Oxana Smilková a Jevgenij Kulikov mezi dvěma světy
autor: Z webu
Režisérka Oxana Smilková se podílela na inscenaci Eric-Emmanuela Schmitta Hotel mezi dvěma světy, která měla premiéru v květnu ve Slezském divadle Opava. Výtvarnou stránku inscenace navrhl scénograf, výtvarník, malíř a sochař Jevgenij Kulikov. V inscenaci hrají Jakub Stránský, Marek Kunc, Petr Klimeš, Sabina Muchová nebo Blanka Fišerová, Hana Vaňková, Kamila Srubková, Michal Stalmach a Miroslav Neborowský.
Oxana Smilková: Mně osobně z otázek, jež jsou před člověka položeny, nejvíce zajímá tato: Co vede člověka k vlastnímu zdokonalení? Hotel mezi dvěma světy umožňuje tuto otázku otevřít. K vlastnímu zdokonalení vede PROMĚNA, něco, co přeruší každodenní život a zastaví čas – člověk se otočí a položí si otázku – Proč jsem právě tohle uděla? Z jakého důvodu? Proměna je klíčem k sebnepoznání, k tomu, že člověk u sebe objeví substanci, jež dělá člověka člověkem – objeví v sobě DUŠI. A tento objev vede k VÍŘE člověka, že jeho život má smysl v tom velkém světě zákonitostí vesmíru a že ten smysl člověk může zdokonalovat, má k tomu možnosti i právo. Proměna je tedy základem.
Schmitt bere stav komatu jako metaforu zastavení času a umožňuje mně jako režisérce pracovat s tématem člověka, jenž v sobě objevuje vlastní duši. Otevírá možnost podívat se na sebe z pozice Duše a přehodnotit svůj život…
Nehoda, koma, smrt, láska… to jsou metafory, které dávají člověku možnost probudit se jako člověk, to znamená, že člověk najde cestu k sebezpoznání a sebeohodnocení. Zjistí, že existuje taková vzácná vlastnost lidské duše jako OBĚTOVÁNÍ a víra, že to obětování je projevem LÁSKY. To vše nám umožňuje uvěřit, že člověk může poznat BOHA přes vlastní zdokonalení. A ta cesta mu dovolí dívat se na jiné životy jako na skvosty a ne jako na něco, co existuje jen vedle jeho života. Slyšet, vidět, milovat svůj život a život jiného – a nakonec najít v sobě schopnost obětovat se dokonalejšímu. To je záhad a štěstí, o kterém se pokouším hovořit v inscenaci.
Oxana Smilková: Při natáčení jednoho filmu na Bajkalu se mi stala nehoda – měla jsem otřes mozku. Nepamatovala jsem si vůbec, co se stalo – tekly mi slzy, ale smála jsem se a měla jsem naprosto nevysvětlitelnou radost. Bylo to daleko od civilizace a vím, že mi tenkrát šaman vrátil vědomí. Postupně se mi vrátily vzpomínky. Všechno také zůstalo natočeno na kameře, kterou jsem při nehodě držela v ruce a která vše zaznamenala. Ale vím, že jsem tu nehodu vůbec nevnímala jako tragédii, právě naopak.
Jevgenij Kulikov: Stalo se mi to při operaci, měl jsem rakovinu. Myslím si, že každý člověk zažívá momenty ztráty vědomí a „odlétání“ kamsi jinam. Někdo je fixuje a někdo je zapomene. U mě nešlo o oddělení duše, nebyl to ani tunel, ale něco jiného, nepochopitelného. Byl to pocit, jako bych letěl se svázanými křídly. Člověk sice letí, ale nemá svobodu, necítí ji. A pak, když jsem se „vrátil“ zpět do reality, viděl reálný svět kolem sebe, začal jsem svůj život přehodnocovat. Hodnota našeho života je veliká, a to člověk pozná v momentě, kdy prožije nějakou smrtelně nebezpečnou nehodu nebo zažije obdobný zážitek.
