Monika ZOUBKOVÁ: Mám pocit, že už nyní přehodnocuji hodně věcí.
autor: archiv
S herečkou Monikou Zoubkovou, která v letošním roce oslavila životní jubiluem, jsem se sešli k rozhovoru při jedné z repríz představení Helverova noc, kterou v režii Jakuba Špalka uvádí Divadelní spolek Kašpar v Divadle v Celené. Tu bude hrát Monika Zoubková ještě 12. ledna 2007, protože… ale nepředbíhejme. „Z této inscenace mám vždy velký vítr,“ přiznala a přiblížila, jaké to je hrát v tak náročné inscenaci, v níž doslova „nesleze z jeviště“.
Povídali jsme si nejen o rolích, ale o čekání na roli pro ženu v životě nejdůležitější. A také o předvánočním čase.
Letošní kulatiny jsem si už užila se svými nejbližšími v rodinném kruhu. Každý věk přináší něco nového, takže ho beru takový jaký je...
Důvodem nejsou žádné rozepře. Počátkem května čekám rodinu... Roli po mě převezme Petra Špalková, takže mým odchodem se Helverova noc nekončí.
To skutečně ne. V mém věku už mě lékaři berou jako starou prvorodičku. Člověk si připadá divně.
Na jednu stranu sice něco končí, na druhou čekám něco úplně nového. Nedovedu si představit, že vypadnu z koloběhu divadla. Zároveň se ale na to těším. Je v tom velký rozpor. Zvláštní je i to, že moje role přebírají jiné herečky. Najednou vypadnu a jsem nahraditelná. To si člověk uvědomí, že v divadle jsme opravdu nahraditelní velice rychle a snadno. Všechno v divadle je skutečně pomíjivé, a někdy je problém se s tím vyrovnat.
To určitě. O to může být těžší návrat. Budu vlastně začínat znovu.
Už se moc se těším.
Mám pocit, že to záleží na jednotlivé inscenaci. Některá jsou po pěti reprízách v takové fázi, že je zahraji a nemám s nimi žádný problém. Jiná zase vyžadují velké soustředění. Např. z Helverovy noci mám velký vítr. Neslezu z jeviště, je to hodně náročné, psychicky i fyzicky. Na postavu v této hře musím myslet už od rána. Vždycky jsem trochu nervózní. Něco podobného pociťuji i při hrách jako Krysař nebo Absolvent. Horší je, když vám najednou zavolají, že hrajete, když to nečekáte. To je pak velmi nepříjemné. Možná se časem naučím jednoduše přijít, postavit se a zahrát.
Hra Krysař se skládá z jednotlivých výstupů. Vedle toho si neumím představit dělat monodrama. To musí být opravdu náročné. To už musíte být opravdu „herečka“, aby to jedinec utáhl. V případě Helverově noci, kde rajeme dva, je to také velká zátěž, ale jsem za tu roli velmi vděčná.
Ne. Vždycky si ale musím oddechnout. Nedá mi to jen svléknout kostým a odejít.
Asi by mě to mrzelo a přemýšlela bych proč.
Tato inscenace se trochu vymyká. Diváci tleskají nanejvýš dvakrát až třikrát. Samo o sobě je náročné. Moje maminka mi to vysvětlila tím, že text je tak depresivní, že diváci nemají ani chuť tleskat. Chtějí si to v sobě nechat doznít.
Role je psaná pro mnohem starší herečku. Měla by mít kolem čtyřiceti. Byla jsem obsazena já. Trošku jsem se toho bála, ale pak jsem si řekla, že nelze odmítat ženskou charakterní roli, protože je jich opravdu málo. Nakonec z toho bylo nádherné zkoušení se skvělým kolegou Petrem Lněničkou. Dnes už jsme natolik sehraní, že už nikdo nepozná, pokud zaváháme.
Ženy se v této hře různě proplétají. Hraji Elain, která věří, že život a láska mají smysl, stejně jako boj o tyto hodnoty navzdory okolnostem. Přiznám se, že ta hra a Elain je mi blízká.
Život se každopádně rozdělí. Pro ženu je to totální obrat. Ztráta práce. K tomu se začínáte těšit na něco daleko cennějšího než je profese. Mám pocit, že to přišlo akorát. Potřebuji si od divadla oddechnout a nabrat dech. Divadlo se ukázalo daleko náročnější než jsem předpokládala v době studií. Nechám se nést, tak jak to bude. Pak buď nebudu chtít od dítěte odejít nebo, jak říkají kolegové, budu ráda, že si některý večer od něj odpočinu. Jedna kapitola se mi začíná uzavírat. A ta nová? Nevím, do čeho jdu.
Určitě. Myslím si, že se hodně věcí změní. Mám pocit, že už nyní přehodnocuji hodně věcí. Nedokázala bych divadlo úplně opustit, pokud bych ale měla čekat na práci nebo se doprošovat, tak to určitě ne.
U divadla jsou peníze skutečně malé, také jsem si tím prošla. Když jste na volné noze, musíte se víc snažit, abyste se uživil, většinu herců dělá další práci.
To záleží na tom, jak si to každý uspořádá. Vždycky se těším. K rodičům do Krnova už moc nejezdím. Vánoce už mám své. Z Vánoc u rodičů jsem se vyloupla před dvěma lety.
Štědrý den je skutečně o tom, že je rodina spolu. Pokud někdo chybí, není to dobře. Znamená to nějaký krok, nějaké zásadní rozhodnutí, že je chci trávit se svou rodinou.
Na Helverově noci jsme pracovali velmi intenzivně. Každé představení se musím připravovat. Víc přemýšlím a hodně s touto rolí žiju. Opouštím ji nerada. Pak ještě Elain v Absolventovi, tam mi hlavně budou chybět kolegové. Zákulisí tam je skutečně skvělé.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Iveta Bartošová - Ve jménu lásky
Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek
OPERA/ TANEC
LVHF bude uměleckým dílem hudebních a zednářských idejí
Koncerty klasické hudby, jejichž program definuje vzájemnost hudebního bohatství a zednářské symboliky – celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 19. týden
Želary
Anna Geislerová ve strhujícím příběhu, který uvádíme u příležitosti výročí květnových dnů, konce 2. celý článek