Scéna.cz 

Jaromír Nosek: Kvůli filmu bych divadlo nikdy neopustil

Svůj křest před kamerou si odbyl v roce 1996 rolí Kuchaře v pohádkové inscenaci O bojácném Floriánkovi. Bylo to dva roky poté, co stál poprvé na divadelních prknech. Televizní pohádka z Krkonoš se mu jako rodákovi ze Semil stala osudnou. Poté si herec Jaromír Nosek zahrál v muzikálovém retro filmu Rebelové, který mu přinesl určitý věhlas. Po jeho dokončení byl prý úplně „ve vzduchu“. Dnes už jedině „lítá“ mezi Brnem a Bratislavou nebo Brnem a Prahou.
V současné době je jeho domovskou scénou Divadlo Husa na provázku. Nad pověstmi, že neustále usiluje o angažmá v Praze, mává rukou, a říká: „Nekálím na Provázek a do Prahy neutíkám.“
Všechny role získává konkurzem: „O role si nikomu neříkám. Vždy se snažím jednat na čisto. Chci, aby za mě mluvila má práce,“ objasňuje s důrazem.
Kromě herectví umí ještě hrát na klavír a rád jezdí autem. Při zkouškách i někdy nosí kimono, prý je výborné – „Kalhoty jsou volné jako montérky a neroztrhá se to.“

Muzikál mu nepřišel k duhu
Po gymnáziu jsem si podal přihlášky na všechny možné umělecké školy – AVU, AMU a JAMU. Dokonce jsem zvažoval i studium medicíny. Nakonec jsem se pokoušel dostat na činohru. Většinou jsem postoupil do druhého kola, kde jsem si vyslechl připomínky jako „Jste moc hubený… Máte sykavky… apod.“ Při jednom pohovoru byl přítomen současný režisér Radek Balaš, který mně doporučil JAMU obor muzikál. A vyšlo to.
Postupně jsem zjistil, že mě muzikál vůbec nebaví. Hodně se tam tančilo a zpívalo, ale hlavně tam chybělo herectví, ke kterému jsem pořád tíhnul. Dopoledne jsem měl ve škole muzikál a ve volných chvílích jsem pracoval s činoherci.
Když jsem končil školu, měl jsem za sebou povinných pět muzikálů, ale také jsem odehrál sedm činoherních představení. Absolvoval jsem ve dvou představeních – muzikálovém Malý krámek hrůzy a činoherním Kaspar Hauser, což bylo velmi speciální zakončení.
Většina mých spolužáků usilovala o angažmá nebo získání role v muzikálu. Osobně jsem směřoval k tomu, abych se dostal do činohry. Podařilo se. Rok 2000 Moravské divadlo Olomouc. Zbavil jsem se cejchu, že jsem z muzikálu.

Zklamání z prvního angažmá
V Olomouci jsem se setkal s uměleckým šéfem Peterem Gáborem. Po krátké době jsem ale z divadla odešel. Realita hodně praští přes ústa. V té době nebylo divadlo plné diváků a najednou to bylo takové smutné. Osobně nejraději pracuji na plné obrátky. Nejraději honím dva zajíce a pak se cítím spokojený. Když dělám jen jednu věc, tak se domnívám, že ji flákám.
Po škole máte snahu pracovat s těmi režiséry, s nimiž jste se setkali na škole. Dlouho se vracíte do Marty (studentské divadlo JAMU). Chodíte do školní kantýny a pořád udržujete se školou kontakty. Byl jsem na tom podobně. Začal jsem v Brně zkoušet jednu inscenaci a nakonec jsem dal v Olomouci výpověď. Chtěl jsem pracovat v souboru, kde mě to bude bavit.

Ve svobodném povolání a do toho muzikál
Postupně jsem dělal v Brně a v Praze. Peněz nebylo nazbyt. Hostoval jsem ve Stavovském divadle – Večer tříkrálový, Divadlo Skelet – Othello, následovalo hostování v Národním divadle v Brně - Ithaka, Zámek a Někdo přijde.
Získával jsem zkušenosti. Pracoval s různými režiséry. Někdy to nedopadlo dobře. Podařilo se mi třeba v jednom případě natrefit na divnou partu lidí. Nakonec jsem zakotvil v Divadle Polárka. Udělal jsem tam dvě pohádky a k tomu monodrama s režisérem Martinem Čičvákem. Hodně na sebe slyšíme. Dnes díky němu hraji v bratislavském divadle Aréna v inscenaci Igora Bauersimy Tattoo.
Nakonec jsem udělal v muzikálu výjimku a nastoupil jsem do divadelní verze Rebelů. Oslovil mě režisér Filip Renč, abych přišel na konkurz. Potřeboval jsem nějaké peníze a také jsem se nechtěl chovat jako „princezna“ - když mě režisér pozve na konkurz, takže budu dělat drahoty a z principu budu říkat ne, ne a ne. Dnes se hraje i v Bratislavě na Nové scéně.