Oxana Smilková: Věřím v to, že existuje inteligence, která dává smyslu životu každého živého tvora, nejen člověka. Podstatné je poznání tohoto řádu. Nejsem pokřtěná, ale chodím do všech kostelů, dokonce i do mešit. Věřím v toho boha, který dává smysl všem životům. Nejde zde o náboženství, religiozitu. Pro mě je víra více než náboženský systém. Víra ve smysl lidského života, v to, že každý je unikatní bytostí. Proto si vážím života každého člověka.
Jevgenij Kulikov: Já věřím v tvorbu – ve stvoření světa Bohem. Chtěl bych si takový způsob tvorby vyzkoušet, ale neříkám, že mohu. Úkolem umělce je stvořit určitý svět, je to stejný úkol, jenž měl Bůh v daleko širším pojetí – makrosvětě. A já a se snažím jej realizovat v mikrosvětě (ať už inscenace či jiném uměleckém díle). Ani Bůh však nemohl stvořit ideální svět, ten neexistuje. Všichni bychom ale měli to, co děláme, dělat s vírou, že to uděláme ideálně, s maximem kreativity. A na této cestě, při tomto způsobu tvorby se setkáváme. Směřujeme k absolutnu, musíme mít tu touhu se pokusit toho dosáhnout.
Oxana Smilková
Narodila se v Kyjevě, studovala Kyjevský státní institut divadelního umění, v Moskvě. Na scéně kyjevského Národního divadla získala v roce 1975 kvalifikaci v oboru divadelního a filmového herectví. V roce 1977 obhájila disertaci z estetiky a získala titul doktora filozofie. Své schopnosti režisérské dále rozvíjela při studiu tohoto oboru na moskevské Akademii dramatického umění (GITIS) v ateliéru D. A. Gončarova. Stála v čele několika významných ruských divadelních souborů, založila například Kyjevské divadlo poezie. V letech 1991 – 1995 byla uměleckou vedoucí Centra vizuálního a dramatického umění při Akademii umění a tvorby Ruska (AUTR). Je uznávanou osobností v celé Evropě (režírovala v Německu, Francii, Velké Británii) i v USA. Její inscenace téměř pravidelně získávají, nebo jsou nominovány na prestižní Ceny A. Radoka. Režírovala například Višňový sad A. P. Čechova ( Komorní scéna Aréna, Ostrava, nominace na cenu A. Radoka), Čechovova Strýčka Váňu ( Národní divadlo moravskéslezské Ostrava, nominace na cenu A. Radoka), Bulgakovova Mistra a Markétku (Národní divadlo Praha), své autorské pojetí Elektry (Studio Divadelní fakulty JAMU Marta, Brno). Působí také jako pedagožka herectví na brněnské JAMU, kde se studenty vytvořila pozoruhodné inscenace Hamleta, Leara či Komedie omylů. Kromě divadla se věnuje také filmu a výtvarnému umění.
Jako scénický i kostýmní výtvarník a autor světelného designu spolupracuje s velkou řadou divadel. Mezi nejvýznamnější inscenace patří například Michelangelo (Kyjev 1979), Oidipús (Moskva 1989), Strýček Váňa (Londýn 1994, Ostrava 1998), Elektra (Brno 1998), Mistr a Markétka (Praha 1999), Racek (Uherské Hradiště 2003), Hamlet (Brno 2005) a mnoho dalších. Za světelný design k inscenaci Oidipús získal ve Washingtonu prestižní ocenění Grand Prix.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
reklama
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Turbodechovka Fanfare Ciocărlia roztančí Flédu
Fanfare Ciocărlia, jedna z nejproslulejších balkánských dechovek, představí 12. května v premiéře na Flédě svo celý článek
OPERA/ TANEC
Festival Za poklady Broumovska s prvomájovou předehrou
Ve středu 1. května 2024 zazní první z koncertů 19. ročníku festivalu Za poklady Broumovska. Během festivalové celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Svatá Zdislava a Cesty víry
Znovuotevření baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí
Přímý přenos slavnostní mše, kt celý článek
© Copyright 1998 - 2024 Scena.cz, z.ú. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu Scena.cz, z.ú. zakázáno