Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jitka Josková: Probrečela jsem celé dny v divadelní šatně

autor: Scena.cz

Herečka Jitka Josková patří k velmi výrazným osobnostem současného divadla. Působí na scéně Slováckého divadla v Uherském Hradišti a má za sebou celou řadu zajímavých postav. Grušeňku v Bratrech Karamazových režiséra J. A. Pitínského, Ninu v Rackovi v režii ruské režisérky Oxany Smilkové, Konstance v Amadeovi, titulní postavu v dramatu Slečna Julie a další. Získala cenu kritiků Největší z pierotů a dvakrát se umístila na prvním místě v divácké anketě Slovácký Oscar.
Od začátku listopadu loňského roku uvádí Slovácké divadlo inscenaci Liška Bystrouška v režii české divadelní jedničky J. A. Pitínského. Jitka Josková hraje titulní postavu. Za roli byla nominována na cenu Thálie, byla navržena i na nominace na ceny Alfréda Radoka. V pátek 16. září 2005 se Liška Bystrouška představí na plzeňském festivalu Divadlo 2005.

Už podruhé jste spolupracovala s režisérem Pitínským, o němž se říká, že je to divadelní kouzelník. Potvrdíte to?
Pan Pitínský je víc než divadelní kouzelník. Je to má mág s velkým M. Na jevišti dokáže vykouzlit úžasné a fascinující inscenace. Gazdinu robu i Bratry Karamazovy, které režíroval ve Slováckém divadle, natočila i Česká televize, takže diváci, kteří to mají k nám do divadla daleko, se o tom mohli přesvědčit u televizních obrazovek. Vždycky je mi velkou ctí s Pitínským pracovat a moc si toho vážím.

Dodnes vzpomínáte na první zkoušku Bratrů Karamazových na jevišti. Jak to tenkrát před dvěma lety bylo?
Dnes už na to vzpomínám s úsměvem, ale tenkrát to byly probrečené dny v šatně. Říkala jsem si, že by bylo dobré, kdyby na mě nevyšla hned první zkouška na jevišti a já bych se mohla aspoň podívat jak pan Pitínský pracuje a připravit se tak nějak na zkoušky. To se ale nestalo! Na první zkoušce na jevišti jsem stála já, děsně nervózní. Pan režisér kouřil jednu cigaretu za druhou (možná byl taky nervózní, ze mě), neustále kroutil hlavou, pořád situaci vracel zpátky, že to hraji špatně, jinak, než on si představuje. Chvílemi mně přišlo, že rezignoval a nemá už ani sílu mi něco vysvětlovat. Ty první zkoušky byly k nepřečkání. Tato zkušenost se mi teď zúročila při práci na Lišce Bystroušce.

Četla jste Těsnohlídkovu předlohu Lišky Bystroušky? Jak se vám líbila?
Knížku jsem si přečetla a líbila se mi. Ale mnohem větší plus pro moji práci byla nahrávka Lišky Bystroušky, kterou namluvil pan Höger, jenž znamenitě ovládal brněnské nářečí. V tom je právě Bystrouška napsaná. Tak jsem se to snažila aspoň trochu ´naposlóchat´, abych neměla při zkoušení samotném velké problémy.

Co jste říkala na to, že si vás Pitínský vybral do titulní role nově inscenace Liška Bystrouška?
Nemohla jsem tomu uvěřit. Poprosila jsem kolegu Míru Zavičára, aby mi zavolal, až vyjde v divadle obsazení. „Tak víš, co hraješ?“ povídá mi do telefonu. Já na to, že samozřejmě nevím. A on říká: „Hraješ Sojku“. Představila jsem si, jak budu asi po jevišti pobíhat - vlastně poletovat a kolem mě kolegové jako prasátko, srnka, veverka, sova, vrabci, skokan, komár... A najednou jsem v telefonu uslyšela pobaveného kolegu, jak říká: „Já jsem si dělal legraci, hraješ Bystroušku.“ Najednou jsem měla černo před očima, lapala po dechu a nevydala ze sebe ani hlásku.

Liška Bystrouška má podtitul Příběhy krve. Znamená to, že jde tak trochu o horor?
Vůbec nejde o horor. Pitínský Lišku Bystroušku pojmenoval slovy fantaskní tragédie. Inscenace je o vztazích mezi člověkem a zvířetem. Vše se bere naprosto vážně. Jsou tam scény i velmi úsměvné i kruté a nakonec to vše skončí tragicky.

Jak Pitínský pojal zmiňovaná zvířata na jevišti? Těžko běhají po čtyřech a mají uši na gumičku....
To opravdu ne. Pan Pitínský nechtěl být popisný, a proto si přizval ke spolupráci Igora Dostálka, který nás zasvětil do stylu japonského divadla Kjógen. Tady jsme se všichni inspirovali. To znamená, že jsme hledali podobné rysy jaké má člověk a zvíře, které na jevišti hrajeme. Pohyby zvířat dostaly obrovskou lehkost a zajímavost. Jen tak pro příklad - představte si, jak byste hrál třeba datla? Nevíte? Tak se na Lišku Bystroušku přijďte podívat. My máme totiž datla, který je naprosto geniální.

Dokázal vás při zkoušení režisér něčím zaskočit?
Byla jsem připravena na všechno, ale pan režisér mě jednou překvapil, když mě požádal, abych jako liška lozila po divadelní oponě. Trochu mě to zaskočilo, ale úkolu jsem se nezalekla a na oponu skutečně vylezla. Pan Pitínský ale ihned od toho nápadu upustil. Zřejmě se mu to nelíbilo, nebo se lekl, že začneme dělat, co mu na očích uvidíme.

Vzpomenete si na nějakou veselou historku ze zákulisí?
Jednou za mnou do divadla na zkoušku Lišky Bystroušky přijela moje sestra. Po zkoušce jsme odcházely domů a pan Pitínský, který stál na chodbě, sestru zahlédl a ačkoliv je asi o hlavu vyšší než já a má úplně jinou barvu vlasů, hrozně se lekl. Když viděl, že za ní jdu já, s velkou úlevou mi říká: "To je vaše sestra? Vy jste si tak podobné, až jsem si myslel, že jste se přebarvila na blond." Vzápětí ale začal přemýšlet, jak té podoby využít a spřádal plány: "Bylo by dobré, kdyby se vaše sestra objevila v inscenaci. Bylo by to takové kouzlo na jevišti. V nečekanou chvíli by se před diváky objevila druhá liška, která je úplně stejná, jen má vlasy blond." Moje sestra však nakonec přes velké přemlouvání roli odmítla, takže máme jen jednu lišku.

14.9.2005 01:09:00 Josef Kubánik | rubrika - Rozhovory

TIP!