Scéna.cz 

Feng-Jün Song, čínská operní pěvkyně

Vyrůstala v severní Číně, ve městě Ťia-mu-s´. Od svých osmi let se učila pekingskou operu. Pak se stala dlouholetou osobní žákyní u paní Šang Chuej-min, následovnice školy Šang, jedné ze čtyř největších škol pekingské opery ženského typu. Již jako členka dětského pěveckého a tanečního souboru se v ČLR zúčastnila mnoha soutěží a získala řadu cen.
Od roku 1985 žije trvale v Čechách. Je doktorkou filosofie v oborech komparativní lingvistiky a frazeologie.
Dlouhodobě vyučovala zpěv a pohyb na Státní konzervatoři Jaroslava Ježka a stále spolupracuje s různými pražskými a brněnskými uměleckými školami.

Od r. 1994 – 1996 spolupracovala a účinkovala v kulturních pořadech v Českém rozhlase a v rámci těchto pořadů vysílala sama nazpívané árie pekingské opery a čínské a i jiné východoasijské lidové písně. Jak pořady, tak písně získaly velký ohlas. Od roku 1995 začala koncertovat jako sólistka. Spolupracuje s řadou vynikajících čaských i zahraničních muzikantů a hudebníků. Díky jejich společné práci vznikly projekty žánru World Music a také projekt hudby vážného charakteru. V současné době se vedle pedagogické činnosti a účasti na různých hudebních a divadelních projektech věnuje intenzívně sólovému koncertování.
Vokální projev F.J. Song se těžko řadí pod konvenční škatulky či žánry. Vychází z čínské tradiční opery ("si-čchü", především pekingské opery "t´ingsi"), čínské lidové hudby (min-ke a min-jüe), klasické čínské hudby (ku-jüe). Sbírá a zpracovává i orientální lidové písně jiných oblastí (tibetské, mongolské korejské, japonské, indonéské atd.) a jiné příbuzné motivy. Zkoumá a technicky srovnává východní etnickou hudbu se západní, experimentuje a improvizuje na motivy orientální etnické hudby, čínské opery a hudby jiných světových odlišných etnických skupin, inspiruje se také z různých hudebních žánrů (jazz, rock i pop...).
V roce 1995 společným koncertem s vynikajícím jazzmanem Alanem Vitoušem získali druhou cenu "stříbrný zvon" na V.Mezinárodním festivalu rozhlasových hudebních programů v Shanghaji a ve stejném roce získali zvláštní cenu na Prix Bohemia rozhlasových skladeb v Poděbradech.
Sama považuje svůj vokální projev za kosmopolitní a domnívá se, že hudba vibruje tělem a čistí duši, je bez hranic a dává duchu lehkost. Hudba lidi spojuje bez ohledu na jejich rasu a barvu, věk, pohlaví, společenské postavení... Možnosti hudbou skýtané jsou bezbřehé.