza Vlasák). Kuriozitou je, že věkový rozdíl mezi nejstarší herečkou Lubou Skořepovou, která hraje pramatku rodu a nejmladším potomkem Abhimanju (Adam Chaloupka – známe ho z Marvinova pokoje) je víc jak 70 let.

Přípravu této inscenace vám jistě mnozí zvenčí rozmlouvali. I když legendární Brookovu mnohahodinovou Mahábháratu asi viděl málokdo, přesto je to odvaha...
Chápu, že si leckdo klepe na čelo. Tu naši drzost, že se snad chceme srovnávat… Nevěřím ale, že Brook s Carriérem, když tvořili svou inscenaci, si tuto velkou story chtěli na věky přivlastnit. Svým dílem naopak započali cestu zprostředkování výjimečného díla jiné kultury evropskému světu. Naše motivace je podobná – chceme toto téma zprostředkovat českým divákům. Jdeme svou cestou, determinovanou provozními možnostmi našeho divadla, souboru a geniem loci ABC. Z překladu Niny Vangeli jsme vytvořili vlastní úpravu, která by měla být blízká našim divákům.

Na co konkrétně chcete nalákat diváky?
Mohu slíbit komplexní příběh, který je velice zábavný a ve svých prostředcích divácký, a který – jsem o tom přesvědčen - může svou velice jednoduchou řečí oslovit i malé dítě. Tento epos byl v Indii přenášen po tisíciletí pouze ústním podáním a je často vyprávěn jako pohádka právě dětem. Je to vlastně jakýsi předchůdce žánru fantasy.

31.8.2009 19:08:59 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!