Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Lukáš Jůza: Nechtěl jsem se stát zatrpklým hercem…

autor: Scena.cz

Nemá moc rád naivní postavy. „Bohužel se svou vizáží jsem se jim vyhnout nemohl,“ říká smířlivě herec Lukáš Jůza a dodává „Víc mi sedí charakterní role, v nichž mohu přemýšlet.“ Myslel si, že o letošních divadelních prázdninách bude trochu víc odpočívat a bilancovat. V červnu ukončil čtyřleté angažmá ve Středočeském divadle Kladno. Herec míní a divadlo mění… Právě zkouší spolu s režisérem Filipem Nuckollsem a dalšími kolegy v Divadle v Celetné inscenaci Sen noci svatojánské. Se Shakespearem se setkal už na škole, v profesionálním divadle si pak zahrál v Richardovi III. v Globe na pražském Výstavišti (režie Vladimír Morávek) nebo v komedii Jak se vám líbí (režie Karel Kříž).
Sen noci svatojánské ho neminul ani v bývalém angažmá ve Středočeském divadle Kladno. „Byl jsem obsazen do role Lysandra. Přiznám se, že mileneckou linii v této hře nemám v oblibě. Lysandra má podle mě hrát osmnáctiletý kluk. Naštěstí režisér Pavel Šimák našel k inscenaci správný klíč - v charakterech nás neznásilňoval ke hraní zamilovaných mladíčků. Lysandr v jeho a mém pojetí je rostlý dredař, takový ekologický aktivista. A musím zaklepat - funguje to.“

V Divadle v Celetné jste postaven před zajímavý herecký úkol. Diváci vás uvidí jak v roli šibalského Puka, tak i v roli usedlého Oberona.
A v obou současně. S režisérem Filipem Nuckollsem jsme našli řešení proč oba charaktery hraje jeden herec. (A nevím, jestli už je jen jeden herec vůbec někdy hrál.) Otázkou zůstává, zda se jedná o jednu postavu nebo ne.

Na jevišti se přeci setkávají i v dialogu?
Dost často. Díky tomu, že hraju oba, jsme mohli text značně krátit. Nastudování Snu v Celetné bude taková svižná letní podívaná.

Oberon a Puk představují mládí a stáří…
Kdo si myslíte, že je ten mladý?

Obecně se za mladého považuje Puk, kdežto Oberon představuje moudrost a lidskou zralost.
V tom je jakási podivná česká inscenační tradice, aby Puk byl mladý ztřeštěný, neposedný a energický skřet. Připadá mi to hloupé. Puk je také nesmrtelný. Ale podle mě unavený, nespokojený a ukřivděný. Navíc mu z mládí zůstala ošklivá přezdívka Vtipálek Robin.

Dá se hrát také jako starý blázen a Oberon jako středně zralý muž.
Ano, souhlasím. A na Oberonovi, jeho šéfovi, mě fascinuje vztah k Titánii. Pro mě nejhezčí a nejzajímavější linie hry. Oba z páru mají velký prostor pro žárlivost, která je letitá. Nemohou se ani cítit, ale strašlivě se potřebují.

Pracoval jste s Vladimírem Morávkem. Zajímá mě, jak herci přijímali jeho přísnou režisérskou stylizaci? Jak jste to bral Vy?
To závisí na charakteru herce. Osobně mi nedělá problémy, pokud jde o choleričnost v rámci profesionality a režisér si tak zjednává pořádek, když je to nutné. Funguje to. Asi jsem měl to štěstí, že mě připomínkoval vždy oprávněně.

A jaké je hrát v Divadle v Celetné?
Ve srovnání s Kladnem je to úplně jiné jeviště. Kladno má jeviště hodně hluboké. Za roky mého působení jsem mu nějak nemohl přijít na kloub. Když hrajete na forbíně, je to jiné než když překročíte hranici opony. Dalším mínusem je, že skutečně nevidíte diváky. Mám pocit, že pak vás ten prostor svádí k falešnosti v hereckém projevu. Naopak v Celetné miluji to, že na vás divák skoro dýchá, vidí vám pod prsty a tak nelze být falešný. Poctivost v herectví tady musí být velká.

Spousta herců touží po stálém angažmá, ale vy jste z této „jistoty“ utekl?
Očekával jsem, že se v angažmá bude s hercem pracovat. Cílenou hereckou práci považuji za klad angažmá. Záporem je naprostá nesvoboda. Nemůžete si skoro nic vybírat a najednou jste v situaci, kdy vás baví třicet procent zkoušení a zbytek ne. To už je otravné. Nechtěl jsem se stát zatrpklým oblastním hercem, který se zavírá na šatně, pomlouvá kolegy, pije z rezignace.
Jsem z divadla trochu „vyšťavený“. Říkal jsem si, že si všechno musím přebrat - co mi divadlo dává a nedává, proč se vlastně věnuji herectví. Potřebuji se zastavit, nadechnout a mít pocit, že jsem svým pánem, že jsem svobodný. Jiná věc je, že člověk musí z něčeho žít. Divadlem se dá uživit. S přítelkyní žijeme spokojeně a nic nám nechybí. Ale co až přijdou děti.

Takže jste teď na volné noze. A rozhodně se nedá říci, že byste neměl nabídky. Prozraďte, jaké máte plány na příští sezónu?
V nové sezóně připravujeme s režisérkou Martou Ljubkovou mezinárodní projekt s pracovním názvem Exit. Bude se zkoušet v Maďarsku s mezinárodním obsazením – Maďar, Čech, Slovenka, Polka a Američanka. Určitě to bude obohacující zkušenost. A na konci srpna začínám zkoušet v pražském Rokoku Oresteiu.

Lukáš Jůza se narodil roku 1979 v Karlových Varech ve znamení Berana. Roku 2004 absolvoval DAMU v ročníku Věry Galatíkové a Lukáše Hlavici. V letech 2001 až 2005 působil v angažmá ve Středočeském divadle Kladno. Spolupracoval na projektech Urs Widmer: Top Dogs, NoD (nyní Divadlo Nablízko), režie A. Pražák, role Müller; Sarah Kane: Vyčištěno, Eliadova knihovna, režie P. Baďura, role Tinker; William Shakespeare: Richard III., Globe, režie V. Morávek, role Rivers; F.G.Lorca - Krvavá svatba, Divadlo v Celetné, režie F. Nuckolls, role Ženich; K. Kryl - Slovíčka, Lyra Pragensis, režie M. Ljubková, role Muž. Ve Středočeském divadle Kladno hrál v inscenacích – Šakalí léta, Zlatovláska, Richard III., Sluha dvou pánů, Zločin a trest, Sen noci svatojánské a dalších.

18.7.2005 23:07:55 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!