Filmové žně
Docela se strhly, z čehož jsem měl radost. Po filmových Rebelech jsem byl úplně ve vzduchu. Naivně jsem si myslel, že už budu hrát jenom filmy a všechno bude perfektní. Nakonec se ukázalo, že možnost dělat další film nikdy neodvisela od mé předchozí práce. Vždycky to bylo na základě konkurzu.
Natáčení mě hodně baví. I když kvůli filmu bych nikdy divadlo neopustil. Divadlo je živé. Na filmu je těžší právě to, že se tam moc nezkouší.

Divadlo Husa na provázku
S tímto divadlem jsem spjatý od roku 2002. Divadlo Husa na provázku je zajímavé generační divadlo. Například ve hře Rozvzpomínání si zahrál třeba pan Javorský a další. Dnes se role předávají pomocí videa. Osobně jsem takto přebral postavu Vilíka v inscenaci Babička režiséra Ivo Krobota.
S režisérem Lubošem Balákem a dramaturgem Pavlem Baďurou jsem nazkoušel inscenace Cult fiction I a II. Myšlenka je velmi dobrá. Pásmo písniček, které udělal Mario Buzzi a pásmo krátkých scének. Na kost zredukovaní autoři - Welsh-Bukowski-Brautigan. Druhá verze je zase hororovější - Edgar Allan Poe a Howard Phillips Lovecraft. Pro herce obrovský stres než se to nazkoušelo. Pořád jsme posedávali a hledali jak na to. I když zkoušení bylo prima a volnější. Vzniklý tvar je milý a chodilo na to hodně lidí. Vtipné, fůra stylizace, pásmíčko a písničky. Zajímavá forma.
S režisérem Vladimírem Morávkem si vedle toho zakřičíme. Dostáváme přesné instrukce. Pod jeho vedením půjde divadlo hodně nahoru.
Jinak v Huse jsou perfektní hráči a hlavně nikoho neberou jako konkurenci. Když tam přijde někdo na hostovačku, tak to ostatní berou jako obohacení. Najednou je zkoušení a hraní jiné. Vzniká nový dialog, objevují se nová témata. Parta je tam dobrá a semknutá. Hodně lidí tam je od začátku. Jsou zvyklí dělat třeba v pěti věcech sbory a ne hauptky. Prostě super. Jsou velmi dobří pohybově, pěvecky i herecky.

A jak dál?
U nás se to má tak – buď se hraje komerce nebo se usiluje o kumšt. Hodně herců se pouští vyváženě do obojího. Prahnou po tom dělat něco kvalitního, což může být za pár korun. Pak je tu ale další věc - musím uživit rodinu, a od toho jsou právě komerčky.
Nevadí mi, když je inscenace špatná a za hodně peněz, ale hlavně mi vadí to, když se taková věc lidem líbí. Zdá se mi, že národ trochu kulturně degraduje. Nikoho už nebude asi zajímat, že si někde v komorním divadle Hamlet trhá játra, ale lidi chodí na bulvární divadlo. Situace je dost vážná.
Možná jsem asi hloupý. Dělám víc těch věcí, které patří mezi méně honorované. Cítím se lépe, když přijdu unavený po velké roli, byť za to dostanu pár korun. Nevím, kam se to požene. Herectví je nebezpečné povolání, ale barevné.

Herec Jaromír Nosek se narodil ve znamení vodnáře, roku 1978 v Semilech. V dětství se věnoval hře na klavír a judu. Rád jezdí rychle autem. Roku 2000 absolvoval JAMU muzikálové i činoherní herectví. V tomto roce natočil první film – muzikálový retrosnímek Rebelové a zároveň nastoupil do prvního angažmá v Moravském divadle Olomouc. Dále natočil filmy - Útěk do Budína (kino, r. Slávo Luther), Udělení milosti se zamítá (TV, r. Jiří Svoboda),Sen (kino, r. Miloš J. Kohout), Smrt na jezeře (Něm./TV, Eva Kadaňková), Post Coitum (r. Juraj Jakubisko). Hadí tanec (TV, r. Petr Slavík), Milenci a vrazi (r. Viktor Polesný) a Román pro ženy (r. Filip Renč), Černá karta (TV, r. Zdeněk Zelenka) a další. V září bude natáčet snímek Účastníci zájezdu (r. Jiří Vejdělek).
V současné době angažmá Divadlo Husa na provázku. Inscenace Nadsamec (r. Dodo Gombár), Zadržitelný vzestup Arthura Uie (r. Tomáš Svoboda), Smokie (r. Ondřej Elbel), Babička (r. Ivo Krobot), Běsi (r. V. Morávek) atd.
Hostuje v bratislavském divadle Aréna ve Tattoo (r. Martin Čičvák) a na Nové scéně v muzikálu Rebelové. V divadle v Řeznické v inscenaci Balada o smutné kavárně (r. Viktor Polesný) a v rámci Letních Shakespearovských slavností ve Večeru tříkrálovém (r. Viktor Polesný